Hovor s ňou

Když bych oholil film na čistou dějovou línii, zbyde mi něco, co nebezpečně připomíná telenovelu. Pedro a herci filmu dali patřičnou formu, ale postrádal jsem to, co by v tomto případě mělo na diváka zafungovat nejvíc - emoce. Netvrdím, že ve filmu vůbec nejsou, ale mě osobně film jaksi minul, nemluvil se mnou. (23.03.2007)

Těžko se mi hledají slova, asi se nezmůžu na nic jiného, že tento film o mezilidských vztazích pošlu do skupiny: par excellence. Už delší dobu mě konečné rozuzlení dramatu takhle emočně nezasáhlo. Plný počet nedám jen díky tomu, že trvalo poněkud déle než mě film vtáhl. Přesněji řečeno, první půlhodinku sledování jsem si říkal, že z tohoto nemůže vyjít nic nadprůměrného. Mýlil jsem se. 80% (16.09.2012)

Za mě dosud nejlepší Almodóvar. Jakkoliv mě v souvislosti s jeho rozmanitou filmografií nejvíce zasáhly tituly Vše o mé matce a zejména pak Bolest a sláva, již považuji za jeden z nejdůležitějších filmů, které jsem dosud zhlédl v kině, právě v Mluv s ní jakoby se spojilo snad vše, co mám na Almodóvarovi jako tvůrci nesmírně rád. Silný příběh, bizarní, ale dojemné figurky, barvitost, mocná role hudby a přirozená emocionální údernost. (10.06.2023)

Den před tímto filmem jsem viděl snímek Muž bez minulosti jiné evropské režisérské veličiny, Akiho Kaurismäkiho. Kdybych mohl srovnávací výsledek obou snímků převést do boxerské roviny, tak bych prohlásil, že Almodóvar vyhrál vysoko na body. Každý film je sice trochu na jiné téma, ale výsledné zpracování a herecké výkony, jakožto i další atributy, podle nichž se dá rozeznat dobré dílo od špatného tady hovoří jasnou řečí pro španělského klasika. Jeho drama je podané výrazně srozumitelnější formou a diváka dovede k "cíli" bez nějakých pokusů o "intelektuální znásilnění", což se o Kaurismäkiho filmech tak jednoznačně říci nedá. Almodóvarovy snímky obecně sice diváka donutí k zamyšlení, ale bude to opravdu jen zamyšlení a nikoliv "zavaření mozkových závitů" od ustavičného dumání nad tím, "co tím chtěl básník říci". Zkrátka, na jeho díla se lze dívat i bez vystudování psychologie, filozofie a všech blízce či vzdáleně příbuzných oborů, což se o dílech jiných evropských režisérů vždy říci nedá. (31.05.2005)

(1001) Takové absurdium natočené kompletně vážně. Takže se mi ve výsledku nechtělo ani smát, ani plakat. Jestli je to dobře, nevím. Každopádně se mi hodně líbilo pár jednotlivých scén a záběrů, takže závěrem asi můžu říct, že jsem si to sledování užila. A jo, když se tak zkoumám povzdálí, tak to ve mně vzbudilo citovou odezvu. (16.12.2009)