Komisárka

Askoldov film ma nesmierne prekvapil jednou vecou - prácou s genderom. Na "pozadí" (ktoré je bližšie, než sa zdá) občianskej vojny, prebiehajúcej revolúcie a bratovražedných konfliktov rozpracováva prerod silnej ženskej hrdinky v niekoľkých etapách. Stavia ju do ťažkej situácie, v ktorej už voľba neexistuje a strháva z nej masku mužnosti - armádnu uniformu. Dokáže sa však neúprosná komisárka zmeniť späť na obyčajnú ženu? Alebo je to len dočasný klam?Symbolické tri mesiace na koni a tehotenstvo už nemožno prerušiť; kariéra v armáde a ženskosť sa vytráca. Kruh, z ktorého niet úniku. Zručná práca s obrazom a zvukom, množstvo metafor a "básnických" prirovnaní (mužský pohlavný úd - kanón v boji za život a mier) skrz premyslenú montáž, alegorické obrazy (deti hrajúce sa na prenasledovanie Židov). Inteligentný a vo svojej dobe nesmierne nebezpečný film. Niečo podobné by sa už dnes nenatočilo. 80% (02.12.2014)

Sám neviem, čo som čakal. Každopádne pohľad na vojnu z iného pohľadu. Tak trochu som ho dostal, ale čakal som silnejší zážitok. Presvedčená komunistka a komisárka prišla do iného stavu a fronta i vojaci musia ísť bokom. Hostiteľ a živiteľ rodiny, ktorý komisárku prichýli (nie dobrovoľne!) je spočiatku mrzutý, nadáva v jednom kuse, ale postupne zmäkne. On je postavou, ktorá drží film pohromade a to je pri názve Komisárka trochu chyba, nemyslíte? 60%. (12.09.2015)

Nenechte se mýlit vročením, film byl dotočený v roce 1988, a je to na něm znát. Po celý film nepřestajně protivná ženská, zatvrdlá a zastydlá bolševickou ideologií nějakým nedopatřením otěhotní a na kratičkou chvíli se málem stane normálním člověkem. Záhy po porodu se však vrátí její ideologická uvědomělost, dítě odhodí jako přebytečnou kabelku a vrací se ke svým soudružským povinnostem. Zdánlivě umírněnými prostředky se zjevuje, jak převáží-li ideologie nad normální člověčinou, přichází naprostá zrůdnost. (30.04.2011)

Po pozretí snímku je mi úplne jasné, prečo na tak dlhú dobu skončil v trezore. Stelesňuje všetko to, čo by vtedajšej vládnej a jedinej politickej strane mohlo snáď liezť na nervy... Mám rád, keď sa dej vo filme tvorí aj pomocou rôznych metafor a obrazových symbolov, no všetko treba s mierou a všetko treba mať v rovnováhe. Príbeh bol až moc jednoduchý na to, aby to spolu prinieslo nejakú pridanú hodnotu a nadpriemerný zážitok z filmu. Tiež hlavná postava Klaudie Vavilovovej sa mi zdala málo rozvinutá a hlavne, jej zmena mi prišla až moc okato odrazu, takmer zo dňa na deň, čo sa mi nezdá moc múdre. Úplne tu absentuje pozvoľný a postupný prerod postavy, ktorý by mi prišiel omnoho prirodzenejší. Ale inak spokojnosť, koniec bol pôsobivý. Lepší priemer. 65/100 (17.08.2017)

Snad nejnešťastnější století ruských dějin, nedávno minulé století dvacáté, je motivem i východiskem filmu-ohlasu pozdního chruščovovského "oteplení". Občanská válka, která bezprostředně navázala na neméně bolestnou a tragickou velkou válku, v tomto sériovém komplexu vin a propadů individuálních i skupinových, zaujímá jedno z nejtragičtějších míst. Byla to doba, která deformovala charaktery i osobnosti, bylo to nesmlouvavé období dominance nízkých pudů a vysokých, vznešených cílů. Doba nástupu bolševického režimu je zúžena do mikrokosmu typického ruského maloměsta a pluku Rudé armáfy, fakticky vedeného již ne mladou, ale stále atraktivní komisařkou, která nečekaným těhotenstvím v sobě proti své vůli nečekaně objevuje ženu. Chvíle mateřského štěstí, konfrontovaného s rodinnou atmosférou židovského krejčího, který poskytuje proti své vůli těhotné dívce-ženě potřebné zázemí, jsou dočasné. Doba je příliš krvavá, nejistota neúnosně sžíravá, komisařčina touha podílet se na pokračující revoluci nade vše silná. Působivá konfrontace ženství a ideologických schémat vyvolala v době počínající brežněvovské stagnace vůči Askoldovovu filmu vyhrocenou reakci, jež z KOMISAŘKY na dlouhá léta udělala trezorové dílo. Čas však filmu neublížil; chtělo by se dokonce říci, že významně zvýšil jeho atraktivnost, a to nejen pro současného světového filmového diváka. (23.10.2010)