The Party and the Guests
A Report on the Party and Guests
Réžia:
Jan NěmecKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Karel MarešHrajú:
Helena Pejšková, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jan Klusák, Jiří Němec, Ivan Vyskočil, Dana Němcová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Skupina sedmi lidí je pozvaná na oslavu, usřádanou blíže neurčenou významnou osobou. Cestou lesem je přepadne "fízlovské" komando, kterému velí směšná figurka drze infantilního a zákeřného Rudolfa. Přítomní překvapivě přijímají ponižující pozici a později se servilní zdvořilostí přijímají oznámení, že to všechno byl jen žert. Hostitel, který je s Rudolfem těsně spojený, zahájí slavnost v "zámeckém stylu" na břehu jezera, náladu mu však pokazí "útěk jednoho z hostí". Hostitel to chápe jako osobní urážku. Všichni hosté se spolu s loveckým psem vydávají za utečencem, jenž porušil společenská pravidla, a tím i strukturu vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti. S postavami (pokrytecký snaživec jako jejich pozdější samozvaný mluvčí, unavená hospodyňka, soustředěná na povrch věcí, její zaťatý manžel, který se později útěkem distancuje, dvojice svrchovaně prázdných veselých děvčat...) seznamuje diváky úvodní scéna pikniku na louce - "hosté" se chovají bez vzájemných vazeb, každý hovoří a prožívá vlastní monolog a vnímá jen sebe. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací (Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského). Z jednotlivých motivů jsou podstatné především dva: pomyslně ohraničené území, z něhož se nedá vystoupit, aby se nepřekročila "čára" a hromadné přemisťování hostí u stolů po zjištění, že nikdo nesedí na "svém" místě.
Slavné tragikomické podobenství Jana Němce, výrazově minimalistické a obsazené několika postavami, pojednává o různě maskovaných mocenských mechanismech, často demagogických a lákavých, ať již se žoviálním úsměškem ponižují lidskou důstojnost nebo ničí každého, kdo se odmítne přizpůsobit. Ještě zajímavější jsou však postřehy o chování lidí vystavených zátěžové situaci, třeba o tom, že na odiv vystavované protesty bývají pouhou pózou. Výsledné zjištění je překvapivé: pokud nesouhlasíme, je zbytečné cokoli říkat. Stačí se zdvihnout a odejít.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (155)
Hluboce mrazivá sonda do československého režimu šedesátých let dvacátého století. Nejlépe pro mě vystihuje formu filmu sousloví absurdní, surrealistické podobenství, které Němec vycházeje ze svého špičkového scénáře (s podílem Ester Krumbachové) dotáhl k dokonalosti. V tomto snímku je vše a vydá za stovky hodin přednášek z historie komunismu. 5 hvězdiček. ()
Zajímalo by mě, kolik lidí (zejména těch, co tomu dali plný počet) by si dalo tuhle hodinovou torturu dobrovolně ještě jednou. Ve své době to mělo možná hodnotu, ale dnes to nemohu vnímat jinak, než jako nudnou snůšku blábolů. Nemluvě o tom, že většina lidí ve skupině je na pěst ještě než vůbec otevře hubu. ()
Intelektuálsky zarámovaná bublina zřejmých tezí a antitezí s humanisticko-filozofickými nuancemi, kterou deklamativně generují pozdější signatáři Anticharty na jedné straně a emigranti na druhé. Filmově nudné. ()
70% - Podobenství mají občas tu smůlu, že jsou až příliš zašifrovaná. Toto je ovšem průzračně čisté a jednoznačné, však se v něm tehdejší nejvyšší soudruh poznal. Mnozí komentátoři píší, že jim vadil ochotnický projev většiny (ne)herců. Já si naopak myslím, že to byl tvůrčí záměr, který měl zdůraznit plochost a pokryteckost slovních projevů účastníků, kdy mluví, protože v dané chvíli je žádoucí, aby mluvili, ale zároveň říkají jenom to, o čem jsou přesvědčeni, že chtějí druzí slyšet a co jim nemůže ublížit, hlavně nedat najevo žádný svůj názor. Pro mě osobně podal nejlepší výkon Jan Klusák v postavě šíleného Roberta, který však má téměř absolutní moc a taky ji dokáže využívat k naplnění svých zvrácených choutek. Jediný, koho se bojí a ke komu se poníženě lísá, je "nejvyšší" v taktéž výtečném podání dr. Ivana Vyskočila, do sebe zahleděný vládce, který se sice tváří jako milý a chápavý "strýček" a naoko kárá i "nezbedného" Roberta, ve skutečnosti je to však tyran, který nesnáší odpor a jiný názor a který Robertovy špatné vlastnosti bez skrupulí využívá k upevňování své moci. Je až neuvěřitelné, že podobnou situaci prožíváme i teď — místo Roberta si dosaďte jakéhosi Ovčáčka a místo "nejvyššího" jistého Zemana a je to jako přes kopírák. Konec je, jak už to u podobných filmů té doby bývá, poněkud ustřižený, otevřený. Pro mě mnohem stravitelnější než např. Démanty noci. ()
Film jsem viděl po delší době podruhé a tentokrát jsem se aspoň neztratil v ději, některé herecké výkony musím dokonce kvitovat (zvláště ten bláznivý Rudolf, rozšafný oslavenec v podání Ivana Vyskočila, ale i jednotlivé figurky té původní skupiny chystající se během pikniku na slavnost). Jinak ale vůbec nechápu, co tím chtěl autor říci, prostě klasická Ester Krumbachová a Jan Němec. Česká vlna šedesátých let mi prostě k srdci nepřirostla. ()
Oceňuji především výbornou "kafkovskou" sekvenci procesu. Fakt dost dobrý ()
Skvělé a především nadčasové. Film byl samozřejmě hlavně míněn jako jinotajná satira na tehdejší režim a dost možná i jeho konkrétní představitele (když už se v tom údajně poznal i ne zcela intelektuálně hemživý Antonín Novotný). Přesto si myslím, že je to stále platná umělecká fenomenologie praktik, jimiž si blbost uzurpuje vládu nad lidmi, a ti nemají dost chytrosti, bystré reakce a odvahy, aby prokoukli, včas se ohradili anebo bojovali. Pokud máte pocit, že se to týká jen bolševiků - vy jste nikdy nebyli na podnikovém večírku nebo výroční poradě? ()
Mrazivé podobenství o mechanismech totalitního režimu, jeho způsobech manipulace, zastrašování a oblbování stáda. Množství symbolů a náznaků z něj dneska dělá trochu příliš intelektuální podívanou, ale atmosféra tísnivé nejistoty a nepostřehnutelného nátlaku je navozená skvěle. ()
O spoločnosti v systéme, ktorý už, dúfajme, nadobro pominul. Film s výstižným správaním typových figúrok na pozadí absurdných situácií. Pasivita, riťolezectvo, vylúčenie. Podobenstvo v popise je úplne výstižné. Je tu plno symbolov a odkazov, ktoré sa usilujú zakryť pravú podstatu filmu. Ako divák neznalý doby sa musím priznať, že som mnohé veci nepochopil. Raz darmo, kamuflovať sa vtedy muselo. Toľko ešte o tej dobe viem. ()
Přišla jsem, viděla jsem, nechápu, odcházím. ()
Herecké výkony dobré, ale jinak tento počin není mým šálkem kávy ani v nejmenším. 48% ()
Jasný trezorový film plný podobenství a černé grotesky. V šedesátých letech se u nás točily takovéto filmy, ne každému byly srozumitelné. ()
Doteďka nechápu, co to mělo znamenat a o čem to bylo. Ale jednu věc vím jistě - nudil jsem se. To vám asi moc neřekne, ale fakt nevím, co napsat k filmu, který je "o slavnosti a" přítomných "hostech", kde se vedou, mi nic neříkající, dialogy, o kterých celý film prakticky je.... ()
legračně podivné, hravě ucourané, podobenství tragikomické. ()
Nedokážu si dost dobře představit lepšího představitele Rudolfa než Jana Klusáka - perfektně vlezlej, rozšafně slizkej, žoviální vtěrka, brr fuj a zároveň tleskám. Vše zarámováno nenuceným hereckým výkonem kouzelného dědečka hříbečka - pana profesora Ivana Vyskočila, člověka velmi důstojného vzezření, avšak s nepotlačitelnými sklony k lotrovinám a recesím. Podobenství je velmi srozumitelné, člověk ale na to musí být naladěný, jednou jsem vypl s tím, že je to nějaká filmová manýra, napodruhé už jsem si to rozkošnicky vychutnal. A proč se to prezidenta Novotného dotklo, kvůli čemu, podle čeho poznal, že se má urazit zrovna on? Nepochopil jsem. ()
Mrazivá alegorie na totalitní "komunistický" režim? Režisér Němec má dodnes naučenou repliku, že to nemá s politikou nic společného. Pak by ale všechny tyhle nadšené ovace ztrácely smysl, ne? Spíše než mrazivou alegorii vidím nepříjemného upištěného a ukecaného Vyskočila (skladatele Klusáka též), kterému by z tohoto zřízení brzo utekli i hlídači. Pak skupinku ochotníků, neherců a komprazistů a nákladné dekorace a nesmyslné obleky uprostřed lesa, na kterých se opět vyřádila Krumbachová. A tak za "dělnické" peníze mohl vzniknout experiment, který tvrdě tepe zlou dobu, ve které prý všichni nemají jinou starost, než chytat zběha. A fízl, který si s dětskou radostí vzpomene, že má dokonce i psa, kterého samozřejmě použije, aby mrazivost byla dokonalá. A kavárníci se rozplývají. Aktualizace 2024: Tísnivá atmosféra šikany, pohrdání, posměchu a strachu. Zednářská symbolika: 23:58 – začátek skryté ruky, 25:08 – konec skryté ruky. Celkem skrytá ruka 70 vteřin. Možná nejdelší skrytá ruka v českém filmu svědčí o velkém významu tohoto podobenství pro klub a napovídá, jak a kde mohli vzít na takovou nákladnou slátaninu prachy. Skrytá ruka = pocta antikristu. Zachariáš 11:17 Běda mému bezcennému pastýři, který opouští stádo, meč na paži a na pravém oku! Jeho paže bude zcela uschlá a jeho pravé oko bude zcela zatemněno. ()
"Vy byste měl mít víc sebekázně, u muž je taková věc zapotřebí!" Podobenství jsou vždycky divná. Takže záleží na tom, zda je pochopíte nebo zkousnete. Tohle já nezkousnul. ()
55th KVIFF ()
Dokonalé absurdní divadlo... akorát je dnes možná trošku na škodu, že je (jakože alegorie) příliš ukotvené v těch 60. letech... ovšem především Vyskočil & Klusák jsou úžasní, dialogy geniálně nesmyslné (neoceníte, pokud vám smysl pro absurdno zakrněl už v druhém trimestru; mně se vyvinul hypertrofovaný:))... řeč už ztratila význam a jediný rozumný(?) raději mlčí... ()
Možná v roce 1966 to bylo něco!!Hledala se každá narážka na režim.. ve všem. Dnes jsem film protrpěla do konce ,abych v něm hledala jeho úspěšnost. Škoda času !! ()