The Party and the Guests
A Report on the Party and Guests
Réžia:
Jan NěmecKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Karel MarešHrajú:
Helena Pejšková, Jana Prachařová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jan Klusák, Jiří Němec, Ivan Vyskočil, Dana Němcová (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Skupina sedmi lidí je pozvaná na oslavu, usřádanou blíže neurčenou významnou osobou. Cestou lesem je přepadne "fízlovské" komando, kterému velí směšná figurka drze infantilního a zákeřného Rudolfa. Přítomní překvapivě přijímají ponižující pozici a později se servilní zdvořilostí přijímají oznámení, že to všechno byl jen žert. Hostitel, který je s Rudolfem těsně spojený, zahájí slavnost v "zámeckém stylu" na břehu jezera, náladu mu však pokazí "útěk jednoho z hostí". Hostitel to chápe jako osobní urážku. Všichni hosté se spolu s loveckým psem vydávají za utečencem, jenž porušil společenská pravidla, a tím i strukturu vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti. S postavami (pokrytecký snaživec jako jejich pozdější samozvaný mluvčí, unavená hospodyňka, soustředěná na povrch věcí, její zaťatý manžel, který se později útěkem distancuje, dvojice svrchovaně prázdných veselých děvčat...) seznamuje diváky úvodní scéna pikniku na louce - "hosté" se chovají bez vzájemných vazeb, každý hovoří a prožívá vlastní monolog a vnímá jen sebe. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací (Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského). Z jednotlivých motivů jsou podstatné především dva: pomyslně ohraničené území, z něhož se nedá vystoupit, aby se nepřekročila "čára" a hromadné přemisťování hostí u stolů po zjištění, že nikdo nesedí na "svém" místě.
Slavné tragikomické podobenství Jana Němce, výrazově minimalistické a obsazené několika postavami, pojednává o různě maskovaných mocenských mechanismech, často demagogických a lákavých, ať již se žoviálním úsměškem ponižují lidskou důstojnost nebo ničí každého, kdo se odmítne přizpůsobit. Ještě zajímavější jsou však postřehy o chování lidí vystavených zátěžové situaci, třeba o tom, že na odiv vystavované protesty bývají pouhou pózou. Výsledné zjištění je překvapivé: pokud nesouhlasíme, je zbytečné cokoli říkat. Stačí se zdvihnout a odejít.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (155)
Výtečná satira. Jan Klusák je luxusní a hodně by mě zajímalo jak hrál v divadle Járy Cimrmana! ()
ocenenia : MFF Cannes 1968 - súťažný výber (festival bol predčasne ukončený kvôli masovým protestom mládeže) ()
moja zaujímavosť:Snímka získala Cenu československej filmovej kritiky i cenu FIPRESCI na MFF Bergamo. (dyfur) ()
Chvíli jsem byl naprosto ztracen v ději (podobenství hold není žánrem pro mě), ale nakonec jsem vše nejspíš pochopil a tak tu můžu naplno ocenit genialitu tohoto. Krom důkazu, že Jan Němec umí/uměl natočit fakt dobrý film, taky tady nemám moc co vytknout. Možná místy zmatený střih, ale čert ho vem, zbytek je geniální. Dost se u toho musí myslet, aby v tom člověk vše viděl (a věřím, že v první polovině mi toho dost uteklo). Pka je tu ještě kupa divných dialogů, které ale občas taky mají své kouzlo. A hlavně oceňuji ty detaily v tom schované, ty aby člověk objevil, musí sakra dávat pozor (Tak už to nebudeme řešit, nebudeme si kazit slavnost...) a přesto to není prázdný blábol. 5* ()
Pět hvězd za znovuzkoukatelnost. Běžně se stane, že se člověk podívá na film a jde se dál. Možná něco zbyde, možná taky ne. Možná se podíváme příště, možná taky ne. Možná jsme se poučili a možná... O slavnosti a hostech člověk zhlédne poprvé, a skoro nic - herci dobří, ale o čem je tu řeč, o čem je tu obraz, o čem to zatrsakr je (mluvím za sebe)? Podruhé, ejhle, že bych se chytal, alespoň stébla od tonoucího? Potřetí, inu zase o něco pevnější v tom tápání, a pak se jede dál a dál a dál... O hereckých výkonech ani ostatním netřeba mluvit. ()
Opat nieco pre artove hnedopichy ako som ja : kopa absurdnych situacii, absurdne dialogy a vyborna rezia, to su hlavne devizy podareneho filmu. Vsimol som si aj Ivana Vyskocila /Kandrt z Prodavaca Humoru, len tak mimochodom/ : 80 % ()
"Jsem z toho úplně vykolejenej!" 0% ()
Hodně ostrá "už-ani-ne-komedie", a zároveň důkaz, že ke geniálnímu filmu toho není zas tak moc zpotřebí - výborný (v tomto případě silně kavkovský) scénář, přesná a citlivá režie, všímavá kamera a úžasné (tentokrát neherecké) herectví (úžasný Evald Schorm!!!)... PS. : Zdá se mi to, anebo osoba Ester Krumbachové stojí v pozadí téměř každého opravdu kvalitního českého filmu?? ()
"Takhle jsem si svoji slavnost nepředstavoval." S dovolením, pane hostiteli, bych s vámi rád nesouhlasil. Já si naopak oslavu 45. výročí založení KSČ vychutnával plnými doušky, jestli rozumíte tomu, co mám na mysli. Skrze jeden velký kontrast nádherně zobrazená nesmyslnost celé totalitní éry pomocí - jak mě již stačil předběhnout Radek99 - paralely s Kafkovým "Procesem" (prostředí, vývoj děje) - ačkoli dialogy jsou spíše havlovského charakteru, tzn. s větším nadhledem. Právě dialogová stránka je jednou z nejpůsobivějších stránek díla - ať už je to například neustálé deklamování toho, jaká je tu všude kolem legrace (jako tenkrát ve zlatých padesátých letech), hned v závěsu musím pochválit i stránku hereckou. Zástupce pana hostitele, známý zde jako Rudolf, se svojí odpudivostí vyrovnává mému osobnímu vrcholu a čerstvému držiteli Lva - Ondřeji Malému z "Pout". (Pro bližší deskripci mých pocitů nejen z této postavy bych rád odkazoval na svůj komentář k tomuto filmu.) Zbylé charaktery byly také obsazeny trefně, ať už se jednalo o tvrďáky, pohodáře nebo odvážlivce. Sám sobě se divím, že jsem se Němcovi takto dlouho vyhýbal, tento film byl již jeho třetím v krátké době, který se mi pod kůži vryl velmi hluboko. A osobně bych se nedal odradit ani velmi pomalým úvodem. 90% ()
Prostřeno pro cinefily. "Seznam hostí, hostiteli." K tabuli hodovní, filantropové intelektu. Řeči, řeči, řeči umělecké skutečnosti, stranou šablon jisté pohádkovosti. Budiž to skrytý dialog učenlivosti, jakožto součást menu obletované to slavnosti. Grotesknost snobů chápavosti, zajatci intelektuálské sešlosti. Jazyk v prameni jinotajném ctí hloubavost bezbřehosti. Nenechte se rušit, hosti! Divák jako hlavní host se nepostí, k hodnocení je tu dosti. ()
dekadentní briliant ()
Nebudu tvrdit, že jsem v tom viděl nějaká zásadní poselství. Vytrvale jsem se nudil. Možná ten závěr, kdy se všici vypraví stíhat chlapíka, kterýho slavnost nebavila, má nějaký smysl ohledně svobody člověka. Jsem a budu zastáncem toho, že film se má točit pro diváka. Jestliže režisér neunese tíhu svého génia a točí jen pro sebe, klidně, já u toho ale být nemusím. 55% P.S. Zajímalo by mne, jak by byl film hodnocen nemít nálepku "jeden z nejlepších filmů československé nové vlny".... ()
Absurdní alegorie, bohužel podpořená absurditou některých nehereckých projevů a obyčejnější režií. V tomto žánru stojí Juráčkův Případ pro začínajícího kata daleko výše. Zobrazení tehdejší doby slavností je to ale povedené (ve svém oboru absurdity ovšem méně aspirující na mrazivou hloubku sdělení) a každopádně tu najdeme styčné body např. s Franzem Kafkou nebo s pozdějším filmovým Rozmarným létem, což dokumentuje, jak pestrých komunikačních prostředků Nová vlna používala. S nadčasovou platností zobrazená lidská průměrnost v časech plíživé zvůle s dvojí tváří, životní role Klusáka. "- Zatím nic neřikej, pak si můžem stěžovat všichni." ... "- Přes zeď se u nás nesmí a vod dveří jsme ztratili klíč." 3-4* ()
Divná doba, divný film... ()
Z nějakého neznámého důvodu jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduji o něco mladší počin - http://www.youtube.com/watch?v=M1-NpyaOWV0 ()
Odvaha ano, symbolismus rozhodně; před lety, ještě za bolševika a těsně po, mě tyhle věci hodně braly, stejně jako historky o zákazu kvůli tomu, že Vyskočil některým soudruhům připomínal Lenina. Takhle po letech si ale nemůžu pomoct a tam, kde dobová i (ze setrvačnosti?) dnešní kritika vidí záměrné pnutí mezi autenticitou a stylizací, cítím spíš řemeslnou nedostatečnost režiséra. Nemluvím o vizi ani nápaditosti, ale čistě o praktické schopnosti přetavit skvěle napsaný scénář do záběrů, které vůbec půjdou dát za sebe – absurdní mechanicky odříkávané dialogy postav zastupujících různé společenské vrstvy, meloucích si svoje a nevnímajících ostatní by přece fungovaly i bez toho podivně amatérského, ne symbolického, ne nějak rafinovaně podprahově zneklidňujícího, ale prostě jen iritujícího nenavazování replik a protipohledů (s kterými střihač mohl těžko dělat něco jiného než najít pro ně aspoň jakýs takýs rytmus). Chytilka, Schorm nebo Juráček si v těch letech pinkali na stejném hřišti se stejnými míči daleko bravurněji. I když Slavnost a hosté k šedesátkám neodmyslitelně patří a vzpomínal jsem na ně jako na silný film, teď s odstupem se mi na ně koukalo překvapivě nedobře a nevycházejí mi na víc než ***1/2. ()
„Celý tenhle podnik na mě působí trochu nezvykle….“ Nezvyklé to jistě je a absurdní k tomu, ale jako milovník absurdního divadla musím říct, že jsem se mnohými hláškami a situacemi buď bavil, nebo jsem v nich viděl určité (možná nejen) dobové jinotaje. Jakési motto celého filmu vidím osobně v hlášce "jak je možné, že se něco takového mohlo stát". Aktéři filmu řeší, jak mohl někdo utéct za slavnosti nebo jak mohl přehnat žert při "hře" na "fízlovské" komando. Tahle otázka je ale asi aktuální za každé doby. ()
Eh... s Kafkovskou absurdností nejde nesouhlasit a nejde ji nevidět, občas mi to navíc připomínalo Lynche (to ten geniální Klusák, pozdějc i v tandemu s Vykočilem)... ale celkově tomu prostě nemůžu dát víc než ty tři hvězdy. Formu alegorie i podobenství samozřejmě chápu a nemám s ní problém (bez mučení ale přiznávám, že mi tam toho stejně muselo uniknout víc, než co jsem zvládnul zpracovat), problém ale mám s tím, že jsem si to neuměl nějak konkrétně uchopit a tak jsem vlastně celou dobu pořádně nevěděl, na co přesně že se to koukám. Celý je to na takovym zvláštnim pomezí mezi groteskou a "normálnim" dramatem, ale nepodařilo se mi to toho za celou tu dobu nijak vplout - spíš jsem každou chvíli s otevřenou pusou sledoval, co se to tam zase děje. Tím nechci hodnotu filmu nijak snižovat, jeho naléhavost musela obzvlášť v těch šedesátejch letech bejt ještě úplně jinde než dneska, já to jen neumim označit za něco, co se mě osobně nějak mimořádně dotklo. Ale třeba na tom po dalšim zhlídnutí budu jinak. WTF moments: Jestli ti nehrající herci-neherci byli záměrem, tak fajn - ale tim spíš pak nechápu, co tim teda Němec sledoval (na mysli mám hlavně ty ženský role). A pokud prostě jen neuměli hrát, což je přesně to, co si myslim já, tak to tomu filmu jako celku obrovsky ublížilo - a možná bych neměl takovej problém se do toho dostat, kdyby mě tam tadyty nestrasvitelně odříkávaný repliky tolik neiritovaly. ()
Na to jsem tedy ještě dost nedospěl. Po tom co jsem si přečetl o čem vlastně tenhle film je, mu dávám tři hvězdy. Zpětně jsem totiž pochopil, že má své kvality. Ty jsou už popsány, takže je nebudu znovu opakovat. Herci svými výkony neoslní, ale oni snad ani víc ve filmu podobného zaměření předvést nemohli! Pro mě film nemusí mít nějaké politické podtexty, aby pro mě byl zajmavý. Ale v tomto filmu je zajmavý jen ten podtext. ()
Nuda, od které, bůh ví proč, neodtrhnete oči, ()