Dovidenia, zbohom a amen (S11E16)

Po tak dlouhé společné práci (natáčecí) bylo jejich loučení skutečné a je to poznat. Takhle dobře to zahrají jen málokteří herci, tím, že tito byli výborní sami o sobě a ještě přidali skutečné emoce, dostává závěr sílu, kterou má jen málokterý snímek. Za tolik dílů se chtě nechtě ztotožníte s některými postavami a o to silnějším prožitkem je závěr, který řadím k největším dojákům, které jsem za život shlédl. Nemá příliš smysl sledovat, pokud jste neviděli seriál. (31.08.2014)

Válka v Koreji se pomalu blíží ke svému konci, ale personál MASH 4077 ještě zažije několik perných chvílí... Seriál MASH patří mezi mé nejoblíbenější seriály a všechny díly už jsem viděl mnohokrát (takže některé znám prakticky zpaměti), proto je zajímavé, že záverečný film Nashledanou, sbohem a amen jsem viděl poprvé teprve nedávno (asi jsem se svými oblíbenými hrdiny prostě nechtěl rozloučit). Samotný seriál sice byl především komediální záležitostí, ale (především v pozdějších seriích) zároveň se zde vždy našel prostor i na nějaké to vážnější téma. A na vážnější notu se naladilo i všech osm scénáristů tohoto záveřečného dílu, protože každá z ústředních postav si zde prožije nějakou tu menší či větší krizi a na humor tak není moc prostoru (ale sem tam se nějaká odlehčenější chvilka najde). Pro mne osobně je to mírné zklámaní, protože na seriálu jsem si velmi cenil oné rovnováhy mezi humorem a válečnými útrapami, ale zde tomu tak bohužel není (a místy je to opravdu solidní depka, byť kvalitně napsaná a natočená). Naštěstí závěrečné rozloučení se už nese v příjemnějším duchu, takže pozitivní dojmy z tohoto snímku přece jenom převládnou. Svůj díl na tom mají pochopitelně všichni zůčastnění herci a herečky od Alana Aldy až po Lorettu Swit, kteří se za ty roky perfektně sžili se svými postavami, takže jejich rozloučení je opravdu dojemné. Nashledanou, sbohem a amen je tak důstojným zakončením jednoho z nejlepších seriálů všech dob, ale pokud se budu chtít zasmát, tak si raději pustím některou ze seriálových epizod. (13.09.2016)

Musel som na konci utierať slzy. Nie snáď len preto, že seriál skončil ale predovšetkým pre fakt, že tým skončila jedna obrovská a nenapodobiteľná originalita, za ktorú som vďačný a rád, že som žil v dobe kedy bola pre nás dostupná. Každá z hlavných postáv my od seriálu prirástla natoľko ku srdcu, že poznám všetky dôležité repliky a dokonca, som sa pristihol, že parafrázujem Aldu v dosť častých rozhovoroch na humornej vlne. Natoľko ma kult M.A.S.H zasiahol a v takej istej miere aj zničil, pri odlete vážky nad nápisom z kamenia na konci. Nechcem vedieť koľko hercov už zomrelo, pre mňa sú večný!!! (13.07.2011)

Důstojné zakončení. Tak se to obvykle píšívá nebo písává? Většinou u seriálů, které měly svoji největší kvalitu někde uprostřed a pak už to jelo tak nějak setrvačností ke konci. To ale není případ MEŠE. Ten si svoji kvalitu udržel do poslední série, přesto (nebo právě proto) že trošinku zvážněl a místo neustálých žabomyších válek s Frankem, se okruh námětů poněkud rozšířil. Upřímně MASH miluju v obou jeho polohách. I tu humornější, i tu vážnější. Obě jsou totiž součástí i mě samotného. Každopádně kromě Simpsonových, je to seriál, který mě vždycky dokázal rozveselit a dokázal mě držet se nad vodou i v dnech, kdy mi nebylo zrovna do zpěvu. A to není vůbec málo. Díky za to. Všem tvůrcům. Protože tímto MASH přesáhl svoje hranice pouhého seriálu. Stejně jako zmiňovaní Simpsonovi. Oba se staly něčím mnohem víc. Staly se celosvětovým fenoménem napříč několika generacemi. To se moc seriálům nepodařilo. Těmhle dvěma ano. A poslední díl není rozhodně důstojným zakončením tohoto fenoménu. Je nádherným a moudrým rozloučením, plným emocí a smutku, ale i radosti z konce válečného šílení. A že tu není moc humoru? Není, a co? Jak už jsem napsal výš, tu vyhýbku seriál přehodil už trochu dřív. A myslím, že na trochu vážnější díl na konec mají tvůrci po těch 11ti letech báječné zábavy nezadatelné právo. Stejně jako Hawkey na svoje rupnutí v bedně. Charlesova anabáze s korejskými muzikanty hrajícími Mozarta, je jedna z nejemotivnějších z celého seriálu. A upřímně ta poslední dvouhodinovka zvážněla tím děním, tak nějak naprosto přirozeně, stejně jako třeba díl, kdy se loučil Henry, že mi to opravdu nepřišlo jakkoliv nepřirozené. A kdo tenhle seriál miluje a při posledním goodbye se zvedajícím se vrtulníkem nemá mokré oči, nejspíš se ještě s nikým nikdy neloučil...Ne, tohle opravdu není jen důstojné zakončení...Je to mnohem, mnohem víc než jen to... (30.01.2020)

Bohužel se v závěrečném díle projevila postupující slabina celého seriálu a každá hlavní postava tu musela dostat svůj sentimentální příběh. Celé to působí značně nesourodě, jako by slepili několik dílů, chybí nějaký nosný děj (kromě konce války) a vtip. Tvůrci tak propásli poslední šanci udělat klasický film, třeba i s nějakou novou postavou. Ony ale vůbec díly režírované Aldou byly všechny na jedno brdo. Samozřejmě, to dvacetiminutové loučení na konci každý s každým (a s diváky) si už seriál zasloužil. V půlce devadesátých let ten seriál pro mě hodně znamenal a tak i po téměř dvaceti letech (2014) to ve mě budí velké emoce. Nicméně ne tak velké, jako když zabili Henryho Blakea, parchanti. Pro mě jediný aspoň trochu srovnatelný závěrečný díl co do emocí je TNG. (10.01.2006)