Dovidenia, zbohom a amen (S11E16)

Bez sentimentu treba uznať, že záverečný celovečerný diel je jedným z najslabších. Na 120 minút to na mnohých miestach už pripomínalo len varenie z vody. Sarkastický humor sa vytratil, zostala už iba neznesiteľná horkosť. Treba uznať, čo zaostalo na humore, sa rozvilo v dramatickej úrovni - Charlesovi muzikanti, ktorí skončili, ako skončili, pribúdajúce množstvo utečencov, ostreľovanie tábora, Mulcahyho ohluchnutie, Hawkeyho zrútenie. Tu sa musím pozastaviť, Hawkeyho postihnutie v záverečnom diely mi prišlo silené, akoby sa len snažili natiahnuť stopáž. Čím bližšie bol koniec, tým viac z postáv sálala únava a na nás padala nostalgia. Záverečné GOODBYE hovorilo za všetko. (03.06.2013)

Žiaľ Hawkeyeho to nakoniec porazilo, situácia v autobuse sa mu pohrala so psychikou a teraz je v rukách jeho dobrého priateľa. Čakal som od toho viac kedže je to ukončenie veľkého a legendárneho MASHu. Ale prekonávajú to citové vzťahy ,ktoré sú odhalené aj medzi nepriateľmi. Aj napriek tomu ,že sa všetci rozišli domov to smutné nebolo. Najsmutnejšou časťou MASHu premňa ostáva Radarov odchod. Rozlúčka so seriálom sa tak celkom nepodarila. (22.04.2011)

Ačkoliv mnohé tenhle film zklamal, jelikož už to nebyl krátký a vtipný díl seriálu, ale předlouhé loučení, které nikdy veselé není, moc se mi líbil a dojal mě k slzám. Mé oblíbené herecké postavy, se kterými jsem toho tolik prožil, najednou dostaly realistickou tvář, plnou utrpení, smutku ale i štěstí a úlevy. Člověk se alespoň tady zamyslel nad válkou a lidech v ní. Moc krásný konec pro nejkrásnější seriál o nejošklivější věci, který jsem měl tu čest vidět. 95% (21.08.2010)

Ani po třetím shlédnutí nemůžu změnit názor, že jde o nejlepší červenou třešničku na tom nejúžasnějším zeleném dortu satiry, humoru, pravdy, tragédie i komedie - dort, který nezvládli udělat pejsek s kočičkou, zvládl vytvořit Larry Gelbart spolu s Alanem Aldou, jenž s veškerou možnou grácií zakončil seriál, který se snad nikdy sitkomem ani nestal. Převelice děkuji Alanu Aldovi, že nakonec nebyl schopen z filmu vystříhat půl hodiny materiálu, aby dostál původně naplánované délce, protože dle mě není ve dvěstěpadesátšestce ani jedna minuta zbytečná či navíc. Seriál MASH nikdy nebyl pouze o humoru, vždy měl něco víc, jak může potvrdit každý, kdo sledoval více jak jeden díl. Humor byl vždycky prostředek, nikoliv cíl, proto ta dojemná a melancholická atmosféra na konci jedenáctileté práce je více než na místě. Jedna z nejdojemnějších věcí ve filmu bylo sledovat, jak Čínané hrají Mozarta na pozadí probíhajicího příjmu raněných, a Winchestrův pohled, který se v průběhu seriálu stal velmi osobitým a svým způsobem velmi citlivým člověkem. ("Jsi taky hluchý?" ptá se otec Mulcahy Boha. ;"Vždyt víte, jaké jsou armády, kdy se jím snažíte sebrat jejich válku..." říká B.J. ; Víte, jak zní mír?-tichem. ) Blázinec, Hawkey, rozhlas, mír, tank, Sidney Freedman, oheň, stěhování, otec Mulcahy, B.J., Margaret a Charles, ... - všechno na svém místě i dlouhé závěrečné loučení, koneckonců Goodbye, Farewell and Amen! (05.09.2008)

Loučení s životní epochou postav i jejích představitelů. Že je to uslazené a dojímavé. Mělo by být. Filmové postavy spolu strávili tři strastiplné válečné roky, jejich představitelé pak 11 sezón, během kterých se jim osudy řádně provázaly. Zvlášť chytrý scenáristický tah vidím rozjezd derniéry Hawkeyeho za dveřmi blázince. I největší optimista a cynik byl válkou nakonec těžce poznamenán. Taková životní etapa skupiny lidí, kteří ač k sobě přiděleni, si na sebe nejen zvykli, ale velmi se respektovali. O to dojemnější bylo jejich vzájemné rozloučení. (22.01.2014)