Krajina medu

Těžko se to hodnotí. Sladkobolný dokument, který má určitou přidanou hodnotu v pohledu na svět dvou skupin lidí na zapomenutém Makedonském venkově. Hatizde zde žije v souladu s přírodou a sbírá a prodává prvotřídní med divokých včel. V tom ale přijíždí kočovná rodina, které není nic svaté a jde jim hlavně o své přežití a výdělek ať se děje, co se děje. Nepříjemné na sledování. Ať už způsob života rodiny ''ničemů'' nebo život Hatizde v chudobě, kde jde hlavně o to prodat trochu medu a postarat se o svou starou minimálně mobilní matku. Celkově v tom, ale nevidím tak oči otevírající zážitek. (01.03.2020)

Výborný dokument zachycujúci tradičný a polotradičný život, ktorý ešte stále pretrváva na niektorých miestach Balkánu (najmä v hornatých častiach Albánska a Macedónska), navyše cez málopočetnú menšinu macedónskych Turkov. Scenérie vyprahnutých rozpálených hôr sa striedajú s emotívnymi scénami zo života Hatidze doplnené o konflikt s kočovníckou rodinou, ktorá prichádza do opustenej dediny. A pravdaže je tu aj humor (najlepší je jeden zo synov suseda, ktorý dáva hlášku za hláškou). Povinná jazda pre všetkých balkanofilov, ktorí radi objavujú v čase zamrznuté fragmenty zo zašlých časov. (09.09.2020)

Viděl jsem to už před pár hodinami a pořád nevím, co si o tom myslet a jestli se mi to vůbec líbilo. Exkurze do jiné kultury (a do světa včelaření vlastně taky) to sice je zajímavá, stejně jako život ústřední "postavy" Hatizde a taky to je dost solidně natočené, ale nemůžu si pomoct, cosi mi na tom nesedí a vlastně ani nevím, co si z toho odnést. Jednak to podle mě není moc dokument, ale dokufikce, podobně jako Vandin pokoj, protože tu nemalý počet momentů působí inscenovaně a až moc filmařsky, než že by vyplýval z dokumentování reality. Nemusí to tak být, to ví sami dokumentaristé, jak to celé vedli a já můžu mít jedině teorie, ale buď v tom určitá inscenovanost byla (a tím pádem by to byla docufikce), nebo tam dokumentaristé tak dlouho vychcaně natáčeli, že mohli stvořit přesně takový výsledek, ve kterém, aby to mělo správně dojemný (i když tedy spíš mírně vyděračský, ehm ehm) a drsný konec (SPOILER babička umře asi 10 minut před koncem a Hatizde tak přijde už o úplně všechno... sorry, ale to působí filmařsky víc než dost KONEC SPOILERU), po kterém přijde jakási rychokatarze, aby pak  diváci neměli chuť si hodit mašli nebo se neutopili v moři slz. Možná je to opravdu jen můj dojem, ale vzhledem k tomu, že je to všude prezentované jako regulérní dokument, mám pocit, že to až tak "ryzí" dokument není, jen to režiséři nechtěli přiznat, protože s něčím takhle lavírujícím můžou uspět ve více kategoriích. Taky ale vlastně mám pocit, že se vše rozehrané (rozpor poctivé výroby medu a té komerční, založené jen na výdělek, taky samotné téma včelaření apod.) nakonec tak moc podřídí příběhu, že z čehokoli dalšího nic nemám. Jako by se to pak už tvůrcům nehodilo do krámu, přišlo jim to zbytečné, ale zároveň zapomněli, že se tomu dlouhou dobu věnovali a dokumentárními scénami vycpaly nemalou část filmu. Takhle pak netuším, nakolik ty scény z běžného života obou rodin jsou buď jen zdlouhavé, nebo takové jsou záměrně, pro větší dojem dokumentu. A i když to rozhodně není špatné, mé zmatené dojmy z toho mi celkem brání dát víc jak tři hvězdy, i přes všechny nepopiratelné klady. Ale exkurze do makedonského venkova to byla určitě zajímavá, jen už jsem podobných exkurzí viděl tolik, že zrovna tahle mě osobně neměla moc co nového předat. A možná i proto nakonec to vyšší hodnocení nedám, i když jsem nad ním opravdu přemýšlel. Silné 3* (26.11.2022)

Osud včelárky Chatidže veru môže spôsobiť, že z oka ukvapne nejedna slzička. Čo je vzácne v dnešnom svete, svedomie tejto jednoduchej osoby je úplne čisté. Či už voči ľuďom alebo prírode. Nezanechať po sebe na Zemi uhlíkovú a vlastne ani žiadnu inú stopu. Tento film mal získať Oscara, nie kórejský Parazit... Toť môj názor. (15.04.2020)

Každý jeden záběr je jako z velké knihy National Geographic, pokud tohle viděl Jan Šibík, zajisté si přišel na svoje. Pro mě totálně uhrančivý dokument, cosi nečekaného. Pokud se chcete přenést na dvě hodinky do jiného světa, přičemž neopustíte Evropu, máte ideální možnost. Rozum vám bude nejprve couvat, pak se budete chvilku dobře bavit a nakonec totálně podlehnete čemusi silnému, přírodnímu, přitom lidskému. Aspoň tak se stalo v mém případě. Překrásná kamera a celkově? Parazit je sice možná zábavná hovadina, to beru, ale Oscar za zahraniční film mě putovat do Makedonie. Lituji, že jsem snímek neviděla na velkém plátně, doporučuji každé vnímavé duši. (15.10.2020)