Ten svetr si nesvlíkej

Ale jo, zasmál jsem se. Tady větší kvalitu způsobilo obsazení Ivy Janžurové, Petra Nárožného a Z. Bydžovské. Bez nich by byl film poloviční. Tím, že jsem ale věděl, že se jedná o původní divadelní hru, měl jsem v hlavě právě to, jak by se jednotlivé scény odehrávaly na divadle. Myslím, že na prknech, která znamenají svět, musí být příběh ještě zábavnější. Ale i tak se jedná o dobrou podívanou. A dobrý je za tři. (28.11.2018)

Tomáš už nevydržel dorážení Míšy a holt se teda šel "představit" rodičům, když to musí bejt. "Škoda, že není doma i pan otec, vzal bych to jedním vrzem...!" Tak přesně tohle jsem byl kdysi dávno i já. Jak se představit rodičům své dívky, krutě a nemilosrdně (jak už tak život s námi často zametá) "Ahoj, já jsem Pavel. Budeme si tykat!" ... Nezmohli se na odpor :-) (10.02.2013)

Aktuálně se nechávám unést ryzí metodou Stanislavského v kontextu obrazu české domácnosti v zásadním krizovém momentu, kterému předcházela scénka s neskutečně iritujícím spolujezdcem, štaflemi, řešením prostoru a plánky v horních patrech... "Dobrý den, pane řidič, Žatecká 8, jako vždycky." Toto není běžné normalizační minimum, jest to mezistupeň mezi Papouškem a Troškou. (15.08.2011)

"Precizuj pregnantně", výklad pojmu a funkce sytiče, "Ženy stárnou strašně rychle"... a spousta dalších momentů mám na této komedii (byť socialistické) ráda. Humor stojí především na slovních potyčkách manželů Novákových a jednostranných přednáškách otce Nováka. Lázeňské pasáže lehce nudí, bez vážnějšího konce bych se obešla. (25.09.2014)

Povedená česká konverzační komedie, jejíž kouzlo tmelí zejména velmi dobře napsané postavy a samozřejmě herecké výkony hlavních představitelů. Ti na minimálním prostoru rozehrávají tak úžasné konfrontační drama, až nad tím zůstavá rozum stát. Na české poměry se jedná vůbec o vyvážené dílo, které nijak výrazně nepochybuje. Jedním z mála záporů je postava jiřího Krampola, jehož jednoúčelnost je přímo do očí bijící. Divadelní předloha je více než zřejmá, ale tentokrát to vůbec není na škodu. Děj funguje a příběh se příjemně sune až do samotného konce. Petr Nárožný v roli otce pří exceluje a strhává veškerou pozornost jen na sebe. Na diváka se hrne jeden zvrat za durhým a tak je stále se na co dívat. Ač české filmy nemám zrovna rád, některé socialistické komedie stále mají své kouzlo. Za Ten svetr si nesvlíkej můžu dát tvůrcům jedině palec nahoru. (07.07.2007)