Malá lež

Tak tohle pro mě bylo strašně milé překvapení. Filmy produkované studiem A24 mám rád a většinou mi sednou. Jsou sice výjimky (Slunovrat, Přízrak, Zabití posvátného jelena a určitě jsou i další), ale i tak se tam najde dost těch zajímavých. Malá lež je jedním z nich. Zprvu to celé vypadá jako film o umírání na nevyléčitelnou nemoc (což je téma, které nemusím), jenže umírání není ve skutečnosti stěžejním tématem. Tím totiž je střet východní a západní kultury a jejich přístupu k životu, který se odehrává v příběhu mladé Billi, která kvůli oné události přijíždí do Číny za svojí početnou rodinou, kterou od dětství neviděla a ani si je pořádně nepamatuje. Proto tradicím svojí rodiny tolik nerozumí, nechápe, proč je v Číně zvykem lidem neříkat, že zemřou a celý film se všechny zvyky její rodiny snaží pochopit a dostat se do nich. Do toho zde máme linii s umíráním babičky, které její rodina nechce říct že umírá a její až nakažlivou radost ze života. Což je vlastně další linie filmu, že si člověk má vážit svého života a svých blízkých - dokud je má, protože jednou může být pozdě a ani je pořádně nepozná. Do toho zde jsou velmi zajímavé a realistické dialogy, které někdy mají větší hloubku, než se na první pohled zdá. Třeba je zde vidět, že otec Billi začal víc pít alkohol, ale jen v jedné větě je zmíněno, že normálně takhle nepije - a když se nad tím člověk zamyslí, dojde mu, že je to z žalu. Překvapivě tenhle film má co říct a neříká toho zrovna málo, což dost cením. Navíc Wang je evidentně talentovaná režisérka a pro filmařinu má skutečný cit, jelikož takhle krásně promyšlené statické záběry jsem už nikde dlouho neviděl. Navíc měli poněkud podmanivou atmosféru a já si užíval každý záběr (jen některé bych prodloužil, aby více vynikly). Co je však na Malé lži nejlepší je to, že se vyhýbá všem kýčům, přehnaně emočním scénám a nesnaží se člověka v každé scéně rozbrečet, jako to dělá spousta amerických filmů o neléčitelné nemoci. Naopak, tenhle film téma pojímá komorně, s příjemnými chvílemi, nesnaží se z diváka dolovat city co minutu, místo toho vše postupně buduje, aby ve finále vynikl. A přesně takový typ filmů mě dokáže dojmout a taky že dojal, protože zase po dlouhé době mi pár slz na konci filmu ukáplo (naposledy to bylo snad film O Schmidtovi). Když si teďka vzpomenu na film Vzpomínky na lásku, který jsem viděl v úterý a který se strašně snažil o to, aby u filmu vybrečel oceán, o to víc cením Malou lež, která nepotřebuje srdceryvné kýče, aby dojala. Možná jen na té hudbě mohli ubrat. Jinak ale už nemám co vytýkat, navíc se mi strašně líbil konec a ta scéna v titulcích, která mě docela překvapila. Fakt se mi to líbilo a sám jsem z toho dost překvapený, jelikož jsem se prostě obával kýče. 5* (29.05.2020)

Je to milé a príjemné. Všetky dôvody prečo to hodnotím tromi hviezdičkami sú v zásade chybou mojich očakávaní. Čakal som väčší stret kultúr. Pokojne by som uvítal aj väčší emocionálny presah. Lulu Wang ale ide do civilnosti a emócie si uchováva každý člen veľkej rodiny akoby pre seba. Celé je to v náznakoch a v drobných detailoch, ktoré ale nemajú šancu preskočiť aj na diváka. Porovnávanie toho západného a východného tu tiež nemá primárne miesto, hoci každý takýto rozdiel a poznatok poteší. Awkwafina vo svojej úlohe dobrá ( až na ten jej hlas) a celé sa to nesie vo veľmi príjemnej atmosfére. Dokonca aj koniec je milo úsmevný. Klamstvo dokáže očividne naozaj pomôcť. (22.12.2019)

Můj základní problém s Malou lží je prostě v tom, že mě nedokáže dojmout představa, že v nejlidnatější zemi světa s 1,4 miliardou obyvatel má umřít 1 člověk na rakovinu plic (navíc člověk pokročilého věku, který má život v podstatě za sebou - stačí se projít po Olšanech, aby člověk zkoumáním náhrobků rychle zjistil, kolik lidí jenom v Praze takové štěstí nemělo, a zubatá je skosila ve velmi útlém věku). A vlastně mě ta "něžná komedie" (už to označení mi přijde hrozné) minula tak nějak celkově a dostala ze mě přesně nula emocí, nepřišlo mi to vtipné ani dojemné, a už vůbec ne "povznášející", byť chápu lidi, kteří se tímhle typem filmů nechají okouzlit. Původně mě tedy neoslovil ani trailer, ale nakonec jsem podlehl zvědavosti, abych si bohužel jen potvrdil dojem, který mám už delší dobu, že filmy od Aerofilms v poslední době už nějak nejsou takové jako dřív. (24.11.2020)

Přímo ve filmu zazní od jedné z postav, že Číňan by nikdy neměl kritizovat Čínu, ať už coby projev národní hrdosti, či jako režimem a tradicí vnucenou autocenzuru, což lze číst jako možný klíč k tomuto snímku - je zajímavý, kvalitní, ale připadal mi jako nějaká naše normalizační komedie - reřisérka a scénáristka v jedné osobě Lulu Wang prezentuje Čínu jako moderní bohatý ráj na Zemi a okolo možných kontroverzních témat týkajících se komunistické diktatury chodí po špičkách a taktně se o ničem negativním nezmiňuje - mne by třeba zajímalo, proč rodiče hlavní hrdinky emigrovali do Ameriky a rodina strýce do Japonska, když je Čína tak fajn...co třeba cenzura, korupce, lidská práva...jak to asi vypadá mimo velkoměsta, co kvalita života či třeba životního prostředí...pronásledování kritiků režimu...čínský imperialismus...těch témat by bylo mnoho...ale ve filmu nezazní jedna jediná replika o politice! (Snad jen podprahová kritika bourání celého historického středu města...) Rovněž by mne jako diváka zajímal sociální status umírající stařenky - kdo jí platí luxusní byt a dokonce služky? Platí jí to rodina a synové z USA a Japonska, nebo byli ona či její manžel činovníky ve straně, aparátčíci, nomenklaturní komunisté? Profitovali z výše nevyřčeného? Samo srovnání západní a čínské kultury, zvyklostí a tradic je zajímavé a obohacující, dualita individualistické a kolektivistické výchovy, svatebních i funerálních tradic, národních a kulturních sebechápání... Lulu Wang natočila osobitý autorský film, který mne ale (paradoxně) utvrdil v nesympatiích k současné ,,Říši středu"... (03.12.2021)

Velmi pěkná sonda do čínské kultury která je mnohem více drama jak komedie. Drama s pár momenty k pousmání. Toť vše. Awkwafina nic moc, ale zbytek jede docela slušný herecký standard a tak se na to kouká docela dobře. Bohužel celý film nemá zase tak co říct, žádné opravdu silné momenty ani rafinované scény, co by se člověku vryly do hlavy. A tak i přes to, že vlastně není vůbec špatný, upadá do filmařské šedi pomalého zapomenutí. (29.05.2020)