Verotika

Lahůdka pro milovníky zábavně špatných filmů , pro které je vhodné anglické slovo "campy" znamenající něco jako vytříbený špatný vkus. Já se dost nasmál na místech, která měly působit vážně. Tvůrci se nenamáhají děj vysvětlovat, takže je to pěkný chaos jak v amatérském DVD hororu. Herci jsou kožení a scény nesnesitelně dlouhé. Místo bradavek oči je hustý nápad. (02.12.2020)

Misfits miluju a rád si poslechnu i jinou Danzigovu tvorbu, ale tohle je příšernost. Možná že by se některé ze sekvencí daly použít jako intra k autorovým hudebním videoklipům, ale to je tak všechno. Co se srovnání s The Room týče, tak ani to mi nesedí. Zatímco Wiseauova nekompetence ve vztahovém dramatu vyniká a rozesmívá, ta Danzigova působí otravně a nudí. Jediné, co mají oba filmy společného, je neschopnost vést příšerné herce. A tak jsem se bavil alespoň hádáním, která z přítomných dam si normálně vydělává jako pornoherečeka. Je jich tu docela dost, ale ty, do kterých bych to řekl, mezi ně nepatří. Vrať se radši k muzice Glenne. (04.04.2020)

Třemi povídkami provází Morella, která až tak démonicky nevypadá. Samotné příběhy - Bílý pavouk, Sběratelka tváří a Krvavá hraběnka - sice originální námět nepřinášejí, to by ale myslím vadilo nejméně. Dojde i na nějaké to gore - vypíchnutí očí, stažení kůže a vyrvané srdce, přičemž nejefektnější jsou rudé sprchy z podříznutých hrdel. V prvním příběhu by zajímavostí mohly být oči místo prsních bradavek, kdyby se s nimi divák již nesetkal ve filmu K. Russella Noc hrůzy (1986). V povídce o hraběnce jsem zase marně čekal na železnou pannu. Kromě prkenných herců mi úplně nejvíce vadila otřesná televizní kamera. Takhle vizuálně ošklivý film jsem dlouho neviděl. Nu a teď klady - spousty prsatých děveček, z nichž mnohé byly pohledné a polonahé, a solidní hudba, což nepřekvapí, když za natáčením stál Cleopatra Records. Osobně mne potěšily kapely Ministry, Switchblade Symphony a Vile A Sin. Pěkné byly i latexové a S/M obleky, jen místa pro prezentaci moc nedostaly. Možná měl Danzig pojmout film jako jeden dlouhý videoklip, leč nestalo se tak. (05.05.2021)

Verotika nabízí Morellu která představuje tři povídky. Snad nikdy jsem ještě neviděl antologii jejíž povídky by měly stejnou kvalitu. Tady tomu tak je. Všechny povídky jsou vyloženě odpadový. Tím pádem se pro mě Verotika stává nejhorší antologií jakou jsem kdy viděl. Zároveň je horkým adeptem na nejhorší film co jsem tento rok viděl. Závěrem jen dodám, že Glenn Danzig umí dělat možná muziku viz. kapela Misfits ale od filmařiny by se měl držet radši dál. Tohle určitě NEDOPORUČUJU. ZTRÁTA ČASU. (05.11.2021)

Známý problém filmařské impotence: Neschopnost udržet aktéry v záběru a neschopnost záběr opustit (a když už se tak konečně stane, tak to musí být kombinací prolínačky a zatmívačky). Tommy Wiseau a James Nguyen dostávají nového zásadního konkurenta v boji o trůn žijícího arcikněze drekového neumětelství a nabubřelé nesoudnosti. Sledování o samotě navozuje touhu podřezat si žíly, aby člověk ukončil tu mizérii (takže se vlastně jedná o tuze působivé dílo prostupující svými motivy do reality). Ale ve skupině, či nejlépe v narvaném kině na Festivalu otrlého diváka, se sledování "Verotiky" mění na velkolepý zážitek překypující výbuchy smíchu a bezprostředními živými komentáři. Na "Verotice" je totiž nejkrásnější, jak dokáže člověka překvapit tím, co vše může být na filmu špatně; přičemž tady je špatně opravdu úplně všechno. (01.11.2021)