Verotika

Lahůdka pro milovníky zábavně špatných filmů , pro které je vhodné anglické slovo "campy" znamenající něco jako vytříbený špatný vkus. Já se dost nasmál na místech, která měly působit vážně. Tvůrci se nenamáhají děj vysvětlovat, takže je to pěkný chaos jak v amatérském DVD hororu. Herci jsou kožení a scény nesnesitelně dlouhé. Místo bradavek oči je hustý nápad. (02.12.2020)

Misfits miluju a rád si poslechnu i jinou Danzigovu tvorbu, ale tohle je příšernost. Možná že by se některé ze sekvencí daly použít jako intra k autorovým hudebním videoklipům, ale to je tak všechno. Co se srovnání s The Room týče, tak ani to mi nesedí. Zatímco Wiseauova nekompetence ve vztahovém dramatu vyniká a rozesmívá, ta Danzigova působí otravně a nudí. Jediné, co mají oba filmy společného, je neschopnost vést příšerné herce. A tak jsem se bavil alespoň hádáním, která z přítomných dam si normálně vydělává jako pornoherečeka. Je jich tu docela dost, ale ty, do kterých bych to řekl, mezi ně nepatří. Vrať se radši k muzice Glenne. (04.04.2020)

Americký snímek „Verotika“ je pokusem o představení vlastního uchopení hororu, což by se dalo brát, protože Glenn Danzig je především hudebník. Ale tohle, co nám tu předvádí, je jednoznačně ukázkou toho, že by se měl držet svého řemesla, protože svým pojetím osloví buď skalní fanoušky, nebo diváky, kteří mají rádi dno. Já až takové dno nemusím. „Verotika“ mě spíše odpuzovala, ale nikoli svým gore. (20.05.2020)

Hudební legenda Glenn Danzig v sobě na stará kolena objevil dřímajícího Eda Wooda a vypustil ho na svět. Výsledkem je povídkový film Verotika, který se nesmazatelně otiskne v myslích všech, kteří ho uzří. První recenze od Bloody-Disgusting uváděla, že jde o hororový ekvivalent kultovního The Room od Tommyho Wiseaua a musím říct, že toto přirovnání dokonale sedí. Oba filmy jsou tak moc špatné a směšné, až jsou vlastně fascinující a nelze od nich odtrhnout oči. Danzig je naprosto bídný snad ve všech aspektech tvorby filmu – ve většině scén přichází střih tak o 5 až 10 vteřin později než by měl, kamera často sjíždí a evidentně nezabírá to, co by měla, atd. Vrcholem je pak teatrálně špatné herectví – to je tak, když do filmu obsadíte z 90 % samé pornoherečky, které místo lekcí herectví cvičily jiné aktivity důležité ke své hlavní profesi. Po všech stránkách jde o čistý filmový odpad, ale já se většinu stopáže královsky bavil, a proto Danzigovo neumětelství ocením 1* za sračkovitost nevídaných rozměrů. Občas si holt ulítávám na tom, jak někdo neumí zvládnout ani ty nezákladnější věci při natáčení filmu. Rád bych si myslel, že nás Danzig vytrollil, ale bohužel jemu samotnému tohle asi přijde dobré a stojí si za tím – nejspíš v jeho okolí nemá nikdo koule na to mu říct, že tohle by do éteru neměl pouštět. I já bych si asi měl přát, aby se Danzig na tvorbu filmů raději vykašlal a zůstal věrný pouze hudební tvorbě, která mu jde podstatně lépe, ale mé zvrhlé a sebemrskačské já bude rádo, když s tím Danzig nesekne a bude točit dál a dál. Což se pravděpodobně vyplní, jelikož v jednom nedávném rozhovoru Danzig prohlásil, že se brzy chystá natáčet svůj další film, a že půjde o upírský spaghetti western. Už se nemohu dočkat! (06.10.2019)

Verotika nabízí Morellu která představuje tři povídky. Snad nikdy jsem ještě neviděl antologii jejíž povídky by měly stejnou kvalitu. Tady tomu tak je. Všechny povídky jsou vyloženě odpadový. Tím pádem se pro mě Verotika stává nejhorší antologií jakou jsem kdy viděl. Zároveň je horkým adeptem na nejhorší film co jsem tento rok viděl. Závěrem jen dodám, že Glenn Danzig umí dělat možná muziku viz. kapela Misfits ale od filmařiny by se měl držet radši dál. Tohle určitě NEDOPORUČUJU. ZTRÁTA ČASU. (05.11.2021)