Hotel pro cizince

" Ale jak vím, vyznáte se víc v masturbaci jak v šermu! ". Další avantgardní film České Nové vlny. Těžko popsatelné, bizarní, tajemné, podivné a vyloženě Kafkovské. Antonín Máša natočil tuhle podivnou ujetost podle vlastního námětu a v českých zemích nemá tenhle film obdoby. Aneb Činoherák v plné síle. Postavy, které zde vytvářejí Kodet, Čepek, Libíček, Hrzán, Mrkvička, Schorm - to je k neuvěření. Dohromady film vytváří jakousi snovou alegorii, do které když se vám podaří vniknout, tak vás zcela pohltí. Mě se to povedlo a můžu znovu donekonečna opěvovat zlatá šedesátá! A mimochodem se jedná o filmový debut Petra Čepka (už zde bylo jasné, že Čepek bude neobyčejným a charakterním hercem). (04.01.2016)

Hodně zvláštní film. Od začátku divák ví, jak dopadne, ale stejně tak nějak doufá, že vraha třeba odhalí, avšak tomu se Hotel pro cizince brání, stejně jako případnému pochopení ze strany obecenstva. Žánrově film představuje směsku dramatu, romantiky, absurdní komedie a částečně i detektivky. Forma snímku by nebyla zase až tak zvláštní nebýt vkládání zrychlených prvků grotesky a titulků jakožto zápisů do deníku; oba prvky jsou však rušivé a nehodí se sem. Tím na čem tento film vlastně stojí jsou ale herci a jejich postavy. To je prostě kapitola sama pro sebe, protože role Kodeta, Menzela, Hrzána, Libíčka, Somra, Jiráskové, Mkrvičky či Šmerala, to je takový menší herecký koncert (jedna postavička divnější než druhá, ale přitom každá z nich dostatečně charismatická). Do konceptu těchto střelených a zlomyslných lidí nespadá jen hlavní hrdina představovaný Petrem Čepkem, kterému všichni dělají naschvály, takže s ním divák soucítí, ale to ho docela brzo omrzí, protože i sám Petr Hudec je svým chováním (zvláště ke své láce), někdy dost, lidově řečeno, "na přesdržku". Příběh, i přestože se dá stěží pochopit, naštěstí ani moc nenudí, občas rozesměje nějakou tou absurdní scénou či hláškou, ale to, co tohle podivné dílko drží nad vodou, jsou již zmiňovaní herci a jejich postavy. Na slušný průměr to jistě stačí, ale na zdejší nadšené 4 nebo dokonce 5* ohlasy už fakt ne. "Rád bych vás vyzval na souboj pane. Ale jak vím, vyznáte se spíš v masturbaci než šermu." (15.06.2012)

"Nezlobte se, ale pro spásu duše neváhám použít paklíče!"                                                                                          Kouzelný absurdní humor, který si vychutnávám pokaždé, když zavítám do tohoto přepychového Světa, kde nabízí pokoj bez myší i bez hmyzu. Co figura, to skvost. Úžasná madam v ještě úžasnějším klobouku, úslužný číšník, který vám ochotně zajede pro chřest, rozpustilá Veronika, kněz, který se neváhá pro spásu duše schovat pod postel... Film, který mi přesně sedl do noty a neskutečně bavil. (04.11.2014)

Netvrdím, že Kafkovi rozumím. Často mě osloví velmi silně, ale někdy, zejména u jeho kratších próz, nechápu vůbec nic. V případě této Mášovy napodobeniny se ale, doufám, orientuji vcelku bezpečně. Kostýmní zkouška dopadla dobře, některé dialogy jsou náležitě absurdní, charaktery jsou možná spíš z Dostojevského Běsů (jaloví intelektuálové, drzí nýmandi). Co chybí, je silná společenská a charakterová analýza, kvůli které stojí za to se Kafkou (a Dostojevským) prokousávat. Máša si zaslouží uznání za snahu, ale přiblížit se takovým velikánům, to od něj bylo příliš příliš troufalé. A beznadějné. (31.01.2011)

Z nějakého neznámého důvodu jsem tomu chtěla dát šanci, ale podcenila jsem kulminaci generace Činoherního klubu, Ester Krumbachové a interpelace poslance Prušince. Josef Somr zpětně hodnotí více jako magorii než fantas, Táňa Fischerová to přehnala během natáčení se zmrzlinovými poháry a kameraman Ivan Šlapeta si rád zavzpomínal na Tondu. A co ten teplej Libíček? Za toto všechno ani tu trochu něhy. (05.12.2012)