Prší nám na lásku

Naivita starých romantických snímků je tu celkem patrná, kdežto Bergmanův styl ještě tolik ne - avšak za jeho náznak budiž pokládána trochu záhadná postava vypravěče, který se tu a tam objeví, aby v pravou chvíli zasáhl do děje (vrcholem je pak vypjatá scéna u soudu). Děj je prostinký - žena s tajemstvím a muž, který právě vyšel z vězení, se náhodně setkají, aby v sobě našli zalíbení a rozhodli se spolu zkusit začlenit do společnosti a žít normální, plnohodnotný život - nečekali však, že to bude tak strašně těžké... Závěr filmu není typicky šťastný, ale přesto je plný naděje - krásný poslední záběr na divákově tváři snad i vykouzlí dojatý úsměv - a to přeci není zas tak málo... (11.10.2007)

Na lásku začnú padať kvapky smútku okolia vždy, akonáhle okolie zistí, že konkrétna láska je úprimná a krásna z pohľadu oboch partnerov. Okolie to cíti a závidí. Snaží sa preto mstiť a zároveň navonok poskytovanú milosť dvom krehučko dojímavým a ľúbiacim sa hrdličkám využiť v svoj prospech. Najmä ak hrdličky nevedia veľa o svete dravosti, akčnosti a zneužitia kohokoľvek vo svoj osobný prospech. A keď nie prospech, tak aspoň treba dať chudákom zaľúbencom najavo, že sú a vždy budú len totálne nuly a otroci. Pokiaľ sa teda nevzchopia a následne nezaradia do pravidiel agresívneho presadzovania sa. Tak koná prenajímateľ chatky, majiteľ kvetinárstva, jeho manželka, kňaz, policajti. Tak koná väčšina spoločnosti už tisícky rokov. Vyzerá to tak, že jedinú pomoc môže pár dostať od zlodejov, ktorí vždy idú pod cenu a chudobným teda vždy vhod. Pomôcť tiež môžu ešte ľudia, ktorí ostali ľuďmi a nestali sa z nich len zombíkmi idúcimi po prachoch, ojebávačkách a pokorení tých druhých. Režisér Ingmar Bergman všetko toto zabalil do jednoduchého, no pôsobivého príbehu. (13.07.2015)

Nemôžem napísať, že ma tento prvý, či druhý Bergmanov film zaujal. Dokonca som v ňom na rozdiel od iných užívateľov ani nezbadal náznaky režisérovho neskoršieho majstrovstva. Takže po krátkom čase už nebudem ani vedieť o čom film bol. Ale nie je to žiadna tragédia. Bergman nakrútil viacero filmov, ktoré si budem pamätať pokiaľ mi pamäť bude slúžiť. A to sa nedá povedať o každom režisérovi. (21.09.2020)

Prší nám na lásku je dovedný výtvor z počátku filmové kariéry Ingmara Bergmana. Divadelní předloha nepřekvapí, cynický nadhled potěší a srozumitelně ustanoví svůj základní životní postoj před veřejností, optimistické smíření je vstřícným krokem k publiku. Prší nám na lásku je rozohněnou kritikou zatuchlého stavu morálky a předsudků. Ideály se dostávají do konfliktu se skutečností, odhodlanost ke každodennímu boji života se snadněji udržuje v intimitě páru, osobní profit a společenská představa vážnosti a úcty stojí nade vším. Symbolika je zatím na počátku svého pozdějšího rozvoje, ostří jízlivosti je nadáno přirozenou vznešeností účinku pronesených slov v závažnosti i vystihnutí jednotlivého i jediného okamžiku proměnlivého stavu času bytí. Rétorika předvádí možnosti vnímání, jazyková obratnost a připravenost je kultivovaným zpestřením filmové morální úvahy z přehlíženého okraje zájmu lidských životů. Tíživost reality dostala svého mocného zastánce díky údernosti argumentů. Hlavní postavou snahy o nový počátek bez přehmatů v souladu se zavedeným fungováním spořádané společnosti je David (pozoruhodný Birger Malmsten), mladík se škraloupem počestnosti. Nadšení z nové vize postupného znovuzrození dostává podpásové rány bez slitování a chvílích zdánlivého bezpečí. Výsměch i pomocná ruka jsou řízeny zásahy vyšších mocí. V lekci života i pádnosti kritiky. Hlavní ženskou postavou je Maggi (zajímavá Barbro Kollberg), mladá žena v bezvýchodnosti situace. Sblížení není romantickým aktem vznešených představ čisté lásky, nýbrž zoufalý výkřik dvou osamělých a rdoušených lidských hrdel, ztracených v pekle samoty marnosti a pokrytectví maloměšťácké morálky. Víra v lepší život je křehkou a nezměřitelnou hodnotou. Symbolickou postavou je obhájce (sympatický Gösta Cederlund), šarmantně jízlivý kritik stavu společenské morálky. Je vírou naděje. Jeho protipólem a vychytralým hlasem lidské bídnosti je Per Håkansson (Ludde Gentzel), majitel prostého domku zahradní kolonie. Z dalších rolí: z manželky vystrašený Davidův zaměstnavatel a majitel zahradnictví Andersson (Douglas Håge), jeho panovačná, podezřívavá a zapšklá žena (Hjördis Petterson), výstražně varující představitel pohoršené společnosti a zlověstně rozohněný prokurátor (Benkt-Åke Benktsson), párek svérázně dobrotivých pobertů Kängsnöret (Sture Ericson) a Stålvispen (Ulf Johanson), ostražitě spravedlivá sousedka Hanna Ledin (Julia Cæsar), hystericky povýšený a necitlivý úředník Purman (Gunnar Björnstrand), či zásadová autorita spořádanosti a duchovní představitel (Åke Fridell). Prší nám na lásku je zajímavým filmem z počátku kariéry jedinečného švédského režiséra. Psychologie, umění výstižnosti řečeného, schopnost důkladného přemítání, jízlivá údernost i síla a důsledek pozorovaného problému jsou výrazné a charakteristické prvky mladého autora, vystupující z tváře díla. Existencionalismus má stále ideály a víru v lidskost a pochopení. (28.12.2018)

Začiatky režiséra Ingmara Bergmana boli určite impozantné, všetkým bolo jasné, že na scénu prišiel veľký filmár. Otázkou bol len príbeh, ktorý sfilmoval. V tomto prípade ide o trochu zromantizovaný príbeh dvoch mladých ľudí, ktorí majú vlastnú minulosť, ale veľkú snahu žiť spoločne. Dej je jednoduchý a dobre sa naň díva. (14.07.2020)