Východ slnka

Pokud obdivuji kosmopolitní osobnosti, tak je to často proto, že si užívám jejich práci ve všech destinacích, kam je osud zavál. Ne tak Murnaua, tohoto boha Výmaru. Sunrise zkrátka není film, který bych mohla srovnávat s vrcholy jeho domácí tvorby, jakými byly Nosferatu, Poslední štace, Tartuffe nebo Faust. Stejně tak se nepřenesu přes kreaci Janet Gaynorové a celé té maloměšťácké problematiky. (16.03.2012)

Podle mého názoru je toto dílo Friedricha Murnau lepší než "profláknutý" Nosferatu či Faust. Samotný film osciluje od thrilleru do romantiky přes vložené komediální prvky do dramatického konce. Ale možná proto film nenudí a líbí se i po těch letech. Z hereckých výkonů mě nejvíc zaujal George O'Brien. (08.05.2009)

Jó to ještě bejvávaly ty doby, kdy chlápek přišel dom pozdě k ránu z dostaveníčka s cizí cuchtou, k tomu se vypleskl se zasviněnejma botama na postel, a jeho ženuška ho za to milovaně až zbožně pozorovala, starostlivě přikryla dekou a nechala dál chrnět…takhle nějak jízlivě jsem o filmu zpočátku uvažoval, protože mi začátek příliš nesednul a rušily mě detaily typu pohled ženy do kamery či v 1 záběru otevřená, v druhém už zavřená vrátka. Ovšem od pozvání na projížďku loďkou jsem přece jenom s nadějí zbystřil a opravdu to přišlo! Od té chvíle si mě film každou svou další minutou čím dál víc získával. A to ať už kvůli opravdu poutavému příběhu, vcelku propracované psychologii postav a ostatně i vztahu ústředního páru, nenásilným přechodům mezi žánry (střídání romantiky vážné a komediální, přičemž druhá převažovala), zábavnými pasážemi (od té v holičství jich následovalo hned několik), krom začátku a konce pohodovou a příjemnou atmosférou, scénami, které měly vzhledem k ději překvapivě velkorysý prostor, avšak vůbec nebyly přetažené a přitom rozesmály („čuník“ či „ramínka šatů“). Samostatně musím vyzdvihnout hlavní hereckou dvojici, oba mě svými výrazy dost bavily (zvláště Janet Gaynor mi svým laskavým a zároveň laškovným pohledem přišla odzbrojující a jakože němé filmy „dobrovolně“ nevyhledávám, kvůli ní bych snad i udělal nějakou tu výjimku). A co se týče technické stránky, přišla mi také dobře zvládnutá (i ty zadní projekce, na které jsem tak háklivý, mě tady nebyly do očí), rozpočet se na ní také viditelně projevil, ovšem ze všeho vybočuje pasáž s bouřkou, protože ta byla udělaná naprosto parádně. Za slabší bych označil už mnou zmíněný začátek a pak 1 trend; pokud se v dnešních filmech mluví o tom, že v nich bylo třeba „přefiltrováno“ či „přezpomalováno“, zde je zas až trochu „přeprolínačkováno“ (ale ne že by mě to nějak rušilo, spíš mi to přišlo trošku úsměvné). Východ slunce je pro mě snad první němý film, kde mi ani na moment nechyběla hudba a přitom jsem cítil takřka plnohodnotný zážitek, proto dávám slabších, ale 5*. (01.06.2015)

Nemá superpecka a krásna ukážka toho, že ak má film dobrý príbeh, postavy na ktorých divákovi záleží a progresívneho režiséra, tak na veku filmu nezáleží . Showreel na genialitu a žánrovú flexibilitu F.W.Murnaua.Ten film zmení asi 4 x žáner - od temného thrilleru cez drámu, romcom, grotesku (etuda s padajúcim ramienkom ma rozosmiala nahlas) až po katastrofický film. A pôsobí to prirodzene a stále to funguje ako má. Scéna s haváriou, keď je človek dojatý a zrazu sa sa zmení žáner na komédiu je úplne geniálna. A to všetko vo fantastickom remeselnom prevedení (kamera je úplne boží, strih, triky) a hereckom nasadení. 10/10 Ako je možné, že sa ešte nenatočil remake? (23.07.2015)

Murnau získal neopakovatelnou příležitost od Foxu natočit si film zcela podle vlastního gusta bez jakéhokoliv zásahu studia. To znamenalo, že se spojil s německým štábem a vytvořil za velmi slibný rozpočet evropský snímek v amerických reáliích a s americkým espritem. Vznikl neodolatelný zážitek, který je daleko od klasického stylu. Zpočátku vévodí chmurná atmosféra nedaleká německému expresionismu, přenášející manýru do architektonicky osobitých interiérů (falešné perspektivy, zveličené části dekorací) i do přepjatých hereckých výkonů (fatální svůdnice má velmi blízko Nosferatovi v ženských šatech). Poněkud těžkopádný počátek, provzdušněný nanejvýš typicky odpoutanou kamerou (působivé jsou momenty, kdy kamera nalezne v ladném oblouku výmluvný detail obličeje ve výrazný moment) se však začíná náhle projasňovat a nastupuje podmanivá lekce impresionistických postupů s vábivými prolínačkami (především zrození nového dne skrze vodní hladinu) i animovanými mezititulky a umným užitím víceexpozicí, pronikajících do mysli hlavního protagonisty. Po zažehnané tragédii přichází nejzajímavější část započatá silně poetickou cestou pitoreskní tramvají (velmi umně zkomponovaná zadní projekce s notnou dávkou stylizace) , která vnáší dvojici do víru velkoměsta, které jim nabídne bezpočet příležitostí pozvednout jejich vztah s popela - nastává nečekaný žánrový zvrat - vír scének z různých prostředí, míchající civilismus se situační komedií a prvky grotesky, v nichž je znát i typické středoevropské figurkaření a zemitější humor. Na diváka je dvojnásobně přenášena úleva a katarze, která je však jen mezičasem před další ranou osudu, která velmi rychle vrací příběh do temných rovin a v německém stylu (nyní již výrazně dynamičtějším) snímek také vrcholí. Murnau se zde skutečně stává stylovým a žánrovým chameleonem, ovšem vzhledem k rozvíjení příběhu postupuje zcela organicky - evropská i hollywoodská zkušenost má spíše podobu rozsáhlého rejstříku, z něhož Murnau velmi obratně vybírá prvky a postupy, které nejniterněji a zcela vizuálně dokáží rozvíjet příběh v daných okamžicích. Oba herci v hlavních rolích se v průběhu děje postupně otevírají, Gaynorová po emotivních výpadech nalezne svoji spontánnost a její výkon se stává velmi pozoruhodným, O´Brien působí spíše klasickým "prožívaným" herectvím, ale proměna jeho postavy je velmi koherentní. Východ Slunce je jedním z vrcholů dovršeného stylu němé kinematografie, obohacený navíc velmi silným příběhem a svojí emotivní sílu neztratil ani po více než 80 letech. První historický Oscar se skutečně dostal do těch nejsprávnějších rukou. (30.09.2011)