Rozhovory s vrahem: Výpověď Teda Bundyho

další povedená minisérie,tentokrát o jednom z nejprovařenějších sériových vrahů.Bundy byl rozhodně zajímavá postava a ani se nedivím,že dokázal na lidi působit tak jak působil.Mnohem zajímavější je pak v rámci téhle série sledovat jak moc se za posledních 30-40 let změnila práce policie a celkově možnosti vyšetřování a až takhle zpětně dokáže člověk docenit,že se jim podařilo vůbec někoho takového chytit (jakkoli si za to Bundy ve svém pocitu nadřazenosti mohl sám)...80% (20.12.2019)

Pravdepodobne jeden z najkvalitnejších dokumentov aké som kedy videl. A to som ich videl dosť ale toto ma odrovnalo totálne. Najväčšou hybnou silou sú archívne zábery a postava Bundyho ktorá rada vystupovala pred médiami a vďaka tomu je nám nebezpečný sériovy vrah viac prístupny ako inokedy. Po technickej stránke žiadne chyby a mrazivé pocity som cítil pri každej časti. (02.01.2021)

Když mi toto vyskočilo jako další možnost se obohatit, tak jsem nemohl odolat. Už jenom protože Ted Bundy je i za mě osobně velmi zajímá postava jak kriminalistiky, tak i amerických dějin. Problém byl ale jednoduchý. Člověk by snad i dříve usnul. Zcela jednoduše se poohlédnu na můj nedávný také Netflix zážitek s názvem Wild WIld Country. Ten byl zajímavý v tom, že byl tématem lehce mimo mne. Ale fungovalo to. Protože se toho tvůrci skvěle zhostili, dokázali to nádherně odvyprávět a tak nějak i natočit. Poté přijde něco takového, kde do toho jdete na podobný styl. Ale vy jste zklamáni. Retrospektiva s vámi hází jak kolega v ukrajinském parlamentu a to vše je elegantně na blití spojeno s hopsáním v ději. Dokážu věřit, že tvůrci udělali, to co si mysleli, že je správné. A to jim neberu. Ale upřímně mám problém s tím, že téma, které pro mne bylo zajímavé samo o sobě skončilo v celku snadno v kategorii odložených případů, kdy vy se jenom díváte, nabíráte informace, ale očekávané obohacení nepřichází. (07.02.2019)

Život a činy Teda Bundyho už jsem měla nastudovaný před shlédnutím týhle dokumentární série, takže opravdový pocit zhnusení jsem prožila až na samým konci - můžou se v tý zemi ještě lidi divit, proč se u nich vyskytuje šílený množství masových/sériových/jakýchkoli vrahů, když oni sami, “normální” občané, prodávají před věznicí placky ve tvaru elektrickýho křesla, popravu pojímají jako důvod k oslavě a po oznámení, že někdo zemřel radostně skandujou? Návrat do středověku? Nebo nikdy nekončící středověk možná? Chápu, že se člověku v takový situaci, s takovým případem uleví, ale pokaždý je primárně na místě pieta, a ne párty. Z jejich mentality, potažmo pokrytectví, se mi opravdu zvedá kufr. Na Netflix (ke kterýmu mívám výhrady) poměrně dobře zpracovanej dokument, hezký použití archivních záběrů, většinou neprotivný “mluvící hlavy” (který si, zdá se, tolik nepřibarvují svoje příběhy), fajn grafika, přijatelná dramatická hudba. Mimochodem - pana režiséra téma asi dobře pohltilo, když zpracoval i biopic (kterýho se bojim víc). (03.03.2019)

Člověku je až smutno z toho, že se takoví parchanti stávají hlavními hrdiny filmů, knih a dokumentů. Jenže zrovna u zločinců typu Bundyho se není čemu divit. Odporná parodie na člověka, která si z brutálního zabíjení mladých dívek utvořila denní rutinu, totiž dokázala měnit tváře stejně snadno, jako se mění stupně na přehazovačce od bicyklu. Bundyho tak nesledujeme pouze jako odporného vraha a zdatného útěkáře, ale také jako příležitostného advokáta, playboie a ublíženou oběť společnosti, přičemž dokument podrobně sleduje celý průběh případu, nabízí dostatek dobových záběrů a neopomíjí výpovědi žádné z důležitých osob. V přehledném časovém rozvrhu se tak postupně propracovává až k velkému finále, které dopadlo tak jak dopadlo i díky zcela revolučnímu způsobu identifikace pachatele. (14.03.2020)