Upír Nosferatu

Od tohohle milníku světové kinematografie jsem čekala asi víc, než je mi němý film schopný nabídnout. Nosferatu (alias Dracula) sice vypadá neuvěřitelně cool (postava a uši jedna báseň) a vyzařuje jakousi tajemnou úctu a hrůzu, ale to je asi to jediné, z čeho ta hrůza jde. Naneštěstí se jeho postava ve filmu nevyskytuje moc často a zbytek záběrů už tak zajimavý není. Na můj vkus trochu moc často zařazené titulky ubírají spádu a prostě od hororu čekám hrůzu a děs, ne zdlouhavou nudu. Za rok vzniku a význam filmu dávám 4*. (03.06.2007)

Poznámka k olomoucké projekci Nosferatu v rámci Projektu 100 2009 – 24. 2. 2009: Viděl jsem dvakrát shodnou verzi filmu s hudebním doprovodem J. S. Bacha, takže jsem byl zvědavý na odlišný přístup – elektrickou kytaru hudebníka kapely Priessnitz – Petra Kružíka, od které jsem si sliboval především specifickou úroveň expresivnosti. Celý problém byl v tom, že hudba nepodtrhovala obrazy, ale strhávala pozornost na sebe. Tempo doprovodu bylo po většinu filmu neslučitelné s tempem filmu – až na povedenou část, kdy Nosferatu připlouvá na lodi a gradující kytara vzbuzovala silnou emocionální odezvu, kterou navíc dokázala udržel po celou dobu až do okamžiku příjezdu. Po zbytek filmu jaksi nedocházelo ke kontrapunktu obrazu a zvuku, ale celé představení budilo dojem, že sledujeme němý film, a do toho shodou okolností prosakuje zajímavá hudba. Navíc byl film na začátku hudebně zbytečně „přepálen“ a pak to vypadalo, že hudebník dalších dvacet minut ladí kytaru, aby nevyšel z tempa a silný úvod pak vyšel trochu naprázdno. Je to škoda – němé filmy s hudebním doprovodem jsou u nás poměrně vzácným zážitkem a například podobné klavírní doprovody Filipa Topola byly k promítaným obrazům citlivější. (12.12.2004)

Murnau byl blázen. Ve Stínu Upíra to vykresluje dle mého názoru velice trefně. Ale byl také něco víc - byl geniální šílenec, a vizionář, a nadčasový umělec, a tak vůbec. Ve své době určitě museli lidi vytahovat z podlahy štípačkami, protože pokud dnes funguje scéna objevení se Orlokova kočáru tak jak funguje (když vidíte ty pravěké triky a stejně vám jde mráz po zádech z toho nepřirozeného pohybu a dalších věcí), muselo je to zatlouct do podlahy až po hlavy. Řada obrazů z tohoto filmu se stala ikonickými, a Stokerovi pozůstalí si mohou ještě dnes rvát vlasy za svou hloupost, že nevyužili historickou příležitost. Mína a hroby na pláži představují gotický horror "at its finest", a tentokrát je to s obrazem... a se zvukem, který může být dost různý, podle toho, je "vaším" distributorem - já v kině při Projektu 100 slyšel něco, co znělo jako soundtrack k Dead Manovi. Nějak záhadně to většinou ladilo dohromady, ale za živý klavír bych byl asi ochoten nemálo připlatit. Abych nebyl jen za adorátora, musím přiznat, že stylizace nízkých lidských bytostí mě i při vědomí doby vzniku filmu, tehdejšího maskérského stylu, uměleckých vizí atd. atd. ani v nejmenším neděsila, a byla mi už jen a pouze k smíchu. Jen velice obtížně se mi ale představuje, že by to mělo být i tehdy myšleno vážně. To je ale jen drobná vada na kráse v porovnání s tím vším. Zlatý fond kinematografie má Nosferatu jistý - a nejinak tomu bude s mou hlubokou úctou a obdivem. 90%, byť ne po celou dobu stopáže;) (21.07.2011)

Ze snímku sice čiší nápady, ale bohužel právě Nosferatu je důkazem, že některé filmy zůstanou pro další generace už jenom jako obraz toho, "jak se točilo tenkrát“. Murnaův počin nedokážu brát jakkoli vážně a neumím si představit, že bych se na něj někdy podíval znovu, přestože jeho historickou úlohu beze zbytku uznávám. (30.06.2007)

ICH LIEBE DICH ! vyšíva zasnívaná Ellen na obrus a ja neviem, či myslela jej poplašeného a hrôznymi udalosťami v Karpatoch dezorientovaného milého Huttera alebo telepaticky napojeného zmyselníka desu z rádu najvyšších - šedého nemŕtveho, pohľadom a celkovým výjavom uhrančivo desivého grófa Orloka. Alebo oboch. Dielo fascinujúce a zároveň zachovávajúce tajomstvo nemŕtvych vyskytujúcich sa v každom z nás. Všeobecne známu predlohu Murnau šťastne upravil a posunul tak zase trochu inam - ale vždy len tam, kde víťazstvo dobra nad zlom neznamená automaticky prevahu jednej strany ale maximálne remízu. Prekvapujúce neobvyklými spôsobmi nasnímania, tieňohrou, skvelými hereckými výkonmi a potešujúce v celkovej kráse jednotlivých scén. Záberov, ktoré ma uchvátili v ranom detstve pri prezeraní slovenského vydania románu Drakula z r. 1968, kde bol text sprevádzaný detailnými zábermi práve tohto filmu. P.S. Skalnatý štít, ktorý sa vo filme v jednom zábere objaví je Ostrý Roháč v Západných Tatrách. (07.10.2005)