Faust

Podmanivý faustovský snímek, postavený na vizuálních hodech zpřítomňujících mnohé z nezbytných středověkých atributů velmi přesvědčivě a věrohodně. Janningsův Mefisto své ďábelské roli pekelného svůdce dává všechno a stává se tak možná i tím nejpozoruhodnějším na celém snímku. Osobně mi tedy trochu vadí víceméně "urfaustovský" charakter námětu, což vynikne především v pohádkovém závěru, jenž působí v porovnání s tím Goethovým přece jen trochu hloupě. (27.02.2007)

Prva hodina a posledny akt su dokonale (najma morova rana je uzasna). Problem nastane pri zmene depresivnej dark fantasy na utahanu romanticku komediu. Ten prechod nie je rozhodne tak hladky ako zanrove veletoce v murnaouvom sunrise. Skoda tohto zakopnutia, pretoze to trochu kazi dojem z inak fantastickeho filmu. slabsich 9/10 (28.07.2017)

Film má jedinou slabší chvíli. Tou jsou námluvy Fausta a Markéty. Jinak je to dokonalá temnota ještě podporovaná hudbou Timothyho Brocka, která je nechutně depresivní a nenechá diváka oddechnout i v těch málo světlých chvílích, které se ve Faustovi objeví. Pořád je v pozadí cítit hnusné zákeřné zlo, jak ve zmíněné hudbě, tak v postavě manipulátora, pokušitele a ďábelského našeptávače Mefista ztvárněného démonickým Emilem Janningsem. Ve scéně proměny Fausta v mladíka je čtyřmetrový Jannings se svítícíma očima nejstrašidelnější démon, jakého jsem doposud ve filmu viděl. Nezapomenutelných scén je samozřejmě více. Za pozornost stojí např. všechny letové scény nebo sugestivní město postižené morovou nákazou (10.07.2006)

Ukázka německého expresionismu v plné síle. Monumentální výprava zapojená do vyprávění, psychologizace postav výrazným svícením, hercovo tělo významotvorným vizuálním prvkem a podivně pokroucené kulisy ve službách „náladotvorby“. Přes vyzrálou technickou úroveň, s občas poněkud exhibičním zapojením triků, patřil největší díl mé pozornosti Jannigsovu Mefistovi. On ovládá nejen osudy postav, které – pro expresionismus příznačně – ztrácejí kontrolu nad vlastním rozhodováním (nezapomenutelná scéna, kdy Mefisto svůj plášť použije jako divadelní oponu), ale se svým oživlým obočím suverénně vládne celému filmu. Udal dosud nepřekonané měřítko k posuzování podmanivosti filmových ďáblů. Romantické motivy byly v preprodukci Kyserem, čerpajícím mj. z německých pohádek, a během produkce Hoffmanem, čerpajícím z odkazu německého romantického malířství, zesíleny nad rámec Goethovy předlohy – jak úderně dokládá jednoslovné finále, jehož patos není k smíchu, protože bezproblémově zapadá do celkové okázalosti. Univerzálnější a naléhavější poselství by asi nikdo nevymyslel a dnes už těžko vymyslí. Současní diváci by podobné zjednodušení v dnešním velkofilmu vypískali. Tady ale vzletná pointa dokonale završuje velký a ve velkém stylu vyprávěný příběh. Murnauova snaha přetavit „domácí“ látku ve světovou podívanou byla podle mne úspěšná. 85% Zajímavé komentáře: Mahalik, Radko, faced (20.07.2014)

Diabol roztiahol nad smrteľníkmi svoj plášť a svet sa zmieta v agónii. Faust spečatil svoj osud a vložil ho do rúk Mefistovi. Vizuálne pôsobivé dielo nemej éry niekedy dopláca na zbytočnú expresivitu. Aj tak sa jedná o kompaktný snímok s nápaditými zábermi kamery, nasvietením scén a slušnými trikmi. Dodatočne doplnená hudba ( Timothy Brock ) zatraktívňuje podobné filmy a je len dobré, že sa tak deje ( napr. Muž s kinoaparátom ). (01.04.2010)