Čo robíme v temnotách - Série 1

1. série: Taiko, já Tě miluju. Dlouho tu nebyl lepší nápad, než natočit seriál právě k What We Do in the Shadows. Novozélandský humor tady fakt nezná hranic a já u toho vždycky umírám smíchy. Každá epizoda má navíc krásných 20 minut, takže časová náročnost je nulová. S každým dílem jde kvalita nahoru a už se fakt nemůžu dočkat, jaké další bizárnosti nás čekají ve druhé řadě. (02.08.2019)

Když jsem před několika lety viděl původní film, tak mě moc nezaujal. Seriál jsem tedy vážně zvažoval, ale nalákalo mě na něj duo Matt Berry ( IT Crowd ) a Kayvan Novak ( Four Lions ). Ač druh humoru mi rozhodně není cizí, tak ale pánové Waititi a Clement se zde snaží možná až moc a dávkují humor v podstatě neustále, za to s daleko horším výsledkem. Tento ironický a lehce sarkastický humor prostě funguje nejlépe jako výplň do vážných filmů, kde dokáže odlehčit situaci a taky trochu překvapit, ale nemůže na něm stát celý seriál. Do dalších sérií se ani pouštět nebudu. (09.07.2020)

Co děláme v temnotách není tak úplně můj šálek čaje. Nebude to seriál, který si pustím víckrát. Přesto má v sobě něco, co mě přese všechny výtky baví. Postupně jsem si oblíbila všechny upíří postavy, jen k důvěrníkovi pořád cestu hledám. No možná ji najdu v další řadě. Btw. Nejsem žádný velký znalec filmů s upíry, věřím, že právě jejich fandové si ten seriál užijí mnohem víc, protože pochopí víc narážek. (22.11.2021)

Především charakterově je tento netradiční sitcom, natáčený ve stylu původního filmu jako mockument, kdy si postavy uvědomují přítomnost dokumentaristů a mluví do kamery, velice různorodý a propracovaný - a od začátku je to poznat. První série je v podstatě nepolevující smrští šíleného humoru, který až na pár přepísklých sexuálních narážek nepozná hluchého místa, a opravdu dosyta využívá jednoduchý, avšak ryze geniální koncept starobyle smýšlejících a oblečených upírů v dnešní společnosti. Skrze krátké a převážně fotografické flashbacky se dozvídáme vše potřebné o minulosti postav, ale současně se vždy před očima ve značném tempu rozvíjí epizodické zápletky, přičemž řada linií díky polonávaznému seriálovému vyprávění přesahuje i napříč epizodami. Průvodcem je přitom hlavně roztomile zatvrzelý a současně vystresovaný Guillermo, jenž je v podstatě otrokem svých ležérních a historickému vývoji naprosto nepřizpůsobivých pánů, a jediný také prochází výraznějším charakterním vývojem - samotní upíři podléhají jasné typologii a divák se rychle naučí, co od nich asi očekávat, ale to nijak nevadí. Scénáristé totiž odvádí bezvadnou práci a diváka doslova zasypávají salvou nečekaných vtípků, stejně jako z radostí parodují běžné představy o nátuře upírů a zábavně konfrontují jejich mimózní požadavky a tradice se současnou kulturou či politikou, popřípadě neúnavně rozšiřují samotné nadpřirozené společenství, vycházející často z klasických mýtů a pohádek. A jestli jsou dvě epizody příběhově poněkud vlažnější (návštěva klubu a příprava orgií), vše bohatě kompenzují samotné vtipné a bravurně obsazené postavy, camea původních představitelů či Dannyho Treja, nespočet skvělých dílčích nápadů (opilí upíři po vysání krve opilců) a dokonalý energetický upír Colin Robinson, který rozesmává, kdykoli se jen objeví na scéně. Pokud se chcete s touhle výstřední partičkou seznámit, vyhraďte si rovnou celý ničím nerušený večer - s největší pravděpodobností se po spuštěný první epizody už neodtrhnete. (19.09.2020)

Po nečakane vydarenom filme som k seriálu bola dosť skeptická, neprávom. Námet sa síce nedá rozvíjať donekonečna, ale 20-minutové epizódy sú svižné, až na výnimky podobne vtipné ako film, a nenudia. Forma mockumentu a vydarené hlavné trio, vlastne kvarteto, teda ono je to predsa kvinteto, je presne ten bizár, ktorý ma pred pár rokmi vo filme očaril. Kvalita epizód je rozdielna, jednoznačne najlepšia je Baronova saturday night fever. Aj keď Wesley Snipes s biednou wifinou je mu v pätách. (15.11.2021)