Nový papež

Oproti první sérii je to více kakofonické, rozstřelené do všechmožných stran a myslím, že i myšlenkově místy lehce vykloubené.. Ale pořád je to velká magie s řadou silných scén..Malkovichův Jan Pavel III je podmanivě melancholickej charakter a jeho potlačovaný vztah k Sofii je jednou z nejvymazlenějších elementů série... Sorentino se definitivně rozhodnul otevřeně užívat propriety katolicismu jako fantazírující fetišista, bez jakékoliv opory v realitě.. Těžko říct jestli je to dobře nebo špatně.. Mě osobně tahle hra sice bavila a cosi latentního a perverzního uvnitř uspokojovala, ale zároveň už jsem v tom vnímal i jakousi vulgárně přeestetizovanou pózu.... (20.02.2020)

Nového papeže vlastně vnímám úplně stejně, jako toho Mladého. Sorentino opět intrikuje, filosofuje, rozesmívá, dojímá a okouzluje vizuálními kouzly. Jediný rozdíl je v tom, že Lawa vystřídal na papežském stolci Malkovich, což sice změnilo charakter samotného Svatého otce, ale nikoliv celkové vyznění. Navíc Voiello zůstává a já mám neodbytný pocit, že především o něm to vlastně celé je. Dokonalost takřka božská. 100% (20.09.2020)

Pokračování Mladého papeže v podobě Nového papeže na mě dlouhou působilo, že na sebe bude nepřímo navazovat. Nakonec se to ale protnulo a i Jude Law se tu ukázal v krásném hereckém světle. Původně jsem si totiž myslel, že herecký prim tu bude mít John Malkovich. Nakonec se ale Nový papež stal seriálem plným překvapení a nic není tak, jak se na první pohled zdá. Paolo Sorrentino takřka dokonale pracuje s muzikou, to je zatraceně znát při úvodních a závěrečných titulkách, které jsou každý díl jiné a pokaždé stoprocentně hypnotické. Chápu, že církvi nejvíc vadilo to. Každý díl funguje jako taková samostatná filmařská jednotka. V každém díle jsem se totiž dočkal dokonalého režisérství. Skvostně nasnímaných záběrů, momentů, které mi ve filmografii už zatraceně chybí. No a nebyl by to Paolo, kdyby trošku nezajel i do samotné církve, což je vlastně hlavní tahoun celého seriálu. Všechno to ale dělá uvědoměle a šikovně a tak je dobré si seriál pouštět díl za dílem v přestávkách, protože každý z dílů vytvoří mnoho otázek, které je třeba chvíli zpracovávat. Symbolismus lidských vlastností v kontrastu s historií církve ve Vatikánu je tu snad ještě výraznější, než v první sérii. I proto jsem chvílemi přemýšlel nad pěti hvězdami. Nakonec ale zvítězil symbolismus nad příběhem a já se nakonec ucelil na solidních čtyřech hvězdách. Nicméně hodně solidních čtyřech hvězdách. (27.09.2021)

Zklamání, které muselo přijít. Seriál měl zůstat u první série, která přišla s originální tématikou a prostředím. Již v první sérii proměna ze zmrda v procítěného papeže byla na hraně přijatelnosti. Druhá série je velmi nekonzistentní. Je v ní plno rozličných úrovní, které je nutno sledovat. Papež, který chtěl vše rozdat chudým a udělat z církve ještě větší směšný institut, než je tomu dnes. Poté John Malkovich svým příchodem nasadil příjemnou úroveň, avšak prapodivnost vyprávění jeho příběhu a podivné dávkování jeho minulosti a problémů zanechalo trpkost v divákově mysli. Na jednu stranu byl muž s křehkostí porcelánu, na druhou stranu se jeho postava chovala chvílemi až absurdně a nelogicky. Do jisté míry to zapadalo do psychologického profilu zlomeného muže, kterému celý život chyběla láska. Řečnické dialogy vedl poměrně dobře, a Malkovich jako herec si počínal skvěle. Ale další rovina, jako je třeba otázka radikálních muslimů, se do seriálu absolutně nehodila. Stejně tak rozdávačný papež. Začátek série navíc byl rychlý, a spíše bych volil pozvolné tempo a vynechal některé části příběhu. Co mě, jako vášnivého diváka první série znepokojuje nejvíce, je absence hlubšího smyslu slov hlavních postav. Nejlidštější mi přišel příběh "Vojela", jeho slova většinou dávala smysl. Bohužel to samé nemohu říci o Piusovi, který plácal nesmyslně to, co stejně jiným způsobem řekl v první sérii. Mnohokrát za díl se mi stalo, že jsem už nevnímal význam sdělení, ale jenom jsem sledoval emoce lidí. Chybí tomu kontroverznost, logika a cynický přístup. Tři hvězdičky dávám za hudbu, kameru a herce. Příběh šel rapidně do hajzlu a je to škoda. To je jak píchnout pneumatiku a vzápětí se rozhodnout, že pojedu na dovolenou do Ruska... nic racionálního. (29.02.2020)

(NEO)NOVÝ PAPEŽ. První díl vynikající, druhý trochu průměrný, třetí a čtvrtý už byly hrozné, nicméně další díly byly svojí dokonalostí na úrovni Mladého papeže. První série byla sice v součtu celkově lepší, ale i Nový papež dokázal obstojně navázat a jeho zhlédnutí bylo velkým zážitkem, na pět hvězd to bezpochybně stačí. Tentokrát ale Sorrentino hodně přitvrdil, vzal si na paškál ty největší současné problémy církve, podle mého názoru je dost zveličil a začal se jim věnovat. A do toho vnáší svůj nový druh humoru, kdy chvílemi snad i trollí diváka. Některé vtipy jsou skvělé, některé až hodně přízemní (připomínáte mi mého oblíbeného herce Johna Malkoviche). Nebo úplný konec s dítětem, kdy je zase odkazováno na Osvícení, což jsem ocenil. Ale zpátky k tomu přitvrzení - v některých momentech jsem si už říkal, že to je za hranou. Zatímco Mladý papež se těch témat dotýkal jen jemně, tady to vypadá, jako by Sorrentino v posledních 4 letech četl jen Sigmunda Freuda. Sexualita a vztahy všude, až to bylo na obtíž, nehodilo se to tam. Ester se svým chováním vyloženě změnila v záporáka. Jelikož v celkovém vyznění to dávalo smysl, oddychl jsem si, ale v některých momentech jsem byl znepokojen, jestli to Sorrentino už náhodou nepřehnal. Škoda jen, že se Lenny z komatu probral relativně pozdě, Sorrentino to dlouho protahoval, protože potom získal seriál skvělých obrysů první série - kdy se vrátil i starý soundtrack jako takový symbol. Pius XIII. v novém papeži už působí jako světec se vším všudy, snad kromě fórků s cigaretami. Jak vystupuje, jak mluví, jak působí neuvěřitelně vyrovnaně a jaké koná samozřejmě zázraky dokazuje, jaký pokrok od prvního dílu udělal a jaký se z něho stal Světec s velkým S (pořád se musím smát při pomyšlení na ty idioty, kteří u první série do komentářů psali, že Pius nevěří v Boha). Nový papež je plný poselství. Ať už na rovině komické (dokonalé zesměšnění prosté a přitom hloupé politiky současné hlavy církve pomocí Františka II.), tak rovině příběhové (odsouzení radikalismu na úkor umírněnosti, aristotelovské upřednostnění střední cesty). A po těch pár letech je vidět další Sorrentinův pokrok v technické oblasti. Dokonalé záběry do posledního detailu, pokaždé jiné intro, neonový kříž či konečně využitý prostor u závěrečných titulků, kdy Sorrentino ukazuje, jak moc rád by točil i hudební videoklipy s tanečnicemi. Po filmařské stránce je tedy pokrok znát, těším se na další Sorrentinovy filmy, protože tady se vyvíjí neuvěřitelným tempem. Pět hvězd dávám, ale Mladý papež byl ještě někde trochu jinde. (11.02.2020)