Obsahy(1)
Z amerického Oregonu prilieta do Prahy emigrant Vlastimil Reiner (Jiří Schmitzer), vojnový veterán a bývalý politický väzeň. Má vyše osemdesiat, je pripútaný na invalidný vozík a do značnej miery odkázaný na pomoc ostatných. Preto na neho už na letisku čaká Antonín (Ladislav Mrkvička), starý kamarát z protikomunistického odboja. Čoskoro vyjde najavo, že Vlasta prišiel do Česka uskutočniť poslednú misiu svojho života. Chce vypátrať a zabiť komunistického prokurátora Václava Mráza, ktorého porevolučné súdy nedokázali, alebo nechceli za jeho zločiny z 50. rokov potrestať. Vlastimil prehovorí Antonína, aby mu s akciou pomohol. Ten si požičia od vnuka starú obytnú dodávku a upraví ju tak, aby sa v nej mohol Vlasta pohybovať. Oba starci vyrážajú na pre nich veľmi náročnú cestu za odplatou. (Filmtopia)
(viac)Videá (4)
Recenzie (355)
Je jedině dobře, že tvůrci nesklouzli k zařazení komediálních prvků a nenatočili tragikomedii. Neříkám, že by to nemohlo fungovat, ale rozhodně by tím utrpěl jinak dobrý dramatický příběh. Navzdory tomu, že má tento počin pomalé tempo, tak nenudí, protože když už by nic jiného, tak určitě sledování hereckého představení J. Schmitzera a L. Mrkvičky stojí za to. Škoda, že závěrečná scéna nebyla ztvárněna naturalisticky, domnívám se, že by to zvýšilo prožitek z filmu. ()
Variace na Egoyanovo Vzpomeň si. I když.. v tom našem postkomunistickém rybníčku spíše Nezapomeň.. Tempo života hlavních hrdinů vtisknuté do tempa vyprávění přináší trpkou autenticitu a právě při ní si uvědomíte, že v určitých fázích bytí chutná vítězství cílevědomosti nad lhostejností opravdu sladce. Tak aspoň tady.. ()
„VSTÁVEJ! PŘIŠEL TVŮJ ČAS…“ /// Dědkovská road movie. Je fajn vidět, že i u nás dokážou senioři rozehrát koukatelnou filmovou šou. Obsazení perfektní a zajímavej je i příběh, dokonce se šťastným koncem. Malej film, kterej potěší, ale asi bude jen na jedno zhlídnutí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na cestu si balím bažanta. Hned vedle bouchačky. 2.) Děda furt říká, že tu kurvu dostane. (a v Perlovce nikdy nebyl…). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Líbí se mi na tom, jak si to vezme americký žánr, ale zpracuje ho úplně neamericky. Pomalu, bez flashbacků, bez vysvětlovaček, bez nějakého většího pocitu identifikace s (fyzicky chátrajícími) postavami, které si jdou pro pomstu. Kromě asi dvou scén, kdy Schmitzer vypráví s hlavním "záporákem" nesouvisející historky z lágru, se o minulosti skoro nic nedozvíme, a tak je ponechán prostor představovat si, co všechno mohl ten komunistickej prokurátor udělat. A pomsta je daná jako něco, co se musí udělat, protože nikdo jinej neměl koule to udělat za ně a staříci můžou třeba zítra umřít. SPOLER ALERT A to, co se stane v závěru je tak v duchu celého filmu, protože to nepřináší nějaké zadosti-učinění ve smyslu pomsty (protože prokurátor je zmatenej senila), ale spíš satisfakci, že rozpadající se dědek něco dokázal dokončit a odbýt si něco, co považoval za nutnou formalitu, kterou mu polistopadová společnost v žádné formě nedala. A ne, není to politický film a není v tom patos jak u běžných českých antikomunistických filmů bývá. Ale možná právě tohle razantní gesto na konci pomalého filmu česká kinematografie potřebovala. ()
Staříci jsou pro mne snad vůbec nejsilnějším zážitkem z domácí tvorby tohoto desetiletí. Přitom ten film jen nenápadně prolétl světem kolem, trochu jsem o něm cosi zaslechl a říkal si, že může být dobrý, ani si nestačil všimnout, kolikrát vlastně v kině (nejspíš pouze klubovém) ho stihli promítnout, a všiml si ho více až letos při náležitém ocenění tvůrců. Teď se můžu přidat k těm, kteří tvrdíí, že ta ocenění Českého lva i filmové kritiky byla zcela zasloužena. O excelentním výkonu Jiřího Schmitzera se asi nemá cenu rozepisovat, skvěle mu sekunduje i Ladislav Mrkvička, jenž se v jubilejní rok svého života dočkal po mnoha letech opět důstojné příležitosti před filmovou kamerou. Jinak... ano, Staříci se vyrovnávají s křivdami napáchanými minulým režimem v 50. letech – téma pro někoho možná již příliš obehrané se zde dočkalo zcela odlišného zpracování, než jak tomu bývalo poslední dobou, místo další novodobé "agitky" snažící se o rádoby věrohodný obraz minulých let film nabízí do současnosti zasazený příběh dvou lidí, v nichž přesah starých křivd pořád silně přetrvává. Díval jsem se bez znalosti o tématu předem, od samotného počátku mne strhlo jisté napětí, už během scény, kdy navrátivší emigrant musí nechat zbraň na letišti, nebo kdy kamera přímo jeho očima hledá podél haly dávného přítele. Nevadilo mi pomalé tempo, které se k rovněž velmi pomalému pohybu hlavních postav ve věku přes 80 let i celkové atmosféře snímku pěkně hodilo, s každou další scénou jsem vypjatě očekával, co bude dál... Navzdory zvláštnímu transu plnému nepříjemnému pocitu bylo to něco, od čeho jsem se nemohl a nechtěl odtrhnout. Asi jako se celé dění ani jednou neotrhlo od přítomnosti jedné z dvou hlavních postav, což osobitému dojmu ve výsledku rozhodně prospělo. Velice působivé, nekompromisní, s drsným koncem a dlouho přetrvávějícím zásahem... 90% ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (26)
- „Natáčení bylo pro hlavní herce náročné. Své party ale oba pánové sehráli naprosto přesvědčivě, s odhodláním a někdy i na hranici svých fyzických možností,“ uvedl Martin Dušek. (SONY_)
- Martin Dušek si na Karlovarském filmovém festivalu „postěžoval“, že chtěl, aby film byl více vtipný, ale v rámci zachování vážné myšlenky se od toho ustoupilo. (vyfuk)
- O generálu Pravomilu Raichlovi, jehož životem je film inspirován, byly natočeny dokumenty Poutník v krajině paměti (1993) a Navzdory osudu - Pravomil Raichl (2003) a napsána kniha „Pravomil Raichl - Život na hranici smrti“, jejímž autorem je Jaroslav Čvančara. (sator)
Reklama