Staříci

Zrůdného prokurátora znám. Bohužel měl co do činění i s naší rodinou. Kolik ten parchant zničil životů... Motivaci Staříků pochopitelně absolutně chápu, navíc film se mi líbí od A-Z. Pánové se předvedli v excelentní herecké formě. Paráda! Pokud by to někoho zajímalo, před lety STV odvysílala Večer pod lampou na téma Karla Vaše. Lze dohledat archivu. Rozhovor s dokumentaristou, autorem snímku Vrahem z povolání- Utrpení soudce Karla Vaše, je masakr k pohledání. Jen pro silné nervy. (07.03.2020)

Základní vada - citově se mě to nedotklo. 1) Snímek je z mnoha hledisek výborný. Dobře napsaný, špičkově zahraný, přiměřeně realistický a dostatečně filmový._____ 2) Očekával bych, že po zhlédnutí budu naplněn nenávistí, pocítím zmar, lítost, zoufalství, budu brečet nad obecnou nespravedlností života, nad tím, že lidi stárnou a co to přináší v každodenním životě. Ucítím kousek toho, co předvádějí protagonisté na obrazovce a bude mě to bolet._____ A ono nic. Přítomnost uvedených emocí vnímám, ale necítím je._____ 3) A to ani nemluvím o eventuální katarzi, kdy bych po bolestných prožitcích z filmu měl/mohl cítit na konci uvolnění a smíření... Hm... pořád nic._____ 4) Jasně, že vím, že film je o pomstě, o Vašovi a spol., o zločinech padesátých let. Ale když si vybavím zpětně jakoukoli scénu, vybavím si nemohoucí nešťastné odcházející (rozuměj umírající) stáří. To si z filmu odnáším._____ 5) Filmový debut 41letých dokumentaristů Martina Duška a Ondřeje Provazníka (scénář a režie) se povedl především díky hereckým výkonům 70letého Jiřího Schmitzera a 80letého Ladislava Mrkvičky. (30.11.2020)

Staříci fungují skvěle v tom, v čem toliko českých filmů zaostává - výběr tématu, tempo a napínání příběhu. Narozdíl od většiny filmů o hrůzách komunismu, si jde Duškův a Provázníkův film vlastní cestou a jde spíše o vyrovnání podpořenou jakousi meditativně-stařeckou linkou. Tempo je vražedně pomalé, vtipy decentní, drama hutné. Jediný problém, který jsem měl, skýtal v nedůsledné kauzalitě. Až na jeden výrazný důsledek na konci filmu se situace na sebe nebalí a spíše jsou jednotlivými povídkami příběhu, které jakoby na sebe nenavazovaly. Ale to je opravdu jediné. Jinak Staříci šlapou jako hodinky... nebo spíše jedou jako invalidní vozík? (26.03.2020)

„VSTÁVEJ! PŘIŠEL TVŮJ ČAS…“ /// Dědkovská road movie. Je fajn vidět, že i u nás dokážou senioři rozehrát koukatelnou filmovou šou. Obsazení perfektní a zajímavej je i příběh, dokonce se šťastným koncem. Malej film, kterej potěší, ale asi bude jen na jedno zhlídnutí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na cestu si balím bažanta. Hned vedle bouchačky. 2.) Děda furt říká, že tu kurvu dostane. (a v Perlovce nikdy nebyl…). /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (25.03.2020)

Staříci jsou pro mne snad vůbec nejsilnějším zážitkem z domácí tvorby tohoto desetiletí. Přitom ten film jen nenápadně prolétl světem kolem, trochu jsem o něm cosi zaslechl a říkal si, že může být dobrý, ani si nestačil všimnout, kolikrát vlastně v kině (nejspíš pouze klubovém) ho stihli promítnout, a všiml si ho více až letos při náležitém ocenění tvůrců. Teď se můžu přidat k těm, kteří tvrdíí, že ta ocenění Českého lva i filmové kritiky byla zcela zasloužena. O excelentním výkonu Jiřího Schmitzera se asi nemá cenu rozepisovat, skvěle mu sekunduje i Ladislav Mrkvička, jenž se v jubilejní rok svého života dočkal po mnoha letech opět důstojné příležitosti před filmovou kamerou. Jinak... ano, Staříci se vyrovnávají s křivdami napáchanými minulým režimem v 50. letech – téma pro někoho možná již příliš obehrané se zde dočkalo zcela odlišného zpracování, než jak tomu bývalo poslední dobou, místo další novodobé "agitky" snažící se o rádoby věrohodný obraz minulých let film nabízí do současnosti zasazený příběh dvou lidí, v nichž přesah starých křivd pořád silně přetrvává. Díval jsem se bez znalosti o tématu předem, od samotného počátku mne strhlo jisté napětí, už během scény, kdy navrátivší emigrant musí nechat zbraň na letišti, nebo kdy kamera přímo jeho očima hledá podél haly dávného přítele. Nevadilo mi pomalé tempo, které se k rovněž velmi pomalému pohybu hlavních postav ve věku přes 80 let i celkové atmosféře snímku pěkně hodilo, s každou další scénou jsem vypjatě očekával, co bude dál... Navzdory zvláštnímu transu plnému nepříjemnému pocitu bylo to něco, od čeho jsem se nemohl a nechtěl odtrhnout. Asi jako se celé dění ani jednou neotrhlo od přítomnosti jedné z dvou hlavních postav, což osobitému dojmu ve výsledku rozhodně prospělo. Velice působivé, nekompromisní, s drsným koncem a dlouho přetrvávějícím zásahem... 90% (30.05.2020)