Obsahy(1)
Z amerického Oregonu prilieta do Prahy emigrant Vlastimil Reiner (Jiří Schmitzer), vojnový veterán a bývalý politický väzeň. Má vyše osemdesiat, je pripútaný na invalidný vozík a do značnej miery odkázaný na pomoc ostatných. Preto na neho už na letisku čaká Antonín (Ladislav Mrkvička), starý kamarát z protikomunistického odboja. Čoskoro vyjde najavo, že Vlasta prišiel do Česka uskutočniť poslednú misiu svojho života. Chce vypátrať a zabiť komunistického prokurátora Václava Mráza, ktorého porevolučné súdy nedokázali, alebo nechceli za jeho zločiny z 50. rokov potrestať. Vlastimil prehovorí Antonína, aby mu s akciou pomohol. Ten si požičia od vnuka starú obytnú dodávku a upraví ju tak, aby sa v nej mohol Vlasta pohybovať. Oba starci vyrážajú na pre nich veľmi náročnú cestu za odplatou. (Filmtopia)
(viac)Videá (4)
Recenzie (355)
Nejlepší český film za posledních několik let. Formálně skvěle natočený snímek o pomstě okořeněný tím, že zabijákům je okolo osmdesáti. Problémy s orientací, pamětí, nebo upoutání na invalidní vozík jsou prostě jen překážky, které váleční veteráni překonávají s urputností sobě vlastní. Herecké výkony jsou bravurní, oběma protagonistům nejde nefandit. Cynické hlášky kontrastují se všemi děsy stáří a cestu pitoreskním světem korunuje smích ničemu v domově důchodců. Co se sakra se světem stalo? Klobouk dolů před Duškem a Provazníkem, že nesklouzli ke komedii a zachovali vážnost situace. P.S: Schmitzer je v podstatě Punisher na vozíku. ()
Ten zmrd, ten hajzl, ten zasranej komunistickej prokurátor s krví na rukou našich nejlepších lidí, co dožil v domově důchodců se jmenova Karel Vaš. Když jsem v rámci samostudia u řady jeho obětí narážel na stále stejné jméno prokurátora, kladl jsem si otázku jak mohl tenhle hajzl dožít v klidu v teplé posteli zaopatřen státem vším tím co svým obětem odpíral nebo rovnou navždy vzal. Ten hajzl nechípnul takto v klidu v osmdesátých létech, ale v roce 2012 !!! V mnoha případě dávno po těch, co tak tak přežili lágry (o popravených a ubitých nemluvě) a komanče a kteří se alespoň dožili částečných satisfakcí po revoluci v roce 89. zemřel ale přeci jen s jedním bolem v jeho komunistickém srdíčku... Strašně ho štvalo, že na stará kolena nedostal hodnost generála hajzl. Ani jedna výčitka. Dyť se všichni přiznali hájil se ! A tak jsem si i já kladl otázku - ó spravedlnosti s miskami v rukách, neměla by jsi někdy ten šátek z očí sundat? Opravdu měříš všem stejně? Jak je možné, že tyhle dobytkové nejsou někde na nevytápěné cele 2x2m se sklápecí pryčnou, hadrem místo deky a dírou v zemi v rohu místnosti místo hajzlíku. že jsou dnes staří? Nemohoucí? A oni to řešili když podepisovali rozsudky smrti a tvrdé káznice na dlouhá léta? Pomsta prý nic nepřináší dobrého, ale co když pomsta je někdy prodlouženou rukou spravedlnosti? Jestli někdo spoléhá na Boha, že si to dotyčný někde tam pořádně odskáče, že to za nás dá Tamten do cajku, tak já ne. A proto tomuto filmu velmi rozumím. A rozumím i důvodům proč asi tento film vznikl. Je to prostě ta bezmoc těch, co se snaží dodržovat právo a ono často právě proto straní gaunerům z důvodu promlčení, nestatku důkazů, skartovaným spisům... Tahle road movie, byť pomalá byla prostě skvělá. Poslední mise dvou veteránů, kteří se rozhodli vzít spravedlnost do svých rukou. Mise plná neuvěřitelných překážek, mise nebezpečná s možností ztrát... Ale u poslední mise člověk nemá moc co ztratit, navíc to má v tom věku sakra dobře promyšlené a je jasně rozhodnut do toho jít. Mrkvička a hlavně Schmitzer hráli na jedničku ! Vzpomněl jsem si na Bumerang (1997) jak tam coby mukl na pryčně skládal pod deku své vyzáblé tělo a jsem moc rád, že zrovana jemu se jako bumerang vrátila tato role. V postavě plukovníka to bez zaváhání, moralizování a zbytečných keců alespoň filmově nandal všem komunistickejm sviním tak jak se mělo stát hned po revoluci. Dneska už zase vystrkují rohy a člověk jen zírá jak jsou lidi nepoučitelní. Tleskám tvůrcům a vkládám 5 nábojů do zásobníku. * * * * ()
Tohle byla jinačí road movie o vyrovnávání se s minulostí než tragický "Tlumočník". Těšila jsem se hlavně na pana Mrkvičku, ale tou hlavní hvězdou byl Jiří Schmitzer, kterému maskéři přidali minimálně deset let navíc (po projekci jsem se musela ujistit, že nemá žádné problémy s mobilitou) a jehož výkon filmu dodal alespoň nějaký komediální nádech. Kvalitních a zapamatovatelných komediálních scén je ale bohužel pomálu (na rozdíl od většiny diváků jedné z KVIFF projekcí jsem se nesmála ani vulgární mluvě osmdesátiletých staříků, ani pádům týž postav z invalidních vozíků atd.), zůstává tak pouze torzo nosného námětu a dobrých hereckých výkonů. Scénář si zasloužil více vyšperkovat, v tomto provedení bych místo uvedení do kin volila raději jenom televizní obrazovku. ()
Pozoruhodný český mix Vzpomeň si a Nesmiřitelných ze současnosti. Super téma a až překvapivě precizní a soustředěná realizace, v níž se velmi dobře spojuje tragikomedie s dramatem a revenge movie. I přes ospalé (důchodcovské) tempo a silný minimalismus plnokrevná záležitost, která vzbuzuje emoce a ani se nebojí být morálně kontroverzní (k čemuž námět přímo vybízí). Poslední (cca patnáctiminutový) akt je celkově vynikající. Už během sledování mě napadlo, že by podle toho mohl bez větších problémů vzniknout hollywoodský remake s Clintem Eastwoodem a (třeba) Robertem Duvallem. :) 75 % ()
Možná jsem moc rozmlsaný tím, ale poslední dobou se u nás točí tak, že jde pohrdnout i filmem, který je víceméně dobrý. Bohužel se až moc zdá, že cesta za premisou je naplněna zoufalým hledáním, kde vzít těch 90 minut. A obecně platí, že divák je rychlejší než film - všechny jeho motivy a myšlenky jsou tak jasné, že když začne scéna, je zjevné nejen, jaký bude její děj, ale jaký bude její smysl, pointa, všechno. Ten film mi je sympatický, ale nestačí mi. ()
Galéria (22)
Zaujímavosti (26)
- O generálu Pravomilu Raichlovi, jehož životem je film inspirován, byly natočeny dokumenty Poutník v krajině paměti (1993) a Navzdory osudu - Pravomil Raichl (2003) a napsána kniha „Pravomil Raichl - Život na hranici smrti“, jejímž autorem je Jaroslav Čvančara. (sator)
- Budova, do které jde Vlastimil s Antonínem, aby nahlédli do spisu, je ve skutečnosti Úřad městské části Prahy 13, který se nachází na tzv. Slunečním náměstí. (Marsik)
- Jako předobraz k Schmitzerově postavě posloužil Jiří Stránský. (Fenk)
Reklama