Uzly a pomaranče

Po mnoha letech jsme se po propitém a propršeném nedělním odpoledni s Enšpíglem domluvili, že dáme smskový online u nějakého filmu. Ten den se nabízela Česká televize s nedělní večerní premiérou a rovnou film z produkce Kinderfilm. No, co Vám budu povídat. Hned od začátku film vypadal podezřele. To jsem ale netušil, že zábavnější bude diskuze s Enšpíglem na téma, jakou krásnou a masitou měl k obědu kachnu. Takovej dějovej blázinec jsem dlouho nezažil. (03.06.2020)

OK, tak teď už chápu, jaké je to mít rád koně...Ale co dál. Klasický příběh o dospívání, rámcovaný životem v příhraniční vesnici (Plus za to, že natáčecí místa znám). Snaha o společenský přesah skrze nezaměstnanost, vyloučené oblasti, konflikty mladých...Fajn postavy, fajn herci, ale na druhou stranu nic světoborného. Vizuál extrémně televizní, divím se, že to šlo vůbec do kin, tohle si zasloužilo nálepku TV film. Dost mimozní CGI oheň v závěru (Tvůrci neumí zapálit ohníček?) (21.06.2022)

Po úděsné Slíbené princezně máme k dispozici další masakr. Jedna spravedlivá za sourozeneckou dvojici sirotků a za kameru. Dále pojedeme jenom z kopce. Tradiční režisér z natočeného materiálu vybírá, co se použije a jak se příběh poskládá, tady bych řekla, že u finálních prací nebyl přítomný nebo příčetný. Osiřelo dítě (dvě), žili kdesi v pohraničí, ovdovělý otec přišel o práci ve sklárnách, čili logicky alkohol a zanedbávání obou děcek, především mladší zdravotně hendikepované dcerušky (mimochodem zlatíčko bez debaty), starší chlapec má na hrbu vše, včetně nákupů sousedovi a řešení nechutné šikany sestřičky. Osobně se domnívám, že i pod obraz vypitý otec by zakročil po svém a z hajzlíka by zůstal jenom mastný flek, ba bych řekla, že kdokoli, kdo by vytušil, co se malé děje, by takovému smradovi srovnal fasádu bez mrknutí oka jednou pro vždy- downíkům se neubližuje! Zde nikoli, celá vesnice o deseti chalupách na to bodá. Vše řeší deváťák. Pak tu máme Boky jako skříň vařící nedobrá indiánská jídla, přičemž je jejího dobrého charakteru plný celý rozlehlý statek. Pak první lásku s německou nepěknou dívkou, zde se vyvine i linie s žárlivostí na exoticky vyhlížejícího majitele zelené motorky, dále trochu duchařiny, kdy se zjeví mrtvá maminka, do toho všeho Zubatá ze sociálky, pak jedna věta o uzlech, dvě o pomerančích, ale pozor! Taky fotbálek. Čutálisti musí být. Nekončíme ani zdaleka. Do celé taškařice vstupuje člověk s koňmi. Správně. Na statek se dají koně. Sirotci k nim pochopitelně přilnou a málem žijí šťastně až na věky věků. Nikoli. Německá přítelkyně po vzoru Popelky ujíždí na bujném oři a skončí v pangejtu s naraženými žebry, mezitím Eva z Farmy vyřídí jakoby nic sociálku, umí v tom chodit, protože dělá na poště, deváťák je odeslán za odměnu na fotbalové soustředění kamsi do Německa, kde ale šikanující největší zlotátor ever opět vytáhne svou ocelovou pěst a nejen to. Oznámí osudem zkoušenému melancholickému chlapci, že celý jeho koňský sen je jen mizerný příběh o týrání zvířat. Koně totiž sežerou taliáni, vezou je k nim v klecích bez vody. Jinoch bez faktické znalosti, kolik koňského pomletého nevědomky spořádal za celé roky, co je na světě a hlavně bez prostředků ujíždí domů vlakem bez jízdenky, chytí ho samozřejmě německý výpravčí. Zívnutí. Chlapec neumí jinak než česky. Zívnutí. Bere tedy roha i z vlaku. Zívnutí. Velké finále vygraduje výčitkami a usmířením. Jestli jsem pochopila správně, autorka knižní předlohy se podílela i na scénáři. hmmm. (02.06.2020)

Senilní tvůrčí duo není kompatibilní se světem mladistvých. Pokorný by měl točit reklamy pro Kaufland, záběry na krajinu patří mezi světlejší momenty, které tato koncentrovaná deprese nabízí. Procházková je značně ponořená do sociální problematiky, kterou řeší ze všech možných úhlů. Finální verdikt, že život je svině, bude pro pubescenty jistě skvělým zjištěním. (13.07.2022)

Tenhle film nenadchne, ale ani neurazí. Je v něm namícháno tolik a takových ingrediencí, aby to vypadalo jako ze života a zároveň aby to bolelo jen občas a jen trochu, snad až na osud koní, kterým vrcholí pointa filmu i pokus o katarzi vztahu otce a syna. Ani to ale nestačí k tomu, aby divák prožil s postavami opravdové emoce, které by doznívaly ještě i po nějakou dobu po jeho shlédnutí. Je z toho cítit pouhá scénáristická rutina bez opravdového tvůrčího zápalu, z průměru nevybočuje ani režie a herecké výkony. Jednou se to ale vidět dá. (13.08.2020)