Tvár

To, že drvivá väčšina belochov sú len herci, hrajúci svoje role je zrejmé už dlho. Je úplne fuk, či sú to mystici, vedci alebo agnostici. Nejednajú zväčša od srdca, ale zo zlatého teľaťa v sebe. Kaukliari, bylinkári alebo predavači automobilov. Kritici, štátni úradníci a sponzori môžu každého poslať do hája len zato, že sa im dotyčný nepáči. Ak je vplyvný, zničia títo dozorcovia správnej tvorby (umenia) prvotný nápad autora, prípadne jeho predstavenie, publikáciu, melódiu. Ohrdnutí tvorcovia sa potom snažia akokoľvek zarobiť na slanú vodu. Bergman to nakrútil v síce krásnych obrazoch. Civilne, ale predsa z toho vytŕčajú divadelné inscenačné postupy. (14.12.2015)

Nepodařilo se mi zjistit, nakolik je titulní postava historickou osobností a nakolik naopak výtvorem Bergmanovy imaginace a umělecké fantazie. Příběh o hranicích lidského poznání připomíná nejen Bulgakovova MISTRA A MARKÉTKU, ale ještě spíše hitlerovského hypnotizéra a iluzionistu Hanussena. Rozplývání vědomého a tušeného, realistického a magického, nadpřirozeného a vědeckého, bylo, je a bude v lidském rodě předmětem trvalého sváru. V Bergmanově případě zkrášleného nejen Sydowovým výkonem, ale i osobitým vkladem tehdy stále mladé a půvabné Ingrid Thulinové, další mimořádné bergmanovské herečky, a celkovým pojetím a filmařským uchopením tématu. Je až neuvěřitelné, co ve svých mladých letech dokázal skandinávský mág zvádnout práce a v jaké kvalitě (v době vzniku filmu přestupoval z třicátnické skupiny do zralejšího čtyřicátnického věku), když se teprve se blížil vrcholům své tvorby. Ocenit je nutné i skvěle zvládnutý historický pohled do švédské společnosti před více než 150 lety. I TVÁŘ tak připravenému divákovi nabízí zážitek, z nějž se, jak je u Bergmana zvykem, tají dech. (14.03.2010)

S Tváří jsem si opět potvrdil, proč mě baví severská kinematografie. Opět mě překvapila originální zápletkou v kombinaci s lehce zvláštní, ale nezaměnitelnou atmosférou. Divadelní kočovníci s jakýmsi magneticky léčebným varieté se dostávají při přechodu přes hranice do konfrontace s místním úřadem, jehož členové projevují vůči nim podezření až odmítavé sklony... Mysteriózno, drama a komedie se v tomto pomalu vyprávěném příběhu jednoho střetu z dávnější historické epochy zajímavě mísí, nabízí místy až filozoficky rozehraná témata magie, podvodu, kočovních umělců a lidské identity, ale jindy se zároveň s lehkým vtipem zastaví třeba u drobné veselé romanci dvou mladých lidí (Birgitta Pettersson – Lars Ekborg). Z hereckých výkonů mě nejvíc zaujali na jedné straně lidově komický principál Åke Fridell, na druhé s protikladně charakterním ztvárněním postavy váženého doktora Gunnar Björnstrand. Vizuální stránku plnou nejrůznějších zatemnění, osvětlení, zrcadlových obrazů, odstínů a různých kompozic má Ingmar Bergman jako režisér opět náramně vyladěnou a ač se mi v pár scénách začala Tvář lehce táhnout a ve finále bych ji úplně k nejlepším Bergmanovým filmům asi nezařadil, v poslední třetině mě pak hned dvakrát úplně dostala, nejdřív úderně temnou až horrorovou sekvencí s pronásledujícím přízrakem mrtvého výtečníka... a úplným finále, s nímž rozehrání tématu a divadélka jak před filmovým divákem, tak úředním publikem, vyvrcholí skutečně mystifikační pointou! Tudíž za mě opět, pěkný svébytný kousek. [80%] (29.12.2023)

Bergman opäť rozjíma nad svojimi typickými témami - rozkol umelca a spoločnosti, smrti, viery - no narozdiel od ostatných snímkov, tu na nastolené otázky neodpovedá. (Tu na nastolené otázky ani nehľadá odpovede.) Práve naopak. Otázky nastolí a postupne sa jednej po druhej zbavuje, prechádza do čoraz a čoraz odľahčenejšej polohy až vrcholí tak krásne rozprávkovým koncom. Rozprávka je pre Tvář správny výraz. Dokonca tu máme rozprávkovú čarodejnicu, ktorá nakoniec veľmi príjemne nerozprávkovo odchádza. Bergman sa tu profiluje ako cynik a veď, prečo nie, všakže. No po technickej stránke to až tak dobre nefunguje. Bergman má k filmovosti stále veľmi ďaleko, v typicky divadelnom predstavení dominuje len jediná filmová scéna (v podkroví), s krásnou prácou kamery, osvetlením a aj svojím zmyslom v logike filmu. (11.11.2008)

Další sezení u Bergmana...nicotné a přitom tak silné a skutečné, že by mu člověk tu jeho šalbu i věřil...šalbu jménem život, přinášející naději a svůdnost...ty ženy...a hlavně porozumění, kam to všechno máme směřovat. Šalba, nic víc, to je to, co po nás Bergman chce, abychom vstřebali...kdo rozpozná jeho dvorního herce do deseti minut, nechť se mi ozve...jeden z nejlepších, nádherná podívaná... (03.03.2024)