Tretí princ

Dějově to není nic moc, sentimentální příběh jako u každé pohádky, ale má fantastiskou technickou kvalitu (kamera při scénách u skal) a navíc takovou zvláštní temnou poeticko - symbolickou atmosféru, která se mi hodně líbí - vlastně je to spolu se Třemi veterány a S čerty nejsou žerty jediná česká pohádka na bych byl schopen se dívat i teď. A navíc se tam hraje go :) (25.08.2009)

"Tvůj druhý bratr, srdce moje, je krásný jako ty, jen ještě žije." Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek (ano, právě proto, že je temná a depresivní). Je to také oficiálně pohádka, u které jsem se rozbrečela v čekárně u doktora, a musela jsem zdravotního bratra, který měl o mě starost, přesvědčovat, že mi nic není, že mě jen dojala věta Jany Hlaváčové: "Jsou bohatější než my, mají děti." Mám také ráda, jak se daří kombinovat živočišnost postav a přesto i nadále zůstávat pohádkovsky vznešený a chladný. Nejmagičtější je potom práce s Adršpašskými skálami, kde opravdu jednomu srdce tluče nějak jinak než obvykle. (24.12.2007)

Podivuhodná, netradiční, pozoruhodná a velmi poutavá pohádka, která rozhodně není určena pro malé děti. Dlouho mi trvalo, než jsem jí vlastně přišel na chuť, a pokaždé, když mám příležitost ji znovu vidět, z ní načerpám něco nového. Nedokážu popsat proč, ale konečná scéna, kdy je zlomeno prokletí skal, působí natolik silně, dojemně, doslova archetypálně, že se z toho vždy vyloženě neubráním slzám. Všimněte si, že princové tu narozdíl od jiných "dětských" pohádek nečelí žádným ztělesněným protivníkům. Nemáme tu žádné čerty, žádné zlé čaroděje, ježibaby, draky či obludy, vlastně nikdo tu není vyloženě zlý. Všecho, čím musel princ Jaroslav projít a nad čím musel zvítězit (a kde Jindřich s Jaromírem pohořeli), je to, co není vidět a s čím si musel poradit jeho vlastními (vnitřními) schopnostmi. Vyhrál tam, kde jiní se zasekli. Vyhrál boj nad silami, které máme v sobě všichni. (14.01.2011)

Moskalyk a pohádka. Proč ne, bylo by to terno, jenže se mu to jaksi vymklo z rukou. Spojení Trávníčka se Šafránkovou už nepůsobí ani zdaleka tak svěže jako u klasiky o jednu dekádu starší. Můžeme si tak postesknout nad prapodivně depresivně-afektovaným scénářem nebo mdlou režií. Jako by tahle pohádka předznamenala dekádu další a její trend filmů pro děti. (03.03.2006)

Rozprávka, kde máme síce osvedčený pár Trávniček Šafránková, ale skôr než na Popolušku temnejšou atmosférou pripomenie skôr Princa a Večernicu. Ale stále ide o rozprávku, temnota-netemnota. Dva obrazy, traja bratia, dve sestry, tri úlohy a jeden koniec. A aby toho nebolo málo tak aj dva meče, psi alebo kone, ako napovedá obsah k filmu. Nejde o príbeh, ktorý by som si schuti opakoval každý rok, ale nostalgické spomienky na detstvo v hodnotení taktiež zohrali svoju úlohu. (25.12.2020)