Tretí princ

Moje nejoblíbenější POHÁDKA. Protože je "původní" . Když ji K.J.Erben "posbíral" (Erbenův text nese název Dvojčata) a pan Moskalyk natočil... Nejsou to Tři oříšky pro Popelku a další všeobecně známé, i když líbivé. Mám ji rád hlavně pro to, co ji tak odlišuje od ostatních pohádek: sahá k samotným kořenům žánru, ba přímo k mýtu, do dávnověku (např. staré pohanské kulty: "Skály už nebraly ani mé dary."), k odvěkému dychtění po tom tajemném, neznámém, co nás čímsi přitahuje, vzrušuje a láká; k prastarým hodnotám, jako jsou odvaha, statečnost, přátelství, věrnost..., se stejnou naléhavostí z ní však promlouvají též city, instinkty, touha a především láska - ovšem láska skutečná. Zde totiž princezna není obligátní odměnou či výhrou (tím rozhodně nechci deklasovat syžety jiných pohádek!) na konci cesty plné překážek, nebezpečí či plnění úkolů hodných následníků trůnu. Ba co víc, v této pohádce dokonce princezna miluje! Když Milena varuje prince: "Nežeň je do skal!", a posléze z jejích úst slyšíme věty: "Hledala jsem Tě všude..." nebo: "Tři úkoly, co s nimi? Chtěla bych, abys zůstal...", tehdy už nejde o úzkost či obavy o budoucnost vlastního království, nyní je to bytostný strach o člověka, ke kterému cítí to, co je staré jak lidstvo samo, přitom však vždy jiné,rozumem neovlivnitelné, pokaždé jedinečné a znovu neopakovatelné, tedy opravdovou lásku ... Pro mě je Třetí princ dosud nepřekonaná adaptace původní pohádkové látky. Středověká spanilá nádhera se vším všudy, navíc smekám před "dvojvýkonem" Libušky Šafránkové. (04.11.2009)

Jako malá,jsem tuhle pohádku milovala.Mladý Pavel Trávníček byl pro mě princ se všim všudy,krásný,statečný,hodný.Ano tehdy jsem ještě věřila na pohádky.Scény,které se odehrávají ve skalách,mají svojí strašidelnou atmosféru dodnes.Moje nejsilnější vzpomínka,je srdce tlučící ve skále.Jenom Jiří Bartoška dostal v téhle pohádce zbytečně malý prostor. (12.01.2014)

Někdo má rád holky, někdo zase diamantové vdolky, aneb Jaroslav je děvkař.. Nepříliš veselá, rozložením sil docela netradiční pohádka o kapří klinice reprodukční medicíny, bohatství zatemňujícím mysl a eticko-morálních otázkách klonování. Když se dvojitému Trávničkovi motá v Adršpachu škopek i jehně pod nohama, působí to na některé psychedelicky až depresivně. Nechápu. Mě mnohem víc psychicky rozkládá kozelce metající šašek Krytinář a jeho chichot.. (21.12.2015)

Snažil jsem se, několikrát, ale k srdci mi, přes všechny nepopírané kvality, tato pohádka nepřirostla. Není to ani temnou náladou, ani nehonosnou výpravou, které obé mohlo být i kladem, ale spíš podivným odstupem, který tu cítím, a nejspíš taky Trávníčkem, protože už jednou ho mívám plné zuby a tady je hned dvakrát. To je možná na jednu pohádku až příliš. (27.05.2011)

Mňam, temný podkres já tuze rád. Depresivní pohádka s až psychedelickou hudbou, charismatickými herci a nemalým kouskem skrytého poučení... rozhodně zajímavý pokus, který působí vedle všech těch pohádek o hodných čertech přece jen jinak... A Trávníček je machr... a Libuška šťabajzna...takže proto :-) A jak píše canakja, oba dva krát dvě = 4*. (24.12.2007)