Babička

Subverzivní film pro naši konzumní společnost. Tedy nejenom film, ale i Babička (ta s velkým B, současné babičky se chovají samozřejmě jinak) - jako taková. Tato nekomzumní, či dokonce protikonzumní Babička jako společenská hrozba se smí promítat jen s komentářem: "Děti, takhle to bylo dřív, to bylo a už nikdy nebude!" Ano, tak už to nikdy nebude. Už nikdy nebudeme mít čas sbírat peříčka, protože musíme uspokojovat naše základní potřeby... Moskalyk si rozumí stejně dobře s Babičkou jako s Četnickými humoreskami, ale četníci mu jsou asi přece jen bližší. Radek99 to pojímá jako český biedermeier, což je také stručné a výstižné. (25.06.2014)

Moskalyk se toho zhostil se ctí, ale i tak mi přijde ta první verze Babičky taková...babičkovější. Rozhodně je těžký pro Jarmilu Kurandovou měřit síly s paní Brzkovou, která je babičkou jedna báseň. Na druhou stranu je tahle verze určitě filmovější a Libuše Šafránková byla vyloženě trefa do černého. (09.09.2021)

Úprimne ľutujem každého, kto nemal takúto babičku ... Ja som mala tú česť byť isté obdobie svojho života takou "Barunkou", a možno i to je dôvod, pre ktorý tento film tak veľmi, veľmi milujem. Jeden z mála snímkov, ktorý mi vždy, a tým myslím naozaj vždy, dokáže obnoviť narušenú rovnováhu, a na ktorom - bože daj - snáď budú odchované ešte i moje pravnúčence ... Skrátka, prenádherná exkurzia do sveta nevinnosti, prostoty, sedliackeho rozumu, spolunažívania s prírodou, dobrých medziľudských vzťahov ... do sveta, kde i menej šťastné okamihy majú svoje miesto, opodstatnenie a pochopenie. Azda ani nebudem preháňať, ak si trúfnem napísať, že Božena Nemcová týmto dielom vzdala hold nielen svojej babičke, ale všetkým dobrým a láskavým starým mamám celého sveta. (21.03.2012)

Po roce jsou tu opět Velikonoce a já si znovu, jako každý rok, zopakovala mou milovanou Babičku. První desítka není nafukovací, bohužel, ale toto je opravdu jeden z mých nejzamilovanějších filmů vůbec. Při každém novém shlédnutí jsem dojatá, dalo by se říci, že s každým dalším rokem tam nacházím víc a víc pravd, které platí stále, jen se podle nich lidé stále míň a míň řídí. Škoda. Každopádně je to snad jediný film, u kterého se pokaždé rozbrečím, ať si říkám, už dost, vždyť to přece už znáš nazpaměť. Ale to spojení krásné předlohy, dokonalého scénáře, kamery, nadpozemské hudby (Luboš Fišer je opravdu mistr, ale tato hudba, to je něco neskutečně nádherného - když slyším jednotlivé motivy, přesně vím, s kterými okamžiky filmu jsou spojeny - DOKONALOST!!!), fantastických hereckých výkonů všech, ale hlavně paní Kurandové a Šafránkové, to je koncert. A ještě si neodpustím jednu poznámku: Jsem zdrcena některými komentáři tady, nechápu, co to může být za lidi, kdo toto dílo tak pošpiní. (06.04.2012)

„Až keď sa človek musí lúčiť, tak až vtedy cíti, ako veľmi má rád.“ Toto musí roztrhnúť srdce každému normálnemu človeku a komu nie, môže si gratulovať: je monštrum. Ja som Babičku videl veľakrát (aj som čítal knihu), ale čím som starší, tým ju znášam horšie a horšie; naposledy to pre mňa bol taký masaker, že som si povedal, že už to nikdy nechcem vidieť. Babička vyvolá smutno-krásne spomienky na nostalgicky, v diaľke navždy stratené, detstvo (smrť či iná strata najbližších, učenie sa zodpovednosti, oproti zvyšku života bezstarostné detstvo). Dokonalá múdra starenka Jarmila Kurandová (Babička bola jej posledným a najslávnejším filmom) je skvelá diplomatka a mediátorka a do toho dobrosrdečná dospievajúca Libuše Šafránková, kroje, husi, príroda, ohne, púšťanie drakov, jesenné opekanie jabĺk na lúke. Zabudnúť nemožno ani na majstrovsky minimalistického Petra Čepka, ktorý to miestami dáva až do hororu a ktorý je súčasťou Viktorkinho tragického príbehu. "Ďěkuji ti." - "Vy mně, babičko?" (05.07.2008)