Brexit

Pamatuju si den vyhlášení výsledků referenda. Byl jsem tehdy na orchestrálním zájezdě ve Francii a na mobilu bedňáka (o kterém se nakonec ukázalo, že muzikantům vykrádá peněženky) viděl výsledek. Brexit byl velkou ranou a zklamáním pro eurooptimisty a v podstatě šlo o první velkou manifestaci rozdělené společnosti na západě. Pokud jde o film, tvůrci plus mínus deklarují, na čí straně stojí. To mi nevadí – jsem přesvědčený o tom, že kdo fandí smysluplné debatě a nedá se utáhnout emocionálním apelem, musí Brexit (alespoň tak, jak proběhl), vnímat jako nefér věc. Výsledek zvrátit nejde a je asi dobře, že tahle groteska pomalu končí. Rozhodně ale film využiju v hodinách společenských věd. (1 320.) (07.08.2020)

Referendum se může vyhlásit, pokud se vybírá jméno náměstí nebo ulice. Tečka. Film o partičce dárečků, z pohledu proevropských zastánců. Určitě zajímavé, ale já z Bennyho zase nijak zvlášť neučůrávám, popravdě mi jeho herectví lautr nic neříká. Ani pohledný člověk to není, takže nezbylo než jen vstřebávat hojné informace a po filmu zhasnout. (16.02.2019)

Brexit (nie film) je odou na hlupost ludi, ktora zacina dominovat v zapadnej spolocnosti, proti ktorej zlyhavaju vsetky bezne metody ochrany spolocnosti formou moralnych, pravnych a zakladnych intelektualnych brzd a pravidiel. Ako vhodne reagovat na vyslovne klamstvo, ked cielove publiku nema zaujem absorbovat akekolvek vecne/logicke/realne preukazatelne argumenty? A je vobec vhodne reagovat? Nedostava tak polemika o zjavnom nezmysle priestor na ukor vecnej debaty o realne pritomnych problemoch? Brexit (film) mimoriadne trefne klze na hrane otvarania otazok a hladania odpovedi, zial, jeho cielove publikum je prave to, ktore ho ani nepotrebuje vidiet. A teraz uz len pockat na horko-kysle pokracovanie :( 4,5/5* (04.04.2019)

Kto nemá dosť brexitu v správach a médiách, pre toho je tu ešte tento film. Nie je to žiadna analýza dôvodov a následkov, len príbeh jedného marketingového génia, ktorý bol na konci až sám prekvapený svojou dobre odvedenou prácou. –––– Já se ptám: Myslíte si, že vaše kampaň jednala v souladu s britskými zákony? –––– Někdo teď říka, že to byla chyba a že se neměla taková otázka klást. (27.10.2019)

Precizně odměřená záležitost, která přidanou hodnotou i způsobem natočení hraničí až s hraným dokumentem, ačkoliv je to ryzí film. Zastánci brexitu sice pokrývají většinu stopáže, ale ani jedna strana zde není tlačena jako ta správná, takže zaujatý divák nemusí dostávat předem mdloby, pokud tedy je pouze zaujatý a není nekritický fanatik. Velmi těsná většina voličů si odhlasovala stanovisko v rámci nejdebilnějšího možného způsobu, který k tomu lze v demokratickém systému využít (referendum v otázkách složitějších než: "Má se v naší vesnici pokácet ten dub u potravin?"). Jakmile utichly bujaré oslavy rádoby nezávislosti, rázem se zjistilo, že proklamované důvody k danému stanovisku byly o nic opřené lži, samotní podporovatelé daného stanoviska byli obětí manipulace, hry na nejnižší pudy a součástí největšího šmírování soukromí, které si neuměl představit ani Orwell. Hlavní buřiči se vypařili jak pára nad hrncem před náhle se objevnou odpovědností a všichni po hystericky proběhlé kampani s úžasem zjistili fantasticky paradoxní skutečnost, že jednak nemají žádnou vizi jak s výsledkem naložit, výsledek nejvíce ublíží těm, kteří se na něm podepsali, ale především, že by hlasování dopadlo úplně opačně, pokud by hned druhý den mohli hlasovat znovu. Velice hodnotný snímek nejenom pro Brity, protože naprosto totožné postupy v ovlivňování voličů a ochcávání volebních zákonů se dějí po celém světě. Trump ten samý rok téměř identicky vyhrál prezidentský úřad, ačkoliv byl na začátku kampaně jen směšný kašpar pro pobavení bez sebemenší šance přelézt primárky vlastní strany. Cynik sice může pochybovat jak chce, ale pokud na několik milionů klíčových lidí namíříte miliardu cílených reklam díky nelegálnímu šmírování jejich soukromí, světe div se, chytnou se, stejně jako se chytají reklam na vložky nebo fakt kůl balení čipsů k fotbálku. A proč jsem ve většině komentáře nepopisoval ani tak film? Protože Cambridge Analytica působila i v České republice, kde spolupracovala s ruským Lukoilem. Kdo má historicky i v současnosti blízko k Lukoilu a měl v té době před důležitými volbami, to asi zmiňovat nemusím. O to víc bolestivý je pohled na Brexit (film i skutečnost), protože v tom člověk až nepříjemně nachází sám sebe, respektive tuzemské politické kampaně a hysterické společenské nálady, které vyvolávají. 90 % Nejvíce ochcaný nebyl ve výsledku britský volič, ale celé (proevropské) Skotsko, které si těsnou většinou odhlasovalo "zůstat v Británii" ve vlastním referendu o nezávislosti, i díky tomu, že nezávislost by pro něj znamenalo ztrátu členství v EU, o které by muselo znovu žádat samostatně. A o dva roky později je z té EU nedobrovolně vytáhli výhradně Angličané, kteří Skoty dříve úpěnlivě prosili, ať samostatnost nevolí a oni si mohli v Londýně i nadále ve své malé obdobě Unie hrát na to, že Británie je stále Velká. (12.01.2019)