Brexit

Mě vlastně Brexit vůbec nezajímá, stejně jako politika obecně. Přesto jsem si film s chutí pustil. Zajímala mě ta manipulace a vedení kampaní. Jen jsem si potvrdil svou vlastní hypotézu, že celá Velká Británie byla do rozhodnutí vmanipulována. Na nějaké vyšší dobro a samostatné rozhodnutí většiny zapomeňte. Jak se vede reálná politická kampaň? Tohle Brexit ukazuje perfektně. Všichni si myslí, že se rozhodují sami za sebe a jen velmi malá část lidí si uvědomuje tu obrovskou manipulaci médii a především internetem a sociálními sítěmi. Jak se jednou zapojíte, ví o vás datoví analytici (existuje trefné slovo a kniha Numerati, kterou rozhodně doporučuji k přečtení) naprosto všechno. Včetně toho, jaké bude vaše další rozhodnutí a pokud se jim nelíbí, ví přesně, co vám říct, aby se změnilo. Je to až děsivé, stejně jako to, že vůbec nejde o zvolení lepší varianty. Celé to bylo jen souboj egoistických chlapů, kteří si dokazovali, že tu kampaň zvládnou vyhrát… Řemeslně natočeno perfektně, výtečný výkon Benedicta Cumberbatcha, … čtyři hvězdy. (14.08.2019)

Autoři tohohle filmu zjevně nebyli fanoušci opuštění unie. A je to vidět. Stejně, jako když udělali levicově zaměření filmaři životopis o Margareth Thatcherové (btw, málokdo je světonázorem tak daleko od Thatcherové, jako Maryl Streepová). Tahle tendenčnost, třeba v zobrazení Farage nebo dalších sponzorů a podporovatelů Leave křídla, filmu strašně škodí. Jinak to má tempo, napětí, dobrý výběr klíčových momentů a argumentů, i docela hezky zobrazenou britskou společnost prostřednictvím focus grupy... Kde samozřejmě jsou ti chytří, vzdělaní a pokrokoví zároveň černí nebo alespoň Indové, zatímco leavers jsou zaostalí, hloupí, bílí a chudí. Poklonu si zaslouží Cumberbatch, který toho svého geniálního sociopata vystřihl opět na výbornou a celý film táhne velmi energicky dopředu. Dal jsem 85 % a to už znamená, že mě to bavilo. A to teda bavilo. Takhle dobrý film o takhle čerstvé události... 350 milionů liber týdně. A Turecko!!! Zároveň dodávám, že podprahová linie příběhu, že mělo jít o souboj nudné pravdy s efektivnější lživou kampaní považuju za nesprávnou. Kampaně jsou vždycky zjednodušující a o sloganech, manipulující bývají obě strany a... jak jedna z postav podotýká... život je málokdy o tom, že je něco binárně jen černé nebo bílé. (18.01.2019)

Cumberbatch hraje dalšího vysoce inteligentního sociopata, který jde proti všem konvencím (a jde mu to skvěle). Tentokrát nám při tom dává nahlédnout do zákulisí politiky založené na silných emocích a vyrábění alternativní reality s pomocí sociálních sítí a datových analytiků (perspektiva voličů není vzhledem k nedlouhé stopáži tolik akcentována, ale některé důvody naštvanosti a touhy po změně vyprávění zohledňuje). Informačně je to sice sice neskutečně hutné, ale zároveň přehledné, srozumitelné a velmi svižné. Zpravodajské záběry mohly být do příběhu začleněny elegantněji, občasné vyprávění obrazem (nejen nepolevujícím proudem slov) by neuškodilo a rámování příběhu „zpovídajícím se“ Cummingsem vyznívá do prázdna (vyprávění navíc odskakuje i do druhého tábora, kde nebyl přítomný). Určitou nedotaženost ale beru jako nutnou daň za to, jak brzy po britském referendu film vznikl, díky čemuž v sobě má hodně (naštvané) energie. Přes relativní věrnost skutečným událostem jde především o názorově vyhraněný politický komentář (s karikaturními kresbami některých politiků), nikoliv o nezaujatou rekonstrukci. Přes nadsazený tón a cynismus většiny postav je výsledek spíše mrazivý než zábavný, protože už teď je zřejmé, že podrytí elementární důvěry ve fakta a autority má dost zrůdné následky. Doufám alespoň, že až se v tom uvidí Johnson nebo Farage, prasknou jim cévky. 75% (09.01.2019)

Precizně odměřená záležitost, která přidanou hodnotou i způsobem natočení hraničí až s hraným dokumentem, ačkoliv je to ryzí film. Zastánci brexitu sice pokrývají většinu stopáže, ale ani jedna strana zde není tlačena jako ta správná, takže zaujatý divák nemusí dostávat předem mdloby, pokud tedy je pouze zaujatý a není nekritický fanatik. Velmi těsná většina voličů si odhlasovala stanovisko v rámci nejdebilnějšího možného způsobu, který k tomu lze v demokratickém systému využít (referendum v otázkách složitějších než: "Má se v naší vesnici pokácet ten dub u potravin?"). Jakmile utichly bujaré oslavy rádoby nezávislosti, rázem se zjistilo, že proklamované důvody k danému stanovisku byly o nic opřené lži, samotní podporovatelé daného stanoviska byli obětí manipulace, hry na nejnižší pudy a součástí největšího šmírování soukromí, které si neuměl představit ani Orwell. Hlavní buřiči se vypařili jak pára nad hrncem před náhle se objevnou odpovědností a všichni po hystericky proběhlé kampani s úžasem zjistili fantasticky paradoxní skutečnost, že jednak nemají žádnou vizi jak s výsledkem naložit, výsledek nejvíce ublíží těm, kteří se na něm podepsali, ale především, že by hlasování dopadlo úplně opačně, pokud by hned druhý den mohli hlasovat znovu. Velice hodnotný snímek nejenom pro Brity, protože naprosto totožné postupy v ovlivňování voličů a ochcávání volebních zákonů se dějí po celém světě. Trump ten samý rok téměř identicky vyhrál prezidentský úřad, ačkoliv byl na začátku kampaně jen směšný kašpar pro pobavení bez sebemenší šance přelézt primárky vlastní strany. Cynik sice může pochybovat jak chce, ale pokud na několik milionů klíčových lidí namíříte miliardu cílených reklam díky nelegálnímu šmírování jejich soukromí, světe div se, chytnou se, stejně jako se chytají reklam na vložky nebo fakt kůl balení čipsů k fotbálku. A proč jsem ve většině komentáře nepopisoval ani tak film? Protože Cambridge Analytica působila i v České republice, kde spolupracovala s ruským Lukoilem. Kdo má historicky i v současnosti blízko k Lukoilu a měl v té době před důležitými volbami, to asi zmiňovat nemusím. O to víc bolestivý je pohled na Brexit (film i skutečnost), protože v tom člověk až nepříjemně nachází sám sebe, respektive tuzemské politické kampaně a hysterické společenské nálady, které vyvolávají. 90 % Nejvíce ochcaný nebyl ve výsledku britský volič, ale celé (proevropské) Skotsko, které si těsnou většinou odhlasovalo "zůstat v Británii" ve vlastním referendu o nezávislosti, i díky tomu, že nezávislost by pro něj znamenalo ztrátu členství v EU, o které by muselo znovu žádat samostatně. A o dva roky později je z té EU nedobrovolně vytáhli výhradně Angličané, kteří Skoty dříve úpěnlivě prosili, ať samostatnost nevolí a oni si mohli v Londýně i nadále ve své malé obdobě Unie hrát na to, že Británie je stále Velká. (12.01.2019)

Stylizace do "wannabe sorkinovky" sedne, co citelně chybí je odstup. Třeba by si pak autoři odsputili dětinské ztvárnění (rádoby) politiků (ne, že by si to nezasloužili, ale patří to do zcela jinak pojatého filmu) a předně by měli více informací čili by nemuseli tak neškodně klouzat po povrchu. Dalo se to pojmout jako souboj dvou lídrů kampaní à la Duel Frost/Nixon, mohlo to jít po "rozervané duši Británie" a zahryznout se to do příčin pod povrchem, do opomíjené části populace, mohlo se zabrousit do tajů cílené "reklamy" a práce s daty ze sociálních sítí, do... Ne, že by to tu vše nebylo. Je, ale tak povrchně a letem světem, že pokud jste četli aspoň jeden článek o příčinách Brexitu (potažmo zvolení Trumpa apod.), tak to neřekne nic nového; natož pak zajímavého. Přesto to má tempo, vynikající výkony a několik působivých scén (druhé sezení s focus group, pokec po práci nad pivkem a finální monolog před komisí). (10.02.2019)