Bez vědomí

Nejlepší je samozřejmě výtvarná stránka filmu (plus dobrá hudba), kdy to skoro vypadá, že je nejdůležitější, aby Bez vědomí vypadalo co nejvíc pochmurně a komoušsky. Příběh ujde, Vlasák jako k lidem neuctivá estébácká manipulativní svině výborný. Ale stejně je to kvůli zaměření na špionskou konspiraci víc než na detektivku trochu nuda a asi i kvůli tomu, že je to nedávná historie, si mě moc nezískal závěrečný díl, který je místy přitažený za vlasy. Rozhodně je sympatické, že se tu nahlíží na revoluci trochu cynicky a bez romantických idealistických postav, ale byl bych radši, kdyby už se přestaly točit různé historické filmy, které nemají k současné situaci naší země po 30 letech co dodat. (22.11.2019)

Bez vědomí je překombinovaná a místy celkem za vlasy přitažená podívaná, u které jsem si nejednou vzpomněl na Neznámého s Liamem Neesonem. Nicméně na druhou stranu mě takhle do děje nevtáhla ani nová sezóna The Crown. Hodně intenzivních 6 hodin a rozhodně silný zážitek. Takhle nepříjemné pocity jsem naposledy měl při sledování první řady The Handmaid's Tale. (24.11.2019)

Seriál jsem si od prvních chvil užíval a ačkoliv jsem se obával přepáleného finále, byl jsem nakonec nadmíru spokojen. Pokud bych měl srovnat s podobně zaměřeným Rédlem, alespoň u mě tentokrát daleko více převažovalo napětí nad nějakou tíživostí. Bez vědomí je sice seriál o lidech, kteří jsou více či méně v hajzlu, ale především je to hrozně zajímavá špionážní podívaná, u které se divák rychle naučí nevěřit nikomu a ničemu. Snad poprvé jsem měl možnost vidět trojrozměrně vykreslené, zranitelné a uvěřitelné estébáky. Ono se o tom moc nemluví, ale i tohle byli lidi, kteří řešili své osobní problémy a chodili z práce domů za nemocnými manželkami. Takže i přes odpor k jejich práci jsem za tohle rád, protože děsivých figur v černých tatraplanech je plná Zdivočelá země, nemluvě z druhé strany o panákovi Žitném z 30 případů majora Zemana, který snad ani žádný osobní život nemá. Závěr je dost mrazivý, zejména rozhovor Vlacha s Marií nad fotkou ze spisu a úplně poslední scéna, ale o to lepší pocit z tohohle seriálu mám, a to i přesto, že hry tajných služeb jsou především hrozné svinstvo. (1 307.) (20.05.2020)

Bezchybné (pominu-li naprosté hnidopišiny) a emočně i racionálně silně působivé obnažení univerzálních mechanismů tíhnutí ke zlu, strukturních i osobních, a otřesné vyprázdněnosti osamělých životů zaprodanců v precizní filmové reflexi stavu naší společnosti v závěru 80. let. *** Nadčasovost principů upsání se do služby ďáblu a ztráty vůle vnímat důsledky se protínají s uvěřitelnou konkrétností postav, ošklivých osudů jednotlivců v jimi zbaběle a nedůstojně za každou cenu poháněné mocenské mašinérii. *** Přelomová tuzemská odvaha a kvalita srovnatelná se zahraniční produkcí zajišťuje, že to budete brát vážně, že se vás to bude dotýkat, že vás to může nejen zasáhnout, ale i změnit. Paráda. Na takové filmy se jako společnost stojící před nezbytnou ozdravnou proměnou dívat potřebujeme.*~ (03.01.2020)

Audiovizuálně nesmírně silné, osobité a v české tvorbě rozhodně vymykající se průměru. Už se mi dlouho u audiovizuálního díla nestalo, abych si užíval všechny ty rušivé zvuky, které vydává okolí. Bez vědomí diváka dokonale obklopuje trojrozměrným zvukem, a to je něco co mám rád. Ivan Zachariáš dokázal vytvořit seriál, který rozhodně vtahuje diváka na přelom 80. a 90. let a pamětníci si určitě užijí spoustu různých detailů. Přesto je však nutné si uvědomit, že Bez vědomí není rekonstrukcí, ale fiktivním seriálem, který v rámci děje občas prostě přichází s prvky, které by se v dané době třeba nestaly. Až na tu trapnou epizodu s Ralskem to naštěstí není problém. Nicméně ona akční návštěva vojenského prostoru je něco nad čím zůstává rozum stát. (01.12.2019)