Francúzska depeša Liberty, Kansas Evening Sun

Andersonove filmy mi občas sadnú, občas nesadnú a práve pri, či skôr pred, French Dispatch som mal dojem, že zvolená látka a štylizácia povedú ku sklamaniu a úmornému čakaniu na záver. Naopak musím skonštatovať, že ide podľa mňa o najprepracovanejší Wesov film, v ktorom je 90% scén naaražnovaných dokonale a tých zvyšných 10% "iba" naaranžovaných skvele. Okrem mizanscény je veľkým potešením odškrtávanie si ďalšej a ďalšej hereckej hviezdy a že je to len naviják na diváka, je mi úplne jedno. K množstvu postáv si asi málokto vypracuje emočný vzťah, opäť mi to ale v tomto prípade vôbec nevadilo a naďalej som sa kochal zasadeniu známych tvári do dokonale naaranžovanej mizanscény. No a scenár? Poviedky sú to všetky fajn a áno, štylizácia je o niečo dôležitejšia, ale ja som skrátka rád, že sa tentokrát Wes strafil do môjho vkusu. (29.03.2023)

Podľa mňa sa Anderson už úplne nechal uniesť formou, ktorá zvíťazila nad obsahom. Ale keď tak pozerám na hodnotenia miestnych intelektuálnych grafomanov, tak mi asi niečo uniká. Neviem čo, ale príliš sa do toho ponoriť nechcem. Za mňa prázdne príbehy bez emócií s formou, ktorá ma skôr irituje. Ale som rád, že som  to videl, lebo kráska Léa Seydouxová s tým jej charizmatickým chladným pohľadom sa tu objaví hore, čo hore, komplet bez. A aj keď má silnejšie stehná, tak je sakra sexy. Kvôli nej film (a aj iné veci) stáli za to. 5/10. (18.12.2021)

Povídková pocta "staré dobré Francii a reportážní žurnalistice", která začíná zdaleka nejlepší povídkou (myšlena ta Seydoux/Del Toro nikoli ta představovací) čili ty zbylé kvůli tomu poněkud nefér působí do počtu. Dalším zádrhelem je, že jsou "na jedno brdo". Vadí to hned dvojnásob, jelikož jsou "jakože od různých autorů, kdy každý má svůj zcela ojedinělý svébytný styl psaní". Což se dalo zúročit v to, že jedna každá by měla svůj jasný vizuální ksicht. Jenže všechny jsou slepenec stylů (různé žánry, filmová období, animace) čili je jedna od druhé nerozpoznatelná. Jinak je vše typicky andersonovské; osobitá poetika, vypiplaná kamera, práce s načančanou mizanscénou, herecké výkony na hraně karikatur, ale bez sklouzávání k pitvoření. Celkově je to tak moc do morku kostí film Wese Andersona, že s absolutní jistotou dopředu víte, zda se vám bude (ne)líbit. Jediná otázka tedy je, jak moc se vám bude (ne)líbit, jelikož je to tentokrát film Wese Andersona tak trochu na volnoběh. (27.12.2021)

Že není možné natočit laskavou a laskající satiru? Anderson vás vyvede z omylu. První dvě povídky jsou brilantní, možná je to dáno i skvělými glosátorkami, ta třetí za nimi poněkud pokulhává, i když je také velice povedená. Anderson se rozmáchl ve svém pohledu na umění a nechal diváka opájet se poetikou inspirovanou od Chaplina po Enrica. Tohle je jeden z nejevropštějších amerických filmů, ale rozhodně to není dáno tím, že se má odehrávat ve Francii a občas se v něm francouzsky mluví. (18.06.2023)

Ano, Wes Anderson si v podstatě vždy jede to svoje se stejnou sortou herců, ale jeho filmy jsou tak neskutečně hravé, stylové a vynalézavé, že prostě musíte vrnět blahem nebo je nenávidět. Já jsem se fakt bavil. Kdybych měl přesto vyzdvihnout nějaké negativum, tak jsou to neskutečně rychle mluvící Francouzi, což znemožňuje sledování titulků a fakt, že film je svým pojetím a zaměřením určen pro užší publikum. Proto je velmi pravděpodobně, že ačkoliv se mi líbil, podruhé už si ho nepustím, na rozdíl od Grandhotelu Budapešť nebo Až vyjde měsíc. (22.01.2022)