Francúzska depeša Liberty, Kansas Evening Sun

Wes Anderson není pro všechny, což už všichni ví. Mě se však ve většině případů (vyjma Darjeelingu) trefil do noty a jeho ojedinělý řežijní a hlavně vizuální styl zbožňuji. Bohužel Francouzská depeše je druhým filmem, který mě prakticky kompletně míjí a to nejen příběhem. Povídky nejsou ani zábavné ani zajímavé a vzhledem k tomu, že je 90% filmu černobílá, nedokázal jsem si užít ani jinak bezchybné obrazy/scény, které zde sice samozřejmě jsou, ale barva jim citelně chybí. Zklamání, ale stále se budu těšit na další Andersonův film. Jen by neměl zapomínat na to, že jeho filmy uvidí i diváci, nejen on sám. (08.03.2022)

Wes Anderson je rozhodne veľmi kreatívny a zaujímavý filmový tvorca. Jeho filmy sú vždy iné, vždy ma dokážu zaujať a majú v sebe to svojské čaro, čo cih robí výnimočnými. A "The French Dispatch" nie je žiadnou výnimkou. V prípade tohto režiséra sa dá povedať, že hoci viem, čo môžem očakávať, nikdy nemôžem predvídať to, aké karty Anderson vytiahne. Je to vždy celkom slušné prekvapenie. Tentokrát tu máme niekoľko krátkych príbehov, ktoré spájajú jedny noviny. A možno by bolo teda fajn si o nich niečo povedať. Pravdou je, že úvod je celkom dobrý, časť s Owenom Wilsonom na jeho bicykli je celkom unikátna a vtipná. Ponúka nám taký obraz na mesto a celkom to vie baviť. Klenot však prichádza počas príbehu od Tildy Swinton, ktorá nám povie story o talentovanom maliarovi z väzenia. Musím povedať, že táto časť bola pre mňa fenomenálna. Vynikajúco natočené, dobre spracované, skvelé finále a nemá to v sebe dokopy asi žiadny predvídateľný moment. Proste genialita. Ďalší príbeh nám podáva Frances McDormand, ktorá opisuje život mladého chalana, ktorý píše svoj prvý veľký manifest a je uprostred veľkých protestov. Tento je podľa mňa fajn, ale osobne mi toho prináša asi najmenej z celého filmu. Napriek niektorým vtipných scénkam, hlavne počas úvodu.  No potom prichádza Jeffrey Wright a jeho finále, ktoré je podľa mňa opäť vynikajúce. Dokonca obohatené o časti s 2D animáciami. To je podľa mňa dosť kreatívne. Musím povedať, že som sa skvele bavil, užíval si tie príbehy, užíval si tú tvorivú kreativitu Wesa Andersona a vo výsledku ide pre mňa o skvelý film. Možno som čakal, že ma to opäť odpáli ako jeho predošlé filmy, no kvality jeho filmárčiny tu spochybňovať nebudem. Kvalitný film, ktorý ale mohol byť medzi najlepšími. Hodnotenie: B+ (21.12.2021)

The French Dispatch nebyla podívaná úplně pro mě. Místy tak komplikovaně napsané, až mi hlava postupně utekla do bezpečí vizuálních veletočů, než aby se soustředila na příběh nebo na to, co se snaží jednotlivé postavy sdělit. Pořád mě baví Andersonův systém, imaginace, celá plejáda cameií, ale příběhy jako takové byly tentokrát neskutečně utahané. (28.11.2021)

Andersonove filmy mi občas sadnú, občas nesadnú a práve pri, či skôr pred, French Dispatch som mal dojem, že zvolená látka a štylizácia povedú ku sklamaniu a úmornému čakaniu na záver. Naopak musím skonštatovať, že ide podľa mňa o najprepracovanejší Wesov film, v ktorom je 90% scén naaražnovaných dokonale a tých zvyšných 10% "iba" naaranžovaných skvele. Okrem mizanscény je veľkým potešením odškrtávanie si ďalšej a ďalšej hereckej hviezdy a že je to len naviják na diváka, je mi úplne jedno. K množstvu postáv si asi málokto vypracuje emočný vzťah, opäť mi to ale v tomto prípade vôbec nevadilo a naďalej som sa kochal zasadeniu známych tvári do dokonale naaranžovanej mizanscény. No a scenár? Poviedky sú to všetky fajn a áno, štylizácia je o niečo dôležitejšia, ale ja som skrátka rád, že sa tentokrát Wes strafil do môjho vkusu. (29.03.2023)

Fakt nevím. Líbí se mi, že někdo v mainstreamu oživuje formát povídkového filmu a Andersonův styl k anekdotickému vyprávění v tuhle chvíli navíc pasuje, ale určitá salónní mělkost toho všeho mě za nohu táhne dolů. Všechny hlavní povídky jdou vnímat jako alegorie na uměleckou činnost (v případě první dokonce ne alegorie, ale přímé vyjádření), aniž by to ale bylo aplikovatelné na samotného Andersona, který není utrápený neprivilegovaný chudák, revolucionář ani kuchař pátrající po nových chutích - je vlastně trochu smutné, že se mi zdá, že Anderson romantizuje typ umělce, který on nenaplňuje. Jenže jakkoliv nemůže změnit svou esenci, pořád může točit co a jak chce. Proč tedy točí film, ze kterého prýští umělecké nenaplnění založené na externích problémech, když veškeré problémy jeho tvorby mohou pramenit/pramení zevnitř? Působí to trochu jako hledání důvodů umělecké stagnace všude jen ne v sobě. Jako Wesi, nikdo to za tebe nevyřeší - tvůj problém není bezohledný producent, nepružný systém ani pokoření všech met! Francouzská depeše není v žádném ohledu špatný film, jeho obrazová složka je pořád vtahující (a sám nechápu, proč se mi to ještě neokoukalo), ale samotný Anderson tápe. A já tápu nad ním. Je toho hodně, co se mi uvnitř líbilo. (A rozhodně to je velký posun oproti Psímu ostrovu.) Ale nemůžu se zbavit dojmu, že Anderson začíná nějak tušit, že by měl začít dělat něco jiného, ale místo aby to udělal, tak točí film implicitně o tom, že nemůže, protože svět mu to nedovolí. 3 a 1/2 (15.11.2021)