Francúzska depeša Liberty, Kansas Evening Sun

Andersonove filmy mi občas sadnú, občas nesadnú a práve pri, či skôr pred, French Dispatch som mal dojem, že zvolená látka a štylizácia povedú ku sklamaniu a úmornému čakaniu na záver. Naopak musím skonštatovať, že ide podľa mňa o najprepracovanejší Wesov film, v ktorom je 90% scén naaražnovaných dokonale a tých zvyšných 10% "iba" naaranžovaných skvele. Okrem mizanscény je veľkým potešením odškrtávanie si ďalšej a ďalšej hereckej hviezdy a že je to len naviják na diváka, je mi úplne jedno. K množstvu postáv si asi málokto vypracuje emočný vzťah, opäť mi to ale v tomto prípade vôbec nevadilo a naďalej som sa kochal zasadeniu známych tvári do dokonale naaranžovanej mizanscény. No a scenár? Poviedky sú to všetky fajn a áno, štylizácia je o niečo dôležitejšia, ale ja som skrátka rád, že sa tentokrát Wes strafil do môjho vkusu. (29.03.2023)

Zklamání. Vizuálně opět víc než excelentní, ale tak typická andersonova poetika tam není. A zběsilá kadence slov ji nemůže nahradit. Schází mi tam ta příznačná hravost a pohoda. Technicky dokonalé, ovšem prázdné a únavné - vzorové vítězství formy nad obsahem. Dokonce i ty camea mi přišly tentokrát nějak zbytečný. Viděl jsem téměř vše, co Wes natočil a nikdy nešel níž než na 4*, ale tady váhám i s tom trojkou. 2,5* (25.12.2021)

Wes Anderson má svůj svět a v něm točí jeden film vedle druhého. To, že má neuvěřitelný přehled a podprahově do svých filmů sype nepřeberné množství informací, si zaslouží obrovský respekt. Jen mám pocit, že těm jeho filmům občas chybí, a to slovo jsem hodně dlouho hledal, zábavnost. Nápadů je zde kvanta, herců standardně kopa a všichni do jednoho jsou skvělí. Jenže námět, kde umře šéfredaktor časopisu a tak vydají poslední díl, ze kterého každou reportáž Wes zfilmuje do podoby tohoto filmu, je něco, co Vás (pro forma) uchvátí v prvních pěti minutách a po půl hodině už chcete konec. Možná těch nápadů je tak moc, že se to na první dobrou nedá zvládnout. Možná je to i kostrou příběhu, který není celistvý, ale rozptýlený do série malých, které baví čím dál tím méně. Těžko říct. U mě osobně ale jednoznačně stále zůstává Grandhotel Budapešť jako v rámci tohoto nespecifikovatelného žánru ten nejlepší, nejvtipnější, nejnápaditější, hudebně nejgeniálnější film režiséra. Prostě všechno to, co tomuto filmu bohužel chybí. (02.03.2022)

V detailoch síce stále mimoriadne nápadité, ako celok to už ale "nemaže". Zdá sa, že ovládnutie formy ovládlo samotného tvorcu a ten by sa mal veru čo najskôr spamätať, ak nechce upadnúť do škatuľky manieristických režisérov, ktorí ovládnuté prostriedky a postupy nedávajú do služieb príbehov a iba sa nimi nechutne predvádzajú. Tak tadiaľ cesta nevedie. (Aspoň u mňa ani náhodou. Neser, Andersone!) (10.04.2024)

Wesova pocta Francii, francouzské kultuře a historii, krásným časům papírové reportážní žurnalistiky i závanům nostalgie. Formálně jde o rozvíjení stále téhož, pro Andersenovu tvorbu už ikonické poetiky a manýrismu. Wes Anderson se evidentně dostal do zajímavé fáze vývoje své tvorby - zjevně si může dovolit obsadit v podstatě jakoukoliv hollywoodskou star té nejvyšší kategorie i do úplného štěku, takže jsou jeho poslední filmy skoro až takovým filmovým orlojem hollywoodským hvězd a hvězdiček, má ovšem také pocit, že do svého filmu musí semlít a dostat co nejvíc, maximum aluzí, odkazů, myšlenek, vtípků i vnitřní interaktivity...a já jako divák začínám mít pocit, že jsem jeho stylem a formou vyprávění zahlcen až přehlcen... PS: Nanejvýš originální je Wesova práce s aluzemi uvnitř filmu - tak třeba hned v povídce první přebírá námět podle skutečné události, kdy za brutální vraždu odsouzený malíř naváže intimní poměr se zaměstnankyní věznice, v níž si odpykává doživotní trest, a ta mu pomůže v útěku - což už brilantně zpracoval Ben Stiller coby režisér ve skvělém seriálu Útěk z vězení v Dannemoře - Wes nejenže cituje tento seriál, ale do role uvězněného malíře obsadil i totožného herce - Benicia Del Tora! (21.12.2021)