Slušní chlapci

„V DŽUNGLI PŘEŽIJE LEV TAK, ŽE SI NA KRÁLE NEHRAJE, ALE ŽE SE JÍM STANE...“ /// Hodně lidí už zapomnělo a hodně ani neví, jak vypadá gangsterka podle Guye Ritchieho. Pravda. On sám to nikomu neulehčuje. Jeho posledním filmem je Disneyovka ALADIN (2019), takže vysvětlujte dnešní generaci, že první, téměř dokonalou gangsterku natočil už před 20 lety. „Gentlemani“ jsou návratem k jeho typickým postavám, dialogům, ději… prostě filmovým věcem, který mu jdou nejlíp. Vymazlenej, do posledního detailu promyšlenej, mnohavrstvej šmrncovní příběh s dokonale ostrými dialogy, kterým se režisér a scénárista Guy Ritchie vrací ke svým filmovým kořenům. Mixuje černej humor, násilí i vtip, navrch přihazuje parádní postavy a obsazení, na který budete dlouho vzpomínat. Víc jsem se rozepsal TADY. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu džunglí jsem nečetl, přesto se chcu se stát králem zvířat. 2.) Miluju tu vo těch prachách a podfu(c)ku. 3.) Mám něco na Babiše. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ** NAPĚTÍ * (03.02.2020)

Smutný a nevítaný moment, kdy jeden z nejlepších režisérů s partou oblíbených (McConaughey, Farrell, Hunnam) nebo dokonce zbožňovaných (Grant, Dockery) lidí před kamerou stvoří nový příspěvek do jednoho z nejmilejších žánrů, veřejnost reaguje více než pozitivně - a já se nakonec nesměle ošívám nad výsledkem. Forma, tempo, to všechno tam je. Ale držet se po padesátce zase drog, pózy a dialogových soutěží o to, kdo dočurá dál, mi přijde přinejmenším nešťastné, v některých zvratech snad i zastydlé. V maličkostech je to pořád ten Snatchovský Ritchie, v celku ale vůbec poprvé ne. (10.11.2020)

Ritchieho gangsterky můžeme vnímat jako žánrové projekční plátno, kam si autor promítá sám sebe, respektive svůj aktuální bod své životní dráhy, kariéry a pozice ve filmovém průmyslu. Na úplném začátku v prvotině "Sbal prachy a vypadni" tak máme partu sebevědomě oprsklých mlaďochů, kteří mají talent a ambice, ale hlavně více štěstí než rozumu, když se po hlavě pouštějí do světa všemocných starých struktur. S druhým filmem už mnohem menší roli hraje náhoda, zato se režisér spolu s hrdiny dostává do mnohem větší hry se zámořskými hráči jiné váhové kategorie, ze které si navíc nemůže dovolit vyváznout jen s odřenýma ušima. Dnes už opomíjený existenciálně pesimistický "Revolver" ukazuje bývalého machra ve svém oboru, který ale byl nějakou dobu mimo, paktoval se s příliš mocnými lidmi a nyní sám o sobě pochybuje, takže zkouší rozjet velkou hru, která ho dostane zpátky na vrchol, ale současně přehodnocuje svůj vlastní život. "RocknRolla" vyjadřoval pocit nově nabité jistoty a současně loučení s ostrovními kořeny, přičemž se příznačně věnoval i pozici Anglie / Ritchieho mezi Evropu a Amerikou. "Gentlemani" proto nejsou toliko návratem, jako snahou dokázat ostatním i sám sobě, že "král na to pořád má". Urazil dlouhou cestu a z nevycválaného vychytralého drzouna je distingovaný lumber švihák v letech a majitel stylové hospody i vlastního hipsta pivovaru, kterému neváhá udělat reklamu. Sice stále chová sympatie ke streetwise chuligánům s těmi jejich online projekty, ale je jim už na hony vzdálený. Trochu pomýšlí na důchod, když se teď paktuje se smetánkou a pohodlně si nahrabal na lukrativních projektech, jenže tahle zdánlivě poslední bilanční prácička mu nakonec vžene novou virilitu do žil. Dravost, odvahu a drzost vystřídala sofistikovanost (byť spíše v tom snobském povrchním smyslu, než jako opravdová důmyslnost či propracovanost) a okázalá vytříbenost. Gangsterky vždy stály na motivu střídání generací, potažmo na konfliktu mladé a staré školy, proto příznačně Ritchieho věku a sebeobrazu se tato historka z podsvětí ubírá atypickým směrem, jaký by jemu samotnému v začátcích nepřišel vůbec na mysl. Otázka je, co by na tohle glorifikované vypolstrované páprdovství řekli dnešní mlaďoši, kteří si v rámci žánrových světů gangsterů brousí zuby na své příležitosti - v posledních letech vládne především frankofonní produkce jako vynikající "Bídníci" či hyper-stylový "Gangsta". To ale nikterak nesnižuje zábavnost a svižnost "Gentlemanů", kteří by i v jiném, silnějším roce patřili mezi nejvděčnější tituly z široké distribuce (tedy alespoň z pohledu diváka boomerského věku). (30.12.2020)

S obrovským potěšením musím konstatovat, že Gay Ritchie už je zase Guy a se svou autorskou tvorbou není zdaleka tak v pitchie, jaxe zdálo po všech těch otřesných homokládovinách posledních let, od Šerloků přes Muže ze strýce až po vrchol žumpoidní filmařiny - obskurně odporného a přiblblého Aladina. Po jedenácti letech přitepleného čekání si to konečně přihasil s guydiózním cumbackem, kterým, nebojím se říct, dokonce překročil svůj stín, vržený tenkrát naprosto fantastickým Podfuckem. Tato totálně vymazlená, dialogově dokonalá, nápaditá, do posleního džojntu promyšlená a citlivě vycuntovaná taškařice ho vrhá zpět tam, kde má být a kde jej všichni tolik zbožňujeme, tedy mezi obskurní a bizarní figurky anglosaského podsvětí, poháněné kulometným střihem, skvělou hudbou, cynickým tumorem, třemi prdelemi originálních filmařských fines a neotřelou scénáristickou invencí. A samozřejmě vynikající práci s kašpary. A že jsou tu úžasní fuckt úplně všichni – od ležérně přirozeného Meťjů MekKvíra, přes sympatického Karlíka Huhňala až po s naprostou grácií exhumovaného Dotačního Hjůga! Ovšem to pořád není nic proti famózně napsané, ještě lépe zahrané a úchvatně oháklé postavičce Kouče. Naprostý kult, Kolín je extraklasa a svou kreací zastínil snad i Pitkova cigošského boxera, přičemž jeho finální mimické gesto mě uvrhlo do naprostého nadšení a okamžitého proškrtání mého hereckého žebříčku. Prostě dokonalost po všech stránkách, kterou si s chutí sjedu ještě mnohokrát, a samozřejmě snad ani nemusím dodávat, že kdo tomu dá méně než čtyři, je nevkusný, sebestředný a suchopárný pičus, co nenávidí filmy! (02.02.2020)