Červená smršť

Rudý úsvit je jeden z mála mojich VHS restov z minulosti. O filme som v mojich detských časoch iba počul, no nikdy ho nevidel. Doba i filmy napredovali a ja som už nemal príležitosť ani potrebu ho vidieť. Tú šancu som využil až teraz. Režisér J. Milius je v súkromí veľkým vojnovým nadšencom a zberateľom, preto ma jeho predstava o tretej svetovej vojne trochu lákala. Komornejší pohľad oceňujem, ale v mnohých scénach pôsobí film až príliš naivne. V čase vzniku nebola konkurencia ako dnes a aj preto film získal istú popularitu. Dnes by určite nebodoval, doba je inde. Divák by takúto lacnú inváziu nezožral a už vôbec by neveril hŕstke američanov , čo vyhrali 3. svetovú vojnu. Niekto tu trefne napísal, že za zmienku stojí scéna, kde J. Grey prosí P. Schwayzeho, aby ju zastrelil. To osloví najmä priaznivcov hitu Hriešny tanec, ktorý som ja dodnes nevidel. Skúsim to napraviť. 60%. (12.04.2014)

Milius je tak trochu schizofrenik, který se snaží přesvědčivě dojímat věcmi, které se nestaly... Rudý úsvit je pokusem o imitaci heroického válečného filmu, jen opěvuje hrdiny neexistující války se vší vážnosti a obřadností, která není vysloveně směšná, ale v důsledku jen tak zvláštně naivní (jako dítě, co si hraje s cínovými vojáčky a oplakává smrt některého z nich). Snaha o plastické vystižení partyzánského konfliktu amerických teenagerů a sovětsko-kubánských agresorů je nesmyslná už jako pouhá premisa (pokud ji tedy nechceme označit za propagandistickou ze své podstaty) a kdyby to celé bylo víc přepísknuté, bylo by to nepochybně mnohem zábavnější. Ale ta hra na autenticitu začne po chvíli nudit a nepomůže ani procítěné gumáctví Patricka Swayze. Závěr už je vysloveně mimo a jeho paranoickou slzavost lze připsat snad jen přízrakům Studené války. Beznadějně prošlý film, i když skalním republikánům a členům NRA se z něj možná dodnes zapalují lýtka... "Often feels like a Republican wet dream manifested into a surrealistic Orwellian nightmare". Pod tento výrok klidně vyškrábu své jméno. (20.03.2011)

Tak jsem si připomenul starou dětskou klasiku. Nejdříve jsem si teda pustil novější verzi s Thorem abych mohl porovnávat. No ale zpět k týhle klasice. Musím říct, že jsem se bavil stejně jako před mnoha a mnoha lety, kdy jsem film viděl jako škrvně. Tenkrát sice z jiných důvodů. To především proto, že naší dětskou zábavou krom honění za míčem bylo mít co nejlepší plastovej kvér a ideálně vystřílet co nejvíc soupeřů. Takže, když jsem viděl jak parta do města pořádá průniky, jako bych se tam viděl. Z dnešního pohledu se člověk na film dívá jinak. Když pominu onu nostalgii, která se opět vkrade, tak koukám na film, který s velkou nadsázkou a ještě většími uvozovkami nemusí být zase tak daleko od reality.... 90 procent a pátá hvězda. (01.04.2015)

Záživná americká klasika, která pravděpodobně na zakázku Ronalda Reagana přenesla na plátno tehdejší obavy běžných američanů ze Studené války. John Milius to ovšem napsal v polospánku, logických berliček se tu člověk nedohledá a ke konci to působí dojmem, že už všem dochází dech. Nicméně pokud chcete vidět absurdní jízdu o partičce puberťáku, kteří založí militantní partizánskou buňku a vyjebou s komunisty, tak to tu máte. RED DAWN! Mimochodem, hraje tu Powers Boothe a Harry Dean Stanton a snímek obsahuje klasickou scénu, kdy Jennifer Grey prosí Patricka Swayzeho aby jí zastřelil. (20.05.2014)

Reds a Rudý úsvit, rozmezí 4 let, v obou se hrála Internacionála. Dva pohledy na sověty, byť s odstupem pár desetiletí, jedné světové a jedné studené války. Jinak ale nebe a dudy... Představa konvenční války mezi SSSR a USA v osmdesátých letech je asi tak stejně reálná, jako svatořečení J.V.Stalina. Nemám v zásadě nic proti námětu "co by, kdyby", ale nesmí to "co by" vypadat tak strašně jako v tomhle filmu (proti tomuhle "kdyby" v podstatě nic nenamítám, alespoň zajímavá myšlenka). Směs naivity, nafoukanosti "to být Američan" a trapnosti. Nad detaily odboje se nesmí přemýšlet, jinak hrozí zkáza i toho mála, co se režiséru Miliusovi (dobré jméno) podařilo zachránit. Pro mě osobně je film zajímavý spíš setkáním Patricka Swayze s Jennifer Grey (v tomhle čtyřiadvacetiletou), tři roky před Hříšným tancem. Patrickovi bylo v době natáčení přes třicet, ale vypadá spíš na polovinu. Musíte-li vidět budoucí Baby střílet z kulometu na sovětský tank, je to film pro vás. (20.07.2008)