Zapomenuté světlo

Něco úplně jiného než Demlova "předloha". Nejedná se však o přepis, nýbrž volnou interpretaci a své kvality film bezesporu má. Polívkův kněz nebojuje ani tak sám se sebou, jako s nepříznivým okolím a těžkými podmínkami pastýřského povolání ve společnosti, která o jeho církev ani poslání a touhu rozdat se příliš nestojí. (01.10.2004)

Závěrečná slova hlavní postavy o skutečné podstatě a vlastním smyslu víry jakoby redukující boha na odlesk boží duše, který není než vírou v dobro, jsou srozumitelná i pro ateistu. Lidská mravnost je totiž jen jedna. Příběh, který ve své literární předloze byl zřejmě dějově i psychologicky zjitřenější a samozřejmě posunutý do času Demlova života, svou šťastnou aktualizací - posunem do posledních měsíců komunistického režimu - jen získal. Vše, co bylo v složitém a nesnadném Demlově životě skutečně životné a pozitivní, bylo soustředěno do hlavní postavy filmu, role, která patří k vrcholům Polívkovy početné filmografie. Stejně zdařile vyznělo i zachycení novodobé madony ztělesněné umírající matkou zčásti již vzrostlých dětí pohorské vesnice na východním okraji Jablonecka; i o výkonu Žilkové, její ztělesnitelky, lze říci, že byl jedinečný. Roprachtice-Albrechtice jsou také východiskem pro přesný, nezkreslený výraz předností i limitů pozdní normalizace; obraz, který možná nepřekračuje limity šedi, určitě zachovává rozmanitost té doby. Do zdánlivě všedního příběhu se v dobrém slova smysu podařilo "propašovat" věčné a všelidské, aniž se rozplynulo v mlžině povšechných dogmatickotezovitých frází. SVĚTLO tak víc než čestně obstojí nejen v českém měřítku - o tom nemůže být nejmenších pochyb - , ale i v mezinárodním; v tomto případě mám na mysli např. srovnatelné, zaměřením i směřováním SVĚTLU blízké dílo prominentního režiséra polského hraného filmu ŽIVOT ZA ŽIVOT / MAXMILIAN KOLBE. Silou výrazu a nepatetického enthusianismu se tato Michálkova práce zařadila k nesporným vrcholům české polistopadové kinematografie hraného filmu. (10.03.2009)

Michálek se evidentně snažil navazovat na šedesátá léta a na Formana. Dokládají to jak dlouhé "dokumentární" záběry tak masivní využití neherců. Bohužel, Michálek není forman a především hrabě Kinský v roli hraběte Kinského připomíná svým "hereckým" výkonem ochotníka z horní dolní. Naopak herecké výkony Bolka Polívky, Veroniky Žilkové, Jiřího Pechy či Zity Kabátové v nádherné epizodní roličce jsou doslova skvostné. Skvělé jsou hudba (Michal Dvořák, Radim Hladík) i kamera (Martin Duba). Problematický je scénář. Sám o sobě je místy poněkud zmatený. Navíc využití motivů z Demlova Zapomenutého světla je místy poněkud samoúčelné. Asi by bylo lepší se od Demlovy předlohy v určité chvíli práce na scénáři zcela odstřihnout. Mj. proto, že Demlova situace katolického intelektuála, rebela a outsidera v době první republiky byla zcela jiná než podivný ateismus rozpadajícího se socialismu. Deml hluboce pochyboval o sobě samém, kladl si otázky po své tělesnosti, ale až fanaticky věřil v Boha, Polívkův farář Holý je na tom zcela jinak. Ztrácí víru v Boha a nahrazuje jí péčí o kostel a o své malé stádečko. Přesto se scénáristce podařilo vytvořit rozhodně silný a autenticky působící příběh. Velmi přesné je postižení zvláštně zatuchlých poměrů osmdesátých let, neschopnost komunistických aparátčíků, podivný rozklad společnosti protkané neviditelnými vlivy známostí a osobních přátelství či nenávistí i zoufalý boj farářů o rozpadající se kostely a o udržení bohoslužeb bez toho, že by měli možnost či sílu plnit své základní kněžské a misijní povolání. Ocenit je nutné i snahu netočit komedii, nýbrž vážně míněný film, jehož syrovost a naturalistismus i po více než deseti letech překvapuje. 8/10 Zajímavé komentáře: Marigold, Lima, Pohrobek, velkyvezir (10.09.2006)

"O co vám jde, pane faráři? Kostel se sice zavře, ale plat vám pořád bude chodit, ne. Tak to berte jako dlouhou dovolenou, no."   Až místy poetické, ale spíš jen pomalejší a zamyšlené vyprávění z nepoeticky prázdné doby pozdního socialismu. Vůbec není příběhem o útlaku církve či věřících, jak jsem se tu někde dočetl a dokonce ani patetickým vyprávěním o nenaplněné lásce. Michálek tu vypráví prachobyčejný lidský příběh člověka, který té všudypřítomné prázdnotě nepodlehl a ve svém konání pořád viděl smysl. Není příliš vyhrocený, byť facka opravdu sedla, ale přesně takový byl/je život.  Plyne.   A motiv s Marjánkou pak vše krásně intimně doplnil a vůbec k tomu nepotřeboval doslovnost. (17.11.2023)

Ukázněný Bolek Polívka doma nechal všechny své klaunské atributy a coby farář řeší svůj vztah k Bohu i režimu. A přitom se pokouší zakrýt děravou střechu kostelní věže. A nejen ji. Nejsou peníze a hlavně chybí dobrá vůle. Jenže on se ve stále ještě dobách socialismu nehodlá vzdát. Tahle dědinka kdesi na severu Čech prostě nebude přihlížet, jak dešťové kapky znehodnocují oltář či obrazy svatých. Navíc se faráři stává blízkou nemocná Marjánka ztvárněná velmi slušnou Veronikou Žilkovou, kterou zájem někoho těší a posiluje. Celkově je to milý čistý film: sice bez vrcholů, ale rovněž bez výraznějších pádů. (08.10.2019)