Zapomenuté světlo

Michálek se evidentně snažil navazovat na šedesátá léta a na Formana. Dokládají to jak dlouhé "dokumentární" záběry tak masivní využití neherců. Bohužel, Michálek není forman a především hrabě Kinský v roli hraběte Kinského připomíná svým "hereckým" výkonem ochotníka z horní dolní. Naopak herecké výkony Bolka Polívky, Veroniky Žilkové, Jiřího Pechy či Zity Kabátové v nádherné epizodní roličce jsou doslova skvostné. Skvělé jsou hudba (Michal Dvořák, Radim Hladík) i kamera (Martin Duba). Problematický je scénář. Sám o sobě je místy poněkud zmatený. Navíc využití motivů z Demlova Zapomenutého světla je místy poněkud samoúčelné. Asi by bylo lepší se od Demlovy předlohy v určité chvíli práce na scénáři zcela odstřihnout. Mj. proto, že Demlova situace katolického intelektuála, rebela a outsidera v době první republiky byla zcela jiná než podivný ateismus rozpadajícího se socialismu. Deml hluboce pochyboval o sobě samém, kladl si otázky po své tělesnosti, ale až fanaticky věřil v Boha, Polívkův farář Holý je na tom zcela jinak. Ztrácí víru v Boha a nahrazuje jí péčí o kostel a o své malé stádečko. Přesto se scénáristce podařilo vytvořit rozhodně silný a autenticky působící příběh. Velmi přesné je postižení zvláštně zatuchlých poměrů osmdesátých let, neschopnost komunistických aparátčíků, podivný rozklad společnosti protkané neviditelnými vlivy známostí a osobních přátelství či nenávistí i zoufalý boj farářů o rozpadající se kostely a o udržení bohoslužeb bez toho, že by měli možnost či sílu plnit své základní kněžské a misijní povolání. Ocenit je nutné i snahu netočit komedii, nýbrž vážně míněný film, jehož syrovost a naturalistismus i po více než deseti letech překvapuje. 8/10 Zajímavé komentáře: Marigold, Lima, Pohrobek, velkyvezir (10.09.2006)

Už je to dlouho, hodně dlouho, co jsem tenhle film viděl. Musím se ale přiznat, že mě dokázal prakticky okamžitě zaujmout...a to jsem to v žádném případě nečekal. České filmy mě v té době totiž vůbec nezajímali a bylo jich málo, které by stály za to vidět. Zapomenuté světlo ale stojí a je škoda, že se o něm tolik neví. Bolek Polívka v něm totiž ještě skutečně hraje a celé je to nabyté takovými herci, že to prostě nebude nudit a i přesto, že je to dost smutné, ten film mi nepřestal být sympatický prakticky do teď. A to už je to skutečně hodně dlouhá doba, co jsem ho viděl. (07.04.2011)

Závěrečná slova hlavní postavy o skutečné podstatě a vlastním smyslu víry jakoby redukující boha na odlesk boží duše, který není než vírou v dobro, jsou srozumitelná i pro ateistu. Lidská mravnost je totiž jen jedna. Příběh, který ve své literární předloze byl zřejmě dějově i psychologicky zjitřenější a samozřejmě posunutý do času Demlova života, svou šťastnou aktualizací - posunem do posledních měsíců komunistického režimu - jen získal. Vše, co bylo v složitém a nesnadném Demlově životě skutečně životné a pozitivní, bylo soustředěno do hlavní postavy filmu, role, která patří k vrcholům Polívkovy početné filmografie. Stejně zdařile vyznělo i zachycení novodobé madony ztělesněné umírající matkou zčásti již vzrostlých dětí pohorské vesnice na východním okraji Jablonecka; i o výkonu Žilkové, její ztělesnitelky, lze říci, že byl jedinečný. Roprachtice-Albrechtice jsou také východiskem pro přesný, nezkreslený výraz předností i limitů pozdní normalizace; obraz, který možná nepřekračuje limity šedi, určitě zachovává rozmanitost té doby. Do zdánlivě všedního příběhu se v dobrém slova smysu podařilo "propašovat" věčné a všelidské, aniž se rozplynulo v mlžině povšechných dogmatickotezovitých frází. SVĚTLO tak víc než čestně obstojí nejen v českém měřítku - o tom nemůže být nejmenších pochyb - , ale i v mezinárodním; v tomto případě mám na mysli např. srovnatelné, zaměřením i směřováním SVĚTLU blízké dílo prominentního režiséra polského hraného filmu ŽIVOT ZA ŽIVOT / MAXMILIAN KOLBE. Silou výrazu a nepatetického enthusianismu se tato Michálkova práce zařadila k nesporným vrcholům české polistopadové kinematografie hraného filmu. (10.03.2009)

Je překvapení že skvělý " komediant" umí střihnout charakterní roli? Není, vzpomeňte na V. Menšíka v Ikarově pádu nebo na J.Dvořáka v Hřbitovu pro cizince... Jinak úžasný scénář ,skvělá režie Michálkova ,krásné exteriéry.Kouzelný a noblesníý hrabě Kinský v roli hraběte Kinského :-) Rád dávám 100% Četl jsem i knihu a je úplně jiná než film... František Kinský uvedl že, skutečným předobrazem postavy hraběte Antonína Kinského, kterou hrál ve filmu jeho bratr, Antonín Kinský, byl ve skutečnosti hrabě Děpold Czernin a jeho manželkou princezna Lobkovicová, oba zaměstnáni v té době ve zdravotnictví, ona jako sestra on jako řidič sanitky, oba ještě žijící lze spatřit v tomto síle:https://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/414235100141001-czerninove/ Zámek Bečváry koupil rocker Rober Kodym v roce 2000, po rozsáhlé opravě se do něj nastěhoval a má v něm i hudební studio. (12.04.2009)

„Že se na to Jardo nevysereš. Dyť je to trapný.“ – „Já se ti divím, že se ho zastáváš... katolík nejseš.“ Ak by som raz režíroval, asi by to bolo niečo vážne a vybral by som si do hlavnej úlohy slávneho komika. Bolek Polívka je ďalší z rady komediálnych hercov (ďalej mi napadá napr. Jim Carrey), ktorému by kedysi nikto hlavnú „serióznu“ rolu nedal. Nakoniec to riskol Vladimír Michálek a Zabudnuté svetlo mu vďaka sympatickému Polívkovi vyšlo. Vyšla aj poetická kamera lazov, vydarené podporné postavy, napriek vážnosti témy jemný ironický nadhľad, hlášky a dialógy. Bez Polívku by to ale nebolo v žiadnom prípade ono. (28.05.2011)