Je treba zabiť Sekala

Nemůžu si pomoct, ale i po letech mi připadá , že si tenhle film na velké osudové drama spíš jenom hraje (byť docela snaživě). Podle mě tomu chybí ty pravé filmařské koule, což se projevuje hlavně na atmosféře, která není zdaleka tak dusivá a spalující, jak by chtěla/měla být. Z toho důvodu mě to jako celek nikdy naplno nestrhlo a užíval jsem si tak jen některé jednotlivosti (především pár scén a skvělé herecké výkony). V rámci porevoluční české kinematografie je SEKAL určitě velmi slušná práce, ale na můj vkus je to zkrátka trochu umělý a nedotažený pokus natočit něco v naší kotlině nepříliš běžného. 70 - 80 % (02.03.2011)

Z obdobných filmů odehrávajících se za Protektorátu, počítáme-li například Wir müssen zusammenhalten: Musíme si pomáhat nebo Želary, vychází Je třeba zabít Sekala jako film, který se s onou historickou epochou učí teprve zacházet. Je to silné antické drama s prvky westernu, které je jakoby náhodně vsazené do stylizovaných Lakotic. Všichni nosí stejné šaty, obec je vyprázdněná, místní stařešinové rozhodují jako jeden muž a mimo dvou solitérů přichází ke slovu už jen ta církev. Mezinárodní obsazení nutí produkci k nevyrovnaným postsynchronům a zesiluje pocit cizáctví tím, že zlo i jeho soudce hrají Poláci. Celek je intenzivní, v jednotlivostech ale pokulhávající. Bartoška s Chramostovou dokázali překročit svůj stín a nejlepší roli na závěr kariéry dostal Gustav Nezval. Nicméně pověst, kterou si Michálek vydobyl v 90. letech, v dalších dvou dekádách nenaplnil a dnes už to není jméno, které by vyvolávalo automaticky zájem a očekávání. (17.04.2021)

Ehm... byl by někdo tak hodný a vysvětlil mi, co je na Sekalovi tak úžasného, pozoruhodného a působivého? Že vesnice a malá města jsou semeništěm závisti a pomluv, kde ví každý o každém i to, kolikrát při své poslední chřipce kýchl, je snad všeobecně známo. Že milý, idylický, nezkažený venkov naivních spisovatelů existoval tak leda v jejich představách, to už snad taky nikoho nepřekvapí. A filmů z časů okupace už pár máme... Dalo by se namítnout, že zpracovává poměrně neotřelé téma, charaktery nejsou černobíle vyhraněné a pobíhá tam pár opravdu dobrých herců (zvlášť zaujmou Bartoškův farář a Chramostová v roli Sekalovy matky), a všechno jsou to námitky oprávněné. Jenže vzdor vší snaze a hanáckému létu je ten film studený jak márniční podlaha. (24.07.2007)

Priznám sa, že mi vo filme chýbala absencia nacistov, ktorí by v divákovi vytvorili atmosféru obdobia druhej svetovej vojny. Nemuseli by byť v každej druhej scéne, ale čudoval som sa, že sa neobjavili ani raz za celú stopáž (obrazy Hitlera na stene nepočítam). Pravdou však je, že o nacistov v tejto dráme vôbec nešlo. Je treba zabiť sekala som vnímal ako drsnú českú rozprávku s tradičným hrdinom zo sedliackeho prostredia, ktorý sa chtiac nechtiac dostáva do stredu tornáda a je jediný, kto môže tento všetko ničiaci prírodný úkaz zastaviť. Herecké obsadenie mi na 100 % nesadlo a záver si viem predstaviť aj lepší, ale inak po všetkých stránkach veľmi solídna dráma. (05.04.2020)

Tento vysoce oceňovaný film mě vůbec nezaujal. Očekávala jsem nějaké silné drama a dostala jen nevýrazný příběh o sousedských vztazích. Skupenství místních obyvatel sedí okolo stolu ve světnici, s pivkem před sebou a vedou konverzace, kterak vyřešit problém s nepohodlným a nenávistným občanem Sekalem. Rozlehlé pole, foukající větřík, ostré slunce, občasná rozmluva, rvačka a jinak nic. Námět je poutavý, ale v celkově průměrném zpracování se jaksi ztrácí. Děj mi přišel obsahově takový nijaký, nedotáhlý, bez emocí. Nějak mě to nechytlo. "Pánbůh za nás nic nezaplatí. My musíme platit jemu." (07.03.2011)