Je treba zabiť Sekala

Škoda, že nejde zabít českou povahu, která je tady ukázana ve své obrovské nekráse. Příběh mě opravdu chytil. Obrazová část snímku taktéž bezchybná. Měl jsem úplně pocit jako kdyby za kamerou stál nějaký člověk co má vztah k té vesnici. Samozřejmě můj pocit čert vem. Jenže já se díky tomu stal obyvatelem té vesnice, který nesl tíhu osudu kovaře Jury Barana. Nenaviděl ty připosraně pokrytecký pantáty, ale společně s nima jsem taky chtěl zabít Sekala. Díky skvělému hereckému výkonu a charismatu Jirky Bartošky jsem se nejvíce ztotožnil s otcem Florou. Opravdu krásný příběh jsem si zase jednou s Českou televizí prožil. Polští herci v hlavních rolí zahráli na výbornou a hlavně jejich zásluhou mám ve své krásné a chytré hlavě uloženo, koho je třeba zabít. (09.05.2007)

Je třeba.....něco dodávat. Silné téma přetaveno v kvalitní scénář Jiřím Křižanem, herecké výkony, které snesou ty nejpřísnější měřítka, brilantní kamera Martina Štrby (zejména smysl pro detail), to vše umně dokreslující, působivý hudební doprovod M. Lorence. V neposlední řadě věrně zachycená ATMOSFÉRA panující na malé moravské vesničce jménem Lakotice, (která by se ale dala naroubovat na téměř jakoukoliv vesnici v Čechách a na Moravě, kdy každý na každého něco ví...). Přestože zde nepadne jediný výstřel, ta atmosféra strachu obklopující místní hospodáře před udáním gestapu je naprosto věrohodná a všudypřítomná, byť zde o samotnou válku jako takovou nejde, ta slouží pouze jako taková berlička pomáhající příběhu. V roce uvedení snímku do kin (1998) jsem ho nedokázal (v kontextu mého věku) plně docenit, pochopit veškeré souvislosti, přesto jsem jím byl naprosto strhnut a pohlcen. Dnes (1.3.2011) po mé třetí projekci jsem nadšen, zhnusen a nemám (téměř) co bych snímku vytknul. Vyjma 2 scén, kdy Michálek zbytečně tlačí na pilu a to v případě vyřknutí konečného ortelu: je třeba zabít Sekala...... To věčné téma: Je větší svině Sekal nebo místní pantátové?! Nechce se mi podrobně o tématu rozepisovat, dopadlo by to úvahou mající min 2 stránky, ale ten konec (btw vskutku působivě natočená závěrečná scéna „na ostří nože“) hovoří za vše. Hajzlama se nerodíme, těmi se teprve (ve světle určitých okolností) stáváme. Byli tou „hybnou silou“ místní obyvatelé (ta panující atmosféra mezi místními, která Sekala v dětství formovala)..? Faktorů je určitě více, nicméně (to je známá věc), prostředí v kterém vyrůstáme má velký vliv na formování osobnosti. Pro mě osobně je snímek Je třeba zabít....NEJlepším porevolučním filmem a troufám si tvrdit i TOP 10 (5) mezi Československými filmy všech dob. Je to jeden z těch mála případů, kdy se nerozcházím (ba právě naopak) naprosto souhlasím s akademií. 97% (02.03.2011)

Film, který se pomalu rozjíždí, ale o to působivější je ve svém závěru. Tak trochu mi přišlo, že se jednalo částečně o takovou variaci na mafiánské filmy, kde se několik vysoce postavených chlapíků dohodlo, co je třeba udělat s jedním parchantem, který jim kazí kšefty. Může se zdát až paradoxní, že jsem čas od času právě s hlavním záporákem Sekalem sympatizovala víc než se všemi těmi vesničany sedícími u piva. Ale je to skutečně tolik paradoxní? Vždyť Je třeba zabít Sekala tak krásně odhaluje prohnilou českou povahu, že v něm až na kněze v podání charismatického Jiřího Bartošky vlastně žádná kladná postava není. Kovář Jura Baran se drží stranou a zachovává si ke všem chladný přístup, naše milé vesničany v konečném důsledku zajímá jen to, aby nikdo cizí nezískal jejich půdu, a samotný parchant Sekal? Ten hlavnímu hrdinovi bez obav řekne, že nesympatizuje ani s partyzány, ani s fašisty a že celou dobu hraje jen za sebe. Přiznat si něco podobného chce cojones, tedy koule, dámy a pánové. A je fajn, že je někdo v tomto filmu, podepřeném krom zajímavou kamerou, scénářem a hudbou hlavně výbornými hereckými výkony, ještě někdo má. (02.02.2009)

Z obdobných filmů odehrávajících se za Protektorátu, počítáme-li například Wir müssen zusammenhalten: Musíme si pomáhat nebo Želary, vychází Je třeba zabít Sekala jako film, který se s onou historickou epochou učí teprve zacházet. Je to silné antické drama s prvky westernu, které je jakoby náhodně vsazené do stylizovaných Lakotic. Všichni nosí stejné šaty, obec je vyprázdněná, místní stařešinové rozhodují jako jeden muž a mimo dvou solitérů přichází ke slovu už jen ta církev. Mezinárodní obsazení nutí produkci k nevyrovnaným postsynchronům a zesiluje pocit cizáctví tím, že zlo i jeho soudce hrají Poláci. Celek je intenzivní, v jednotlivostech ale pokulhávající. Bartoška s Chramostovou dokázali překročit svůj stín a nejlepší roli na závěr kariéry dostal Gustav Nezval. Nicméně pověst, kterou si Michálek vydobyl v 90. letech, v dalších dvou dekádách nenaplnil a dnes už to není jméno, které by vyvolávalo automaticky zájem a očekávání. (17.04.2021)

Tento snímek mi dlouho utíkal a musím uznat, že jsem přicházel o hodně. Příběh odehrávající se na zapadlé vesničce v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava dokonale ukazuje všechny špatné české vlastnosti a zasílá nám hodně silné morální poselství. Polští herci Olaf Lubaszenko a Boguslaw Linda zahráli naprosto dokonale a na jejich místě si neumím představit žádného českého představitele. Skvěle napsaný scénář, vynikající herecké výkony, pěkná hudba, kamera a spolehlivá režie Vladimíra Michálka dělají z tohoto filmu jeden z nejlepších nejen porevolučních snímků. Trochu nechápu názory, že film je přeceňován a že si nezasloužil 10 Českých lvů, protože podle mě skončily všechny ve správných rukou (ještě bych dal Bartoškovi za vedlejší roli), ale to je samozřejmě můj názor a nikomu ho nevnucuju.......... (06.03.2008)