Réžia:
Vladimír MichálekScenár:
Jiří KřižanKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Michał LorencHrajú:
Bogusław Linda, Olaf Lubaszenko, Jiří Bartoška, Agnieszka Sitek, Vlasta Chramostová, Ľudovít Cittel, Martin Sitta, Jiří Holý, Milan Riehs, Anton Šulík st. (viac)Obsahy(1)
Je leto 1943 a do moravskej dediny Lakotice, ktorá leží stranou od vojnového i protektorátneho diania prichádza sedliak Jura Baran z Valašska, aby sa tam ukryl pred gestapom. Miestni sa na cudzinca pozerajú s nedôverou, no ešte väčší strach majú zo Sekala. Tento zatrpknutý a krutý nemanželský syn jedného z bohatých statkárov rýchlo pochopil, že z nových pomerov môže profitovať - stačí niekoho udať za zločiny proti Ríši. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (521)
Jeden z filmů, které jsem si hodně dlouho šetřil a nezklamal mě. Těší mě zejména jednou věcí - je to film odehrávající se za Války, ale vlastně tam vůbec nefigurují Němci. Vůbec ta válka je jen něco tušeného, kvůli čemu postavy nějak jednají. Jinak je to v podstatě žánrovka, takže srovnávání s jinými českými válečnými filmy, které tu dobře tu hůře zneužívají 2. světovou válku pro co nejvyšší emocionální dopad, je trochu nepatřičné. Začátek snímku byl pro mě poněkud obtížnější z důvodu velkého množství postav (z nichž jen dvě nejsou úplně na pěst), ale potom už je to dobré. Pak je tu ten dabing; jelikož ho už v podstatě nikdy nesleduji, tak mě u polských herců hodně rušil, přestože jinak hráli velmi dobře. Problém je nejen fakt, že to nesedí do pusy, ale, že vybrali i hodně známé hlasy (třeba Miloslav Mejzlík). Jinak jde ale řemeslně o vynikající snímek po všech stránkách a je tu i výborný konec. ()
Jasně srozumitelný film, jehož ostře řezané rysy jsou stejně tvrdé a prosté jako jeho postavy. A v jednoduchosti je tentokrát zatraceně velká síla. Příběh o době a zlu, stvořeném strachem z jiného zla. Strach plodí zoufalost, zoufalost plodí odporné činy. Zoufalost dělá z lidí monstra sekalovštější, než je sám Sekal. Body za krásnou kameru a hudbu, především ale za famózní herce. ()
Dusivé drama z venkova čtyřicátých let, který je zmítán válkou a nenávistí. Reálie a celková výprava jsou velice pečlivě dodržovány, atmosféra až nesnesitelně napjatá a v závěru doslova mučivá. Polští herci rozhodně nejsou špatní, zvláště Boguslaw Linda je v roli Sekala přesvědčivý. Z českých partnerů překvapí silně atypické obsazení Jiřího Bartošky, zajímavá je účast tehdy již devadesátiletého Gustava Nezvala. Scéna, v níž pomyslná rada starců rozhodne o smrti nenáviděného Sekala jakoby mimochodem připomínala motiv ze slavného westernu Sedm statečných, k čemuž směřuje i závěrečný duel obou hlavních hrdinů. Film, který má skutečně parametry světového díla a své ocenění si bezesporu zaslouží. ()
Z obdobných filmů odehrávajících se za Protektorátu, počítáme-li například Wir müssen zusammenhalten: Musíme si pomáhat nebo Želary, vychází Je třeba zabít Sekala jako film, který se s onou historickou epochou učí teprve zacházet. Je to silné antické drama s prvky westernu, které je jakoby náhodně vsazené do stylizovaných Lakotic. Všichni nosí stejné šaty, obec je vyprázdněná, místní stařešinové rozhodují jako jeden muž a mimo dvou solitérů přichází ke slovu už jen ta církev. Mezinárodní obsazení nutí produkci k nevyrovnaným postsynchronům a zesiluje pocit cizáctví tím, že zlo i jeho soudce hrají Poláci. Celek je intenzivní, v jednotlivostech ale pokulhávající. Bartoška s Chramostovou dokázali překročit svůj stín a nejlepší roli na závěr kariéry dostal Gustav Nezval. Nicméně pověst, kterou si Michálek vydobyl v 90. letech, v dalších dvou dekádách nenaplnil a dnes už to není jméno, které by vyvolávalo automaticky zájem a očekávání. ()
SEKAL patří mezi nejvelebenější filmy minulého desetiletí. Není divu: tam, kde není téměř výběr, není nesnadné vyniknout. Námět, scénář, výprava i režie se snažily o maximální dokazatelnou věcnost; v tomto ohledu jim není co vytknout. Není pochyb o tom, že podobní lidé s podobnými vlastnostmi určitě existovali (osud generála Luži je v tomto ohledu jen jedním z mnoha dalších ilustrativních příkladů). Tím bohužel výčet kladů začíná a také končí. V tom ostatním zjišťujeme i druhé, "odvrácené" skutečnosti SEKALA: drhnoucí psychologii postav, čas od času se zadírající děj, nevěrohodný černobílý antikomunismus, na který v protektorátní atmosféře prostě nebyl čas ani prostor. Zoufalá snaha o rehabilitaci konzervativního pohledu na svět tak vyznívá rozporuplně a v některých ohledech i protiřečivě. O špičkovém díle rozhodně nemůže být řeč; o řemeslně dobře zvládnuté lásce, která podléhá apriorním ideologismům, už spíš. Film v mnohém svého diváka provádí, v jiných ohledech naopak zavádí. Rozporuplné je ten výraz, který se mi vybaví, začnu-li v paměti vyvolávat vzpomínku na jeho zhlédnutí. A rozporuplný bude zřejmě i jeho budoucí osud ve vnímání českého televizního i filmového diváka. ()
Galéria (15)
Zaujímavosti (17)
- V hlavních rolích byli obsazeni pro české publikum neznámí polští herci, a to proto, aby si představitele postav nemohli čeští diváci spojovat s jinými rolemi. (walmezak)
- Roli pátera Flory (Jiří Bartoška) měl původně hrát Klaus Maria Brandauer. To ztroskotalo kvůli penězům od producenta. (kowalski)
- Kovář Jura Baran (Olaf Lubaszenko) má ve filmu svou kovářskou dílnu ve sklepě. Kováři však zásadně vždy pracovali v přízemí. Důvodem může být jak snazší přístup kyslíku do žároviště, tak snazší hašení požárů nebo i pohodlnější přístup ke kovaným koním a opravovaným strojům. Nejdůležitějším důvodem je však prevence otravy oxidem uhelnatým, plynem vznikajícím při spalování uhlí, který je těžší než vzduch a ve sklepě by představoval smrtelné riziko. (Verbudrak)
Reklama