Vlny

Ono už předchozí snímek Treye Edwarda Shultse (Přicházejí v noci) bylo těžké hodnotit. Bylo to tehdy o agresivních projevech nemoci, která rozhodně nebyla jen obyčejnou chřipkou. Tři roky starý kousek spoléhal na psychologii postav a atmosféru, což je doménou i téhle silné novinky. Ta je příběhem rodiny, která řeší takové ty „skoro obyčejné“ životní trable, jenže se tím razantně odděluje od nějaké zaoceánské rodinné limonády. Nadějný sportovec, vysoké nároky od otce, intenzivní vztah se spolužačkou, nečekaná komplikace v podobě těhotenství, fatální kloubové opotřebení v rameni. Buch bác. A to nejsme ani v polovině. Celé je to intenzivní, nátlakové, dravé, energické, režijně jisté. A herecky velmi dobré. (20.03.2020)

Trey Edward Shults to v sobě měl už od začátku, to dokázal jak s Krishou tak s It Comes at Night, až tady ale propuká jeho režijní um v plný rozkvět. Waves jsou doposud jeho nejodvážnějším počinem, konečně je z toho cítit filmařská jistota, doplněná o jasnou tvůrčí vizi. Zároveň je v tom pořád cítit ta dravá mladistvá energie a snaha o to překonávat sám sebe s každým dalším záběrem. Shults celý film balancuje na hraně, přichází s odvážnými šílenostmi, jako je změna poměru stran obrazu uprostřed filmu, změna hlavní postavy, okolo které se točí vyprávění, Drewa Danielse nutí s kamerou dělat psí kusy, ale tohle všechno dělá ku prospěchu finálního obrazu filmu, který díky tomu drží zatraceně pevně pohromadě. Drew Daniels za kamerou by si minimálně nominaci na Oscara zasloužil, vymáčknul ze sebe maximum a Waves podle toho taky vypadají, není tady záběr, který by naplno nevtahoval diváka do děje. Bonusem je skvostný vizuál, který je do detailu vyladěný a dokáže v každé scéně navodit požadované pocity. Jak řekl Ebert „Movies are the most powerful empathy machine“ a Shults s Danielsem to s Waves jen potvrzují. Za velkou pochvalu stojí i soundtrack, který je spolu s herečkou Alexou Demie a kameramanem Drewem Danielsem takovým lehkým pojítkem s Euforií od HBO, nášup moderní hudby, který je s citem vybraný a zakomponovaný do celkové mozaiky snímku s naprostou precizností. Waves jsou komplexní filmové dílo, které se ničeho nebojí, což nemusí být každému po chuti a některé kroky tvůrců můžou působit jako zbytečné předvádění, já si ale myslím, že Trey Edward Shults moc dobře věděl co dělá a veškeré kroky, které učinil jsou ku prospěchu finálního výsledku. Waves jsou díky tomu plně ucelený zážitek, který sice od diváka žádá trochu vytrvalosti, ale dokáže se za to štědře odvděčit. (23.01.2020)

Keď si frustrovaný magor prefarbí vlasy peroxidom, myslí si, že potom asi neskončí v base, veď už nikto nevidí, že je černoch. Ale aký to omyl! Vlasy nerobia človeka a toto bol magor ozaj vážneho charakteru. Do prvej polovice slušne rozohraná dráma, kde fakt tomu večne nasranému človeku veľa dobrého neprajete, no a potom príde zlom a po ňom všetko vyšumí do pocitovej drámy o nejakom vnútornom utrpení a vyrovnávaní sa s nemilou rodinnou skutočnosťou, kde si slečna, po Jacksonovom vzore, s vitiligom nevie dať rady so životom, ale našťastie vždy sú k dispozícii aj drogy, takže hlavne nezúfať! Zmena hlavnej postavy podľa mňa filmu nepomohla a veľká pointa tiež neprišla. (19.08.2023)

Nehorázná palba. Těhle malých independent low-budget syrových american dream příběhů se točí v takto nastavené kvalitě pekelně málo a díky bohu za každý takový příspěvek. Má to některé podobnosti s The American Honey. Ale je to kratší, rychlejší a méně rozevláté, tedy více soustředěné na interakci hlavních postav a jejich následnou transformaci. Málokdy se vidí tak brilatní a dokonale koherentní konzistence silného "filmového" příběhu a zároveň velmi zajímavého pohledu na reálnou problematiku současných teenagerů USA (sociální sítě, snadný přístup k drogám). Pětka není jen za to, že první polovina je ještě o třídu lepší, než "rozlučková" druhá. I tak ale silný, sensuální zážitek, který umně podporuje parádně elektrizující soundtrack a občas typické nervní tóny Trenta Reznora. (25.03.2020)

Co do Waves nedal Trey Edward Shults po stránce scénáře, to mnohonásobně nahradil vizuálem. Hned úvodní scéna v autě vtáhne, je výborným spojením hudby a fantastické kamery, čemuž ani zdaleka není naposledy. Taktéž nikoliv naposledy, ale na hodně dlouhou dobu (až do závěrečného "opakování"), je také poslední pohodovou. Scénář vůbec není špatný, faktem ale je, že si jede příběh klasičtějšího ražení, i když je to působení přísného otce na rodinu z pohledu syna a dcery velmi dobře podáno a současně zahráno, obzvlášť Kelvin Harrison Jr. Jsou to příčiny, následky, vyrovnávání, z čehož nepřekvapivě především následky dokáží sejmout. Třeba takový pohled do Tylerovi hlavy po "rozhovoru" s přítelkyní a jeho návrat domů. Zase to spojení kamery, hudby a samozřejmě dění. První polovina je však tou lepší polovinou, jinak to ani být nemohlo. 75% (21.09.2022)