Réžia:
Vladimír MichálekKamera:
Martin DubaHrajú:
Martin Dejdar, Jiří Lábus, Jaroslava Rytychová, Kateřina Kozáková-Bílková, Jiří Schmitzer, Oldřich Kaiser, Pavel Landovský, Libuše Tomanová (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Film režiséra Vladimíra Michálka je postmodernistickou vizí nedokončeného románu Franze Kafky "Nezvěstný". Do Ameriky počátku 20. století, země velkých vzletů i velkých pádů, přijíždí mladý Čech (M. Dejdar). Jeho strýc (J. Lábus) je nejbohatší muž Ameriky. Synovce přijme jako vlastního syna za podmínky absolutní podřízenosti. V tvrdých poměrech, tolik vzdálených idylické Evropě, mladý muž neobstojí. Je strýcem tvrdě a nečekaně zavržen. Amerika mu nastaví svoji druhou tvář – stává se z něj vyděděnec bez budoucnosti. Filmová vize mu však jistou naději poskytne. (Česká televize)
(viac)Recenzie (187)
Mohlo to byť oveľa lepšie... Škoda. ()
Kafka je moc těžký na zfilmování a ačkoliv se to ani v tomto filmu ne úplně podařilo, já jsem byl mile překvapen. Zvláštně, tak trochu ojediněle natočený film a i když mně chvílemi některé z hereckých výkonů začaly připomínat TV Nova (respektive úroveň vystupujících na jejích estrádách) a občas to působilo toporně, tak to udrželo moji pozornost až do konce. Slušné herecké výkony, velice se mně líbilo, jakým způsobem ztvárnil strýce Jiří Lábus - ani nevím proč, ale kdykoliv se objevil na scéně, tak mě z něj mrazilo. Spokojenost: 77%. ()
I když jinak mám tvorbu Vladimíra Michálka vcelku rád, tenhle film jsem asi nepochopil... nebo co... ()
Nezvěstného jsem nečetl, takže nemám srovnání, ale atmosféra je přesně taková jako u Kafky má být, takže super! ()
Nejsou to jen tak nějaké tři hvězdičky. Jsou to TŘI HVĚZDIČKY. A to už něco znamená. ()
..o strastech a spletitých cestách Nové doby, v nové době 90.let v česku.... pamatuji si ten pocit v mozku, kdy jako děcko, jsem očekával nový český megafilm s Lábusem a Dejdarem, jak jsem je doposavaď neznal, protože už to nebyl Rumburak a parodér Mrazíka.... každá postava je jak z Batmana.. a na koncertu jsem si vyřval hlas u "pápápá" ()
I když z Kafky jen určitá inspirace, duch Kafky v tom byl. Umělé a odlidštěné prostředí, ve kterém se člověk stává obětí vnějších okolností. Je mu svěřen úkol, aniž by byla šance ho řádně splnit. Ztracenost Karla Rossmanna odpovídá ztracenosti dnešních mladých lidí - okolí ho táhne ke dnu, chce nahoru, nahoře je poklop, když už leze ven, někdo ho kopne dolů a poklop zatáhne. A přitom to ve výsledku nepůsobilo depresivně, naděje prosvítala. Považuji ten film za Gesamtkunstwerk ve smyslu jedinečnosti - dílo má rozpoznatelnost (Wiedererkennungswert), ať už jde o hudbu, výtvarnou stránku, hlavní představitele. ()