Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina

Když se film vymkne kontrole, nedá se dělat nic jiného než přetrpět tu snůšku zmaru a absurdního humoru. Těžko uvěřit, že je režisérem Jiří Menzel a scenáristou Zdeněk Svěrák. Není to až tak špatně natočené, ale Menzel si neuvědomil, jak není dobré točit s ruskými herci, v našich končinách prakticky neznámými, jako asi neznámí, padlí vojáci, kterým je film podle mě věnován. Nedovedu si totiž představit nadšení z filmu, který je naprosto o ničem. Když bych se chtěl dívat na ruský film, pustím si ho, ale proč se dívat na ruské herce v českém filmu?! Žádné autenticity se vůbec nedosáhlo, protože film má nepokrytý náběh až do absurdní podívané a většinou do ní neomylně a úmyslně spadne. Zasmát se je nemožné, protože přehrávající ruští herci si nijak nezadají s ochotníky. Film rozhodně nevypadá levně, ale tohle jsou hodně vyhozené peníze. Z filmu jsem si nic neodnesl ani nezapamatoval. Hrozné. 20% (28.05.2012)

Já si myslím, že to je takřka dokonalý film a dost mě mrzí jeho vlažná odezva u diváků. Ale možná se to ještě časem změní, některé filmy potřebují čas, aby byly dostatečně oceněny. Absurditu a komičnost většiny situací bychom mohli klidně přenést i k nám, protože ten režim byl podobný. A musím konstatovat, že se ještě nikomu nepodařilo, a pokusy už byly, udělat si z poměrů za minulého režimu legraci (ona to tedy vlastně ve skutečnosti žádná sranda nebyla) takhle vkusně a nenásilně. Většinou to končí násilnou karikaturou, kdy je třeba, aby člověka ještě dva lechtali, aby se smál. Tady to jde samo. Bavil jsem se výborně celou dobu. Velmi šťastný byl výběr herců, kdyby to hráli naši, myslím, že to nebylo tak věrohodné. Musím říci, že mám ten film čím dál raději. Je tam hromada výborných scén (vyslýchání Stalina, pěstitel hybridů, závěrečný útok armády na vesnici atd.) a celkově je to velice hřejivé, vlídné pokoukání. Film má asi jedinou chybu, a to je ten konec. Neříkám, že je úplně špatný, ale nějak to není ono. Je to ovšem problém více výborných komedií, že jim konec ubírá na stoprocentním hodnocení. Tady je to nějakých 90 %. (19.01.2007)

Trošku vážná satira na komunistický režim v dobách válečných. Většina scén a situací je zde s neobyčejným humorem, který nemusí pochopit každý divák. Je to trošku vážná komedie pro náročné. Člověk se od srdce zasměje, zakroutí hlavou na absurditou režimu a občas se i chytne za čelo, protože i přes spoustu dobrých situací se najdou i takové, které zrovna nemusí někomu býti při chuti. Snímek občas zakolísá na hranici nudnosti, ale ve finále je to i s takto vážným humorem, oddechový film i pro obyčejného diváka. 67% (25.09.2012)

Pokud jsme kdy usilovali o pomstu za 21. srpen 1968, tímto filmem jsme jí dosáhli. Jak námět (literární předloha z pera přední osobnosti ruskosovětského disentu Vladimíra Vojnoviče), tak místo natáčení (Milovice, sídlo velení okupační tzv. Střední skupiny vojsk Sovětské armády) a výběr tvůrčích protagonistů (Menzel, Svěrák) nemohl být lepší. Český černý humor, zřejmě to, co poučený Spoluzápad na nás oceňuje nejvíce, se tu prolnul s širokou ruskou duší a splynul s ní do náručí a syntézy opravdu šťastné a přitom tvůrčí i divácky vděčné. Srovnání posledních týdnů předválečného stalinismu s c. a k. armádou někdejší habsburskolotrinské monarchie je dovedeno do virtuózní dokonalosti. Způsob, jakým Jiří Menzel zvládl vedení skvěle vybraných a vesměs špičkové výkony odvádějících ruských herců, zaslouží nejvyšší uznání. Zparodovat a zesměšnit instituci tak hrůznou, jakou byl NKVD, je samo o sobě velkou zásluhou. Také přesnost, s jakou je zachycena ruská vesnice, bere dech (jakoby Vojnovič se Svěrákem opisovali Babela a další ruské spisovatele, kteří výstižně vylíčili skutečnou tvář tzv. kolektivizace). Satirická nadsázka, křtěná Gogolem, Bulgakovem, Ilfem a Petrovem, a tak trochu i Majakovským, vyznívá do nepřímé obžaloby zrady ideálů, z nichž se kdysi, na přelomu desátých a dvacátých let, před devadesáti lety sovětská státnost rodila. Hrůzný stav, do kterého Stalin zemi přivedl, je tu rovněž pojednán s až chirurgickou minuciózností. Doslova na ústa dopadá i Lysenko, neblaze proslulý ničitel sovětských přírodních věd. Přesto - nebo právě proto - tu Vojnovič - a s ním i Svěrák a Menzel - přesně a skoro bych řekl s až úzkostlivou láskou zachycují i pozitiva ruské národní povahy, poctivost, naivní upřímnost, rozprostřenost ruské duše, jak ji známe z děl velikých klasiků tohoto národa v předminulém století. To, že tato upřímnost a dobrosrdečnost je líčena v nemytých a nečesaných kulisách doby, jen zvyšuje její přesvědčivost a výstižnost. Náš boj s komunistickou minulostí tak trochu připomíná místní představitele NKVD a Rudé armády, zachycené v působivé nadsázce v ČONKINOVI. Zdá se, že jeho součástí se stalo i naprosto nepochopitelné přijetí tohoto divácky tak vděčného díla. Namísto naprosto samozřejmých díků se Menzel dočkal odsudků a nepochopení až absurdního. Nedivme se našim negativním úspěchům v Evropě; pokud co komu sladíme a oslazujeme, jsme mezi příjemci těchto ne zcela domyšlených rituálů zákonitě sami první nasnadě. Až .... až.... zkrátka až si osvojíme znovu umění rozeznat naše skutečné vrcholy a propady, pak teprve plně doceníme toto neprávem opomíjené a pro mnohé skoro nežádoucí dílo našeho skvělého režiséra a jednoho z nejhvězdnějších scénáristů v dějinách naší národní kinematografie hraného filmu. (26.02.2008)

Absurdná komédia s množstvom dobrých gagov, miestami až prekvapujúceho fekálneho humoru, ktorý až tak nevadí. Príbeh je švejkovský v ruských reáliách, len postava hlavného hrdinu je trochu jednoduchšia, ostatné postavy sú poväčšine dosť nesympatické. Výborný český dabing dáva filmu typickú svěrákovskú atmosféru. Absurdnosť filmu hlavne v druhej polovici vrcholí až do čiastočnej nezmyselnosti situácie a to trochu kazí celkový dojem. (08.04.2013)