Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina

Tenhle film, je tak přenádherně podvratný, až se mi chtělo dojetím plakat. Ale nakonec jsem se raději smál. Absurdita jedné epochy se zde koncentrovala a ožila převelice ironickým způsobem. A tak uvidíme Lysenka, falešné plnění plánu ("když zfalšuju, možná mě zavřou, když ne, určitě mě zavřou"), hospodářství hovna, katastrofální stav rudé armády v létě 41 - vše v poměrně přesvědčivých ruských kulisách a s přirozenými herci. (23.02.2009)

,,Pořád jsem žila sama a najednou jste spadnul z nebe vy. Letadlo je rychlá věc!" Tento film Jiřího Menzela máme doma na DVD v rámci jeho kompletnej edície, ale okrem názvu som si z neho po čase už nič nevybavoval, myslím, že celý som ho nikdy nevidel (až teraz). Za kamerou samí českí tvorcovia, ale obsadením film spadá skôr do ruskej kinematografie. Zdeněk Svěrák /Vesničko má středisková/ napísal pre Menzela scenár plný vtipných hlášok a absurdných momentov či postáv (šľachtiteľ rastlinných hybridov), ale vo výslednom spracovaní pôsobí ako zlepenec rôznych komických i vážnych situácií z 2. svetovej vojny bez ucelenejšej línie. ,,Řídil jsi někdy letadlo? // Jenom koně. // Letadlo nebo koně - to máš to samý." Spočiatku film pripomína trochu nejakých tých Čiernych barónov alebo Mlýny, v iných momentoch bohužiaľ pôsobí ako socialistická agitka (napr. žena pochodujúca na traktore s rudým odznakom hlása socialistické myšlienky), hoci film vznikol niekoľko rokov po páde socializmu. Ale keďže zahraničné filmy sledujem prevažne v pôvodnom znení s titulkami, tak tu som si výnimočne mohol po dlhšej dobe vychutnať českú hereckú elitu v rámci dabingu, napríklad Vlastimila Brodského v roli Stalinovho menovca. 65% (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (21.06.2018)

Pokud jsme kdy usilovali o pomstu za 21. srpen 1968, tímto filmem jsme jí dosáhli. Jak námět (literární předloha z pera přední osobnosti ruskosovětského disentu Vladimíra Vojnoviče), tak místo natáčení (Milovice, sídlo velení okupační tzv. Střední skupiny vojsk Sovětské armády) a výběr tvůrčích protagonistů (Menzel, Svěrák) nemohl být lepší. Český černý humor, zřejmě to, co poučený Spoluzápad na nás oceňuje nejvíce, se tu prolnul s širokou ruskou duší a splynul s ní do náručí a syntézy opravdu šťastné a přitom tvůrčí i divácky vděčné. Srovnání posledních týdnů předválečného stalinismu s c. a k. armádou někdejší habsburskolotrinské monarchie je dovedeno do virtuózní dokonalosti. Způsob, jakým Jiří Menzel zvládl vedení skvěle vybraných a vesměs špičkové výkony odvádějících ruských herců, zaslouží nejvyšší uznání. Zparodovat a zesměšnit instituci tak hrůznou, jakou byl NKVD, je samo o sobě velkou zásluhou. Také přesnost, s jakou je zachycena ruská vesnice, bere dech (jakoby Vojnovič se Svěrákem opisovali Babela a další ruské spisovatele, kteří výstižně vylíčili skutečnou tvář tzv. kolektivizace). Satirická nadsázka, křtěná Gogolem, Bulgakovem, Ilfem a Petrovem, a tak trochu i Majakovským, vyznívá do nepřímé obžaloby zrady ideálů, z nichž se kdysi, na přelomu desátých a dvacátých let, před devadesáti lety sovětská státnost rodila. Hrůzný stav, do kterého Stalin zemi přivedl, je tu rovněž pojednán s až chirurgickou minuciózností. Doslova na ústa dopadá i Lysenko, neblaze proslulý ničitel sovětských přírodních věd. Přesto - nebo právě proto - tu Vojnovič - a s ním i Svěrák a Menzel - přesně a skoro bych řekl s až úzkostlivou láskou zachycují i pozitiva ruské národní povahy, poctivost, naivní upřímnost, rozprostřenost ruské duše, jak ji známe z děl velikých klasiků tohoto národa v předminulém století. To, že tato upřímnost a dobrosrdečnost je líčena v nemytých a nečesaných kulisách doby, jen zvyšuje její přesvědčivost a výstižnost. Náš boj s komunistickou minulostí tak trochu připomíná místní představitele NKVD a Rudé armády, zachycené v působivé nadsázce v ČONKINOVI. Zdá se, že jeho součástí se stalo i naprosto nepochopitelné přijetí tohoto divácky tak vděčného díla. Namísto naprosto samozřejmých díků se Menzel dočkal odsudků a nepochopení až absurdního. Nedivme se našim negativním úspěchům v Evropě; pokud co komu sladíme a oslazujeme, jsme mezi příjemci těchto ne zcela domyšlených rituálů zákonitě sami první nasnadě. Až .... až.... zkrátka až si osvojíme znovu umění rozeznat naše skutečné vrcholy a propady, pak teprve plně doceníme toto neprávem opomíjené a pro mnohé skoro nežádoucí dílo našeho skvělého režiséra a jednoho z nejhvězdnějších scénáristů v dějinách naší národní kinematografie hraného filmu. (26.02.2008)

Ve stalinském Rusku skoro jako za císaře pána. 1) Film jsem poprvé viděl někdy před 15 lety a dost mě zklamal. Dnes, možná díky větší životní zralosti anebo taky většímu odstupu od sovětské moci, oceňuji bizarní propojení a pohled na zrůdnou stalinskou diktaturu prizmatem ryze českého švejkovského vnímání předválečné (císařské) společnosti. Stejně jako si (nejen) francouzské a anglické filmy dělají legraci z hrůzné nacistické říše, tak si i stalinská epocha zaslouží podobný pohled. 2) Vpravdě mezinárodní film (anglické peníze a produkce, český režisér, ruští herci, francouzský a italský podíl nezjištěn) se může pyšnit skvěle vystiženou atmosférou doby. Na přání režiséra byli obsazeni ruští herci (Menzel chtěl stvořil ruský film a ne film o tom, jak si Češi představují Rusy nebo nějakou karikaturu, jak sám říká) a rovněž na jeho přání napsal scénář Zdeněk Svěrák, který dodal servítky si neberoucí knížce Vladimíra Vojnoviče (napsána 1963 – 1970) poněkud lyričtější vyznání a smířlivější odstup. 3) Některé dialogy v knize vůbec nenajdete: — Волков, что Борисов сказал насчет жирности молока? Сколько у нас? — Три с половиной процента. — Сделай четыре… — Да как же я сделаю, я ж не корова! — Ты не корова, ты счетовод, и отчеты надо уметь округлять. — Ты с ума спятил, Тимофеич! Да это же приписка. За это ж посодют! — Если припишешь, может быть, посодют. А если не припишешь, то точно посодют. 4) 26letý představitel titulní role, Moskvan Gennadij Gennadijevič Nazarov, začal svůj filmařský život v Milovicích u Prahy (sídle štábu sovětské Centrální skupiny vojsk 1968 – 1991) a zatím dosáhl bezmála 30 filmových titulů a dalších 8 seriálů. 5) Namluvení Golubjova Josefem Abrhámem nebo dědy Stalina Vlastimilem Brodským dobré věci neposloužilo – jejich charakteristické všem Čechům důvěrně známé hlasy tu působí velmi rušivě, konec konců jako celý český dabing, který působivým reáliím a přesvědčivým hereckým výkonům skutečně typických, protože ruských, herců ubírá mnoho procent. 6) Holčičko, máš raději maminku nebo tatínka? Já mám nejraději soudruha Stalina! (15.02.2011)

Unikátní film v historii české kinematografie o ruském vojákovi, který má hlídat letadlo u nějaké vesnice, protože je to natočené v ruštině s ruskými herci ( čestná vyjímka Labuda ). Dobovka odehrávající se roku 1942 jako tragikomedie, ale myslím, že to jeden z nejslabších Svěrákových filmů a Menzlových taky. PS: Točit v roce 1993 film v ruštině, to je pro diváky atraktivní asi jako točit ho zrovna v dnešních časech. Slabá věc. (16.04.2022)