Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina

Pokud jsme kdy usilovali o pomstu za 21. srpen 1968, tímto filmem jsme jí dosáhli. Jak námět (literární předloha z pera přední osobnosti ruskosovětského disentu Vladimíra Vojnoviče), tak místo natáčení (Milovice, sídlo velení okupační tzv. Střední skupiny vojsk Sovětské armády) a výběr tvůrčích protagonistů (Menzel, Svěrák) nemohl být lepší. Český černý humor, zřejmě to, co poučený Spoluzápad na nás oceňuje nejvíce, se tu prolnul s širokou ruskou duší a splynul s ní do náručí a syntézy opravdu šťastné a přitom tvůrčí i divácky vděčné. Srovnání posledních týdnů předválečného stalinismu s c. a k. armádou někdejší habsburskolotrinské monarchie je dovedeno do virtuózní dokonalosti. Způsob, jakým Jiří Menzel zvládl vedení skvěle vybraných a vesměs špičkové výkony odvádějících ruských herců, zaslouží nejvyšší uznání. Zparodovat a zesměšnit instituci tak hrůznou, jakou byl NKVD, je samo o sobě velkou zásluhou. Také přesnost, s jakou je zachycena ruská vesnice, bere dech (jakoby Vojnovič se Svěrákem opisovali Babela a další ruské spisovatele, kteří výstižně vylíčili skutečnou tvář tzv. kolektivizace). Satirická nadsázka, křtěná Gogolem, Bulgakovem, Ilfem a Petrovem, a tak trochu i Majakovským, vyznívá do nepřímé obžaloby zrady ideálů, z nichž se kdysi, na přelomu desátých a dvacátých let, před devadesáti lety sovětská státnost rodila. Hrůzný stav, do kterého Stalin zemi přivedl, je tu rovněž pojednán s až chirurgickou minuciózností. Doslova na ústa dopadá i Lysenko, neblaze proslulý ničitel sovětských přírodních věd. Přesto - nebo právě proto - tu Vojnovič - a s ním i Svěrák a Menzel - přesně a skoro bych řekl s až úzkostlivou láskou zachycují i pozitiva ruské národní povahy, poctivost, naivní upřímnost, rozprostřenost ruské duše, jak ji známe z děl velikých klasiků tohoto národa v předminulém století. To, že tato upřímnost a dobrosrdečnost je líčena v nemytých a nečesaných kulisách doby, jen zvyšuje její přesvědčivost a výstižnost. Náš boj s komunistickou minulostí tak trochu připomíná místní představitele NKVD a Rudé armády, zachycené v působivé nadsázce v ČONKINOVI. Zdá se, že jeho součástí se stalo i naprosto nepochopitelné přijetí tohoto divácky tak vděčného díla. Namísto naprosto samozřejmých díků se Menzel dočkal odsudků a nepochopení až absurdního. Nedivme se našim negativním úspěchům v Evropě; pokud co komu sladíme a oslazujeme, jsme mezi příjemci těchto ne zcela domyšlených rituálů zákonitě sami první nasnadě. Až .... až.... zkrátka až si osvojíme znovu umění rozeznat naše skutečné vrcholy a propady, pak teprve plně doceníme toto neprávem opomíjené a pro mnohé skoro nežádoucí dílo našeho skvělého režiséra a jednoho z nejhvězdnějších scénáristů v dějinách naší národní kinematografie hraného filmu. (26.02.2008)

Mám po shlédnutí snímku rozporuplné pocity. Na jednu stranu výborný nápad - mezinárodní komedii v našich zemích je jako šafránu, pokud někdy něco takového bylo. Druhá strana mince je ale temnější. Při některých scénách jsem nevěřil, že toto napsal Svěrák. Nabytou svobodu i on bohužel využil tak, že zakomponoval do děje za socialismu nemyslitelný vulgární humor. Ale že bych se nezasmál ani jednou, to zase ne, pár výborných momentů tam bylo. Ještěže si po tomto ještě několikrát spravil chuť. U Menzela mě účinkování v takovém projektu nepřekvapuje, po revoluci to s ním šlo opravdu z kopce. Dále bych zmínil, že film mě za 106 minut nenudil, ale než přijde závěr, tak je to vše takové klidné a nějakou pořádnou akci abych pohledal. Též si myslím, že nebylo dobrým řešením film nadabovat, i přes výborný casting mě tam ti naši přední herci nesedí, dabing navíc z Čonkina nedělal až takového hlupáka, jakým má být. A když už ten dabing vznikl, tak na nedávno vyšlém DVD měla být stopa s původním zněním. Myslím, že nápad jako takový na papíře je skvělý, lituji celkového promarnění. 50% (12.01.2009)

"A holčičko, máš radši tatínka nebo maminku? - Já mám nejradši Stalina!" Zřejmě tenhle film skvěle odráží ruskou povahu, absurditu doby a vše tak trošku zlehčuje, ale na mě to osobně teda vůbec nepůsobilo. První dvě třetiny se kroutím nudou, aby to alespoň v části "otce Stalina" nabralo teprve finále a pak zase nic. Oceňuju Menzlův koncept s ruskými herci, který jsou opravdu správně vesničtí a neherečtí. Neoceňuju dabing, který teda opravdu tahal za uši. Zejména Abrhám, poprvé jsem si uvědomil, že jeho hlas vůbec v dabingu nefunguje, stejně tak i někteří další. Troufám si říct, že Svěrákův scénář do filmu vkládá "český" smysl pro humor a trošku filmu ubližuje. Tvaří se to kolikrát více jako český pohled na ruský. Myslím, že ruský humor je drsnější a daleko černější. (25.11.2008)

Svěráka v tom nepoznávám, Menzela trochu ano. Nadprůměrná ruská komedie s českým režisérem a scénáristou. Asi dost věrně zachycuje atmosféru doby, někdy primitivními, ale většinou dost vtipnými gagy prosvítají vážnější motivy, bohužel jsou v tom trochu nesouvislé. Dabing je mimochodem mimořádně odporný. - Koho máš radši, maminku nebo tatínka? - Já mám nejradši STALINA! (21.10.2008)

Já si myslím, že to je takřka dokonalý film a dost mě mrzí jeho vlažná odezva u diváků. Ale možná se to ještě časem změní, některé filmy potřebují čas, aby byly dostatečně oceněny. Absurditu a komičnost většiny situací bychom mohli klidně přenést i k nám, protože ten režim byl podobný. A musím konstatovat, že se ještě nikomu nepodařilo, a pokusy už byly, udělat si z poměrů za minulého režimu legraci (ona to tedy vlastně ve skutečnosti žádná sranda nebyla) takhle vkusně a nenásilně. Většinou to končí násilnou karikaturou, kdy je třeba, aby člověka ještě dva lechtali, aby se smál. Tady to jde samo. Bavil jsem se výborně celou dobu. Velmi šťastný byl výběr herců, kdyby to hráli naši, myslím, že to nebylo tak věrohodné. Musím říci, že mám ten film čím dál raději. Je tam hromada výborných scén (vyslýchání Stalina, pěstitel hybridů, závěrečný útok armády na vesnici atd.) a celkově je to velice hřejivé, vlídné pokoukání. Film má asi jedinou chybu, a to je ten konec. Neříkám, že je úplně špatný, ale nějak to není ono. Je to ovšem problém více výborných komedií, že jim konec ubírá na stoprocentním hodnocení. Tady je to nějakých 90 %. (19.01.2007)