Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jiří MacákHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Miloslav Štibich, Petr Brukner, Rudolf Hrušínský ml., Eugen Jegorov, Bořík Procházka (viac)Obsahy(1)
Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem... Filmová adaptace povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek byla natočena v roce 1983. Jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Bohumil Hrabal žil uprostřed ojedinělé chatové oblasti v Kersku nedaleko Prahy. Většina těchto literárních postav má svůj reálný a živý předobraz. S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se před očima diváků rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu tak ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem. Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými. Za zmínku stojí, že vedle známých herců – Rudolfa Hrušínského, Jaromíra Hanzlíka, Josefa Somra, Petra Čepka a Jiřího Schmitzera, se tu v epizodních rolích objevují kromě autora samotného i dva významní čeští režiséři: Jiří Krejčík jako věčně hladový pan Karel a František Vláčil v roli starého myslivce. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (703)
Nejlepší doklad toho, že Menzel je dobrý režisér... Musí ovšem mít vhodnou látku a nesmí si sám napsat scénář. V opačném případě je zaděláno na filmově podprůměrný, přestože divácky snad úspěšný kýč, který sice předlohu velmi věrně cituje, ale její síla a sdělení jde dokonale vniveč (Obsluhoval jsem anglického krále). Menzel je totiž perfekcionista a bez spolupráce s vnímavým, básnivým, rozevlátě bohémským Hrabalem svým pedantstvím veškerou poetičnost zahubí... Samozřejmě, i v případě "Sněženek" došlo k významovému posunu. I zde Menzel Hrabalovi odnímá dramatičnost a v absurdnosti tím zdůrazňuje komičnost, ovšem právě zde jde o posuny námětově nejmenší, protože Hrabal ve "Slavnostech" v zásadě nesleduje žádné jedno "velké téma", jako v případě "Anglického krále", "Ostře sledovaných vlaků" či "Inzerátu na dům, ve kterém už nechci bydlet" a předloha je sama o sobě tak nějak "rozmarně těkavá" a zálibně spočívající v roztomilé absurditě... Celkový dojem: 90% ()
Hrabalovské pábení se stalo zhruba od poloviny šedesátých let fenomenem české - a možná nejen české - kultury a doslova životního stylu mladších generací té doby. Do jisté míry bylo únikem, do jisté přesahem doby, která je zrodila. Kersko a osobitost jeho obyvatel je ve SNĚŽENKÁCH povýšena na uměleckou a možná až estetickou kvalitu. Jinak totiž nelze přehršel svérázných postav, osobitých rčení a obratů interpretovat. Ústřední body této mozaiky příběhů jsou dva: spor o kance a Leliho tragický osud (v nezapomenutelném Hanzlíkově ztvárnění). Podobně jako v případě OSUDŮ DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ale i tady prosvítá skutečná podoba českého průměru, chcete-li české malosti. Scény se zasedacím pořádkem, několikerý vznět, hrozící rvačkou a uhašený náhodou, malost a provincialismus, které z toho čiší (až trapná školní scéna po zastřelení kance s učitelkou Šafránkové jako smiřovatelkou dubových hlav) této zdánlivé idyle propůjčuje až satirický "truchlosměšný" ráz. Schopnost - Hrabalova i Menzelova - vidět věci v souvislostech, poetizovat, ale nikoliv idylizovat nebo vědomě lhát, tvoří monumentální typy a znamená skutečné velké umění. A nadčasové - chcete-li i klasické - hodnoty. ()
Na lesnú asfaltku padá hmla. Životy dedinčanov plynú lineárne. Občas sa zapíja divina, občas kocovina. Vtipy padajú medzi rečou len tu a tam. Ale z Menzelovho a Hrabalovho pohľadu tieto atribúty stačia, aby vrcholila poetika. Keby som mal niekomu pustiť jeden ich film, asi by to bol tento. Teda ak by mi Skřivánci uleteli z nite. ()
Slavnosti sněženek mám spoločne s Postřižinami a Ostře sledovanými vlaky z adaptácií Hrabala najradšej. Je zrejmé, že postavy a postavičky v Hrabalovej predlohe boli reálne osoby s odpozorovanými vlastnosťami a prejavmi. Nie je však samozrejmé, aby tieto postavy a postavičky ožili aj na filmovom plátne. A Jiřímu Menzlovi sa to podarilo. Navyše niekoľkí herci z Divadla Járy Cimrmana mierne posunuli vyznenie filmu a obaja režisérski obri potvrdili, že pre veľkých umelcov niet malých rolí. Pravdou ale tiež je, že pri x-tom sledovaní ma okrem hulákania oboch Hrušínského žien, bezobsažných dialógov a časti príliš inscenovaných scén som hodnotenie po rokoch znížil na konečné štyri hviezdičky. Pretože na druhej strane bol ten obraz chatovej oblasti a jej obyvateľov hrabalovsky presný. ()
Už jsem to viděl mockrát. Už mě to nebere. I když jsou tam místečka, která jsou silná a patrně navěky tyhle scény neohrozitelně krásné a pravdivé; výřezy ze života.***Když přijel reportér do Kerska a pídil se potom, zda se opravdu takové slavnosti a legrace u nich děli, tak nad tím mávl rukou starší hospodský a řekl: "Ještě lepší." Takže za legrací a slavnostmi jedině do Kerska?*** (8.10.2010) ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (37)
- Ve filmu "hráli" celkem čtyři kanci: Dva vycvičení byli natáčeni při lovu. Třetího vycpaného použili filmaři při přetahování o prase. Posledního kance snědli herci se šípkovou omáčkou a zelím. (NiaWolf)
- Před natáčením filmu musel Jiří Menzel povinně absolvovat několik školení. Ideolog KSČ Pavel Auersperger jej poučoval, jak má zpracovat současnou látku, aby neurážela rodnou stranu a socialismus. Další politruk z vnitra ho zase školil ohledně podoby správného "esenbáka". (raininface)
- Přibližně ve 38. minutě filmu se objeví na pile dělník vylévající na keře vodu z kyblíku na dlouhém bidle. Na hlavě měl železničářskou čepici. Hraje ho autor předlohy Bohumil Hrabal. Podruhé ho uvidíme na přelomu 56. a 57. minuty, kdy Rudolf Hrušínský (Franc) přibíhá a marně se dobývá do hospody Na hájence. Hlásí přitom, že má „žízeň jako trám, přivezli mi uhlí.“ Hrabal sedí u levého stolu před hospodou. (Kesijop)
Reklama