Réžia:
Jiří MenzelKamera:
Jiří MacákHudba:
Jiří ŠustHrajú:
Rudolf Hrušínský, Jaromír Hanzlík, Josef Somr, Petr Čepek, Miloslav Štibich, Petr Brukner, Rudolf Hrušínský ml., Eugen Jegorov, Bořík Procházka (viac)Obsahy(1)
Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem... Filmová adaptace povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek byla natočena v roce 1983. Jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Bohumil Hrabal žil uprostřed ojedinělé chatové oblasti v Kersku nedaleko Prahy. Většina těchto literárních postav má svůj reálný a živý předobraz. S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se před očima diváků rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí a lidiček žijících v Polabí. Znovu tak ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem. Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými. Za zmínku stojí, že vedle známých herců – Rudolfa Hrušínského, Jaromíra Hanzlíka, Josefa Somra, Petra Čepka a Jiřího Schmitzera, se tu v epizodních rolích objevují kromě autora samotného i dva významní čeští režiséři: Jiří Krejčík jako věčně hladový pan Karel a František Vláčil v roli starého myslivce. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (704)
Specialista na Hrabalovské adaptace Jiří Menzel opět nezklamal. K takovému filmu, který viděl každý, snad ani netřeba nic dodávat. A tak jen snad upozornění na herecké kreace dvou režisérských velikánů - Františka Vláčila v roli senilního, rozklepaného starce a Jiřího Krejčíka v roli nenažrance, který sežere všechny klobásy. ()
Jako byste ty příběhy zažili sami. Chlapi ze sousedních vsí si nejprve pošmáknou na divočákovi a pak si dají obrácenou Břežněvovu trojobruč. Film o běžných jevech, slovech, činech a charakterech. Žádná dramatická složka, nulová zápletka, vyvrcholení s hodnotou zera. Ale přesto - sledovat Vláčila jak se snaží přihnout, masožravého Krejčíka, akademického malíře nebo hon na divočáka, to je prostě lahůdka. Menzelovy filmy podle Hrabalových předloh jsou zcela obyčejné a zároveň netuctové. Jak by tady bylo krásně, kdyby bylo více takových filmů. Ale přesto nemůžu s hodnocením výš. Jak to ten Menzel dělá, že po Postřižinách a Sněženkách mám nutkavou chuť na pivo a pečínku. No nekupte to... ()
Perfektní spojení Menzela a Hrabala. Což se osvědčilo několikrát. Slavnosti sněženek je česká zlatá klasika. Film o ničem a o všem. Celým dějem hýbe zabití jednoho kance a myslivecké hody v hájence. Skvěle obsazené, krásně napsané, decentně zrežírované a hlavně plné legendárních hlášek. Nechybí samozřejmě ani Zdeněk Svěrák s jeho klasickou a typickou rolí. Krásný melancholický film, který pochopí jen našinec. A u vzpomínání nechybí ani smutný konec. Jsem vděčný, že na Netflixu jsou i takovéhle filmy. (80 %) ()
Neuvěřitelně laskavě podaná všední realita jednoho spokojeného, klidného místa naší země, kde lidé řeší své problémy a zabývají se svými záležitostmi, a proto nejsou o nic nevýznamější nebo nezajímavější než kdokoliv jiný. Vpravdě lidská historie, nepřekonatelně a přitom neprvoplánově humorná a rozkošná. Ve filmu se spojily plody geniálního spisovatele obyčejnosti Bohumila Hrabala s prací názorově tolik podobného Jiřího Menzla, které nechaly vzniknout jednomu z nejpoetičtějších, nejlidštějších a nejsrozumitelnějších děl. Hlavního účinku dosahuje originální seskupení svérázných figurek, které obývají tuto, přímou, stále trochu zamlženou silnicí, tak dobře charakterizovanou, oblast. Ať jsou to "veliké" postavy jako všemi ženami ve své domácnosti pronásledovaný, ale přitom tak životachtivý Rudolf Hrušínský či nenapravitelný idealista Jaromír Hanzlík, anebo pouze epizodní figurky, jako rozklepaný a poněkud senilní jedlík František Vláčil. Co říci na takové kontrasty, kdy se při štvanici ubohého kaňoura dusíme smíchy, a posléze nám zakončení jeho pobytu ve třídě (S mimochodem tak líbezně nevinnou Libuší Šafránkou.) málem vžene slzy do očí? ()
Nejlepší doklad toho, že Menzel je dobrý režisér... Musí ovšem mít vhodnou látku a nesmí si sám napsat scénář. V opačném případě je zaděláno na filmově podprůměrný, přestože divácky snad úspěšný kýč, který sice předlohu velmi věrně cituje, ale její síla a sdělení jde dokonale vniveč (Obsluhoval jsem anglického krále). Menzel je totiž perfekcionista a bez spolupráce s vnímavým, básnivým, rozevlátě bohémským Hrabalem svým pedantstvím veškerou poetičnost zahubí... Samozřejmě, i v případě "Sněženek" došlo k významovému posunu. I zde Menzel Hrabalovi odnímá dramatičnost a v absurdnosti tím zdůrazňuje komičnost, ovšem právě zde jde o posuny námětově nejmenší, protože Hrabal ve "Slavnostech" v zásadě nesleduje žádné jedno "velké téma", jako v případě "Anglického krále", "Ostře sledovaných vlaků" či "Inzerátu na dům, ve kterém už nechci bydlet" a předloha je sama o sobě tak nějak "rozmarně těkavá" a zálibně spočívající v roztomilé absurditě... Celkový dojem: 90% ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (39)
- Rudolf Hrušínský (Franc) na pastvě poslouchá rozhlasové pohádky vyprávěné Josefem Abrhámem. Stejný text říká Vlastimil Brodský ve filmu Na samotě u lesa (1976). (pávek)
- Režisér Jiří Menzel obsadil do jedné z rolí také režiséra Františka Vláčila. Ten ztvárnil na kančí hostině starého pána, jemuž se klepou ruce. (artcha)
- Přibližně ve 38. minutě filmu se objeví na pile dělník vylévající na keře vodu z kyblíku na dlouhém bidle. Na hlavě měl železničářskou čepici. Hraje ho autor předlohy Bohumil Hrabal. Podruhé ho uvidíme na přelomu 56. a 57. minuty, kdy Rudolf Hrušínský (Franc) přibíhá a marně se dobývá do hospody Na hájence. Hlásí přitom, že má „žízeň jako trám, přivezli mi uhlí.“ Hrabal sedí u levého stolu před hospodou. (Kesijop)
Reklama