Slavnosti sněženek

Máte štěstí, že jedu zrovna kolem - až teď mi došel skrytý dvojsmysl, neboť Hanzlík přitom přijel na kole (a podobných krásných a kouzelných skrývaček je ve filmu více). Hrabal jako spisovatel mě moc nebaví, i když povídky, podle nichž vznikly Slavnosti, měly své kouzlo (které ale zřejmě umocňovalo to, že jsem je četl až poté, co jsem viděl film, takže jsem si ho do nich zpětně promítal a o to se mi zdály lepší - prostě ty postavy měly ksicht) a tohle je bezesporu nejlepší filmová adaptace jeho díla (např. Postřižiny považuji za hroznou nudu, Ostře sledované vlaky za průměr a Obsluhoval jsem anglického krále za naprostý úpadek - doufám, že kniha je mnohem lepší) plná nezapomenutelných scén, vtipů, hlášek ("teď jste nám vypustil duši", "brambory dám prasátku a prasátko pak mě") postav, situací a zapamatováníhodných monologů. (17.02.2009)

Neuvěřitelně laskavě podaná všední realita jednoho spokojeného, klidného místa naší země, kde lidé řeší své problémy a zabývají se svými záležitostmi, a proto nejsou o nic nevýznamější nebo nezajímavější než kdokoliv jiný. Vpravdě lidská historie, nepřekonatelně a přitom neprvoplánově humorná a rozkošná. Ve filmu se spojily plody geniálního spisovatele obyčejnosti Bohumila Hrabala s prací názorově tolik podobného Jiřího Menzla, které nechaly vzniknout jednomu z nejpoetičtějších, nejlidštějších a nejsrozumitelnějších děl. Hlavního účinku dosahuje originální seskupení svérázných figurek, které obývají tuto, přímou, stále trochu zamlženou silnicí, tak dobře charakterizovanou, oblast. Ať jsou to "veliké" postavy jako všemi ženami ve své domácnosti pronásledovaný, ale přitom tak životachtivý Rudolf Hrušínský či nenapravitelný idealista Jaromír Hanzlík, anebo pouze epizodní figurky, jako rozklepaný a poněkud senilní jedlík František Vláčil. Co říci na takové kontrasty, kdy se při štvanici ubohého kaňoura dusíme smíchy, a posléze nám zakončení jeho pobytu ve třídě (S mimochodem tak líbezně nevinnou Libuší Šafránkou.) málem vžene slzy do očí? (22.12.2004)

Filmová pohoda. Krásne poetická komédia s prvkami tragiky a jemného filozofického, či baladického nápevu. Ten filmu dodáva pomdanivé prostredie jesenného vidieckeho prostredia Kerských lesov. Množstvo postáv zasahuje do deja priamo aj nepriamo, no všetky v ňom majú nezastupiteľný význam. Príbeh filmu plynie len na jemnom náčrte deja, ktorý prakticky ani nie je dôležitý. Dôležitá je prirodzená plynulosť s množstvom pamätných scén a krásny záver. 85%. (12.06.2009)

97% - Slavnosti sněženek mě velmi oslovily. Už začátek upoutal mou pozornost krásnou hudbou Jiřího Šusta, která jako by mě okamžitě vtáhla do děje, a jako bych díky ní přesně věděl, z jakého úhlu pohledu já, coby nezávislý pozorovatel vše vidím, a jakou mám při tom náladu. Dále se rozehraje překrásná přehlídka lidských malých starostí, jež jsou v dojemných kontrastech střídány záběry na přírodu. Na úplném konci, při stoupání kamery, jsem vždy přeplněn všemi emocemi. Jednak dojetí z nádherného filmu, ale i smutek, že se takové filmy už dnes netočí, a že Jiří Menzel tak dlouho čeká na scénář hodný jeho režisérských kvalit... (01.02.2006)

"Tak to je ta moje nová družka... vyměnil jsem ji za obraz... Krajinka v zimním hávu." Já tedy na ty poetické filmy moc nejsem a krásu zaprděného venkova taky nedokážu moc ocenit, ale Slavnosti sněženek mám rád. Vždycky si při nich totiž vzpomenu na to, jak bylo na světě krásně, když příslušníci řešili opilce na kolech odebráním ventilků, když se "odborník" Leli pouštěl do jakékoli práce, když pan Karel všechno sežral a jak by mne uspokojilo obzvlášť trýznivě zakroutit krkem rodině pana France. A toho kance si dám na šípkové omáčce se zelím, protože jsem diplomat. (27.01.2017)