Skřivánci na niti

Viděno poprvé po nějakých dvaceti letech. Tehdy mě tento film samozřejmě dostával. Teď už mě, jako Menzelovy filmy vůbec, nedostává, teď už jen konstatuji, že se mi líbil. Pět hvězdiček jo (ale slabších), protože je to určitě jeden z nejhezčích Menzelových filmů, možná úplně nejhezčí. Řekl bych, že uzavírá jeho nejlepší (první) tvůrčí období. Přes řadu pozdějších kvalitních komedií se Menzel podobné síle vyjádření přiblížil pak už jen v Slavnostech sněženek. Skřivánci na niti se Hrabalovou poetikou nekochají, nýbrž ji používají jako mikroskop a jako zbraň (ale viz Šandíkovo srovnání s předlohou, které prozrazuje právě opačný postup; já jsem Inzerát naštěstí četl už příliš dávno). Škoda, že je tehdy nikdo neviděl. Pro diváka roku 1969 tato tématika sice už (a ještě) nebyla tabu, přesto myslím, že už samotný nástup filmu, pouhý pohled na průmyslový komplex ("továrna": po celou dobu socialismu posvátný obrázek, vzpomínám si, jak jsme to malovali už ve školce) proložený prostými frázemi o vítězství dělnické třídy, by s ním musel pěkně zamávat (právě tím, že se zde nic nehodnotí, nekonstatuje). Ze závěrečného sjezdu do hlubin mrazí ještě teď (dokonale vystižená ambivalentnost pojmu "hlubina"). Co se odehrává mezi tím, to je prostě mazec. Obrazově na mě Skřivánci v každém detailu i v celku působí jako krásná hutná ilustrace, stejně jako Rozmarné léto (byť ne s dojmem soupodstatnosti s předlohou jako tam). Dík za neuvěřitelného Suchařípu a za Zelenohorskou, kterou miluji už od Zločinu v šantánu. Samozřejmě Brodský a další. Užitečné komentáře (z přečtených): Šandík, raroh, Marigold. (18.05.2012)

Mě teda tento film po všech stránkách minul, což je zapříčiněno nejvíce tím, že jsem neměl to štěstí danou dobu zažít a mohu si ji pouze představovat. Rozhodně to však není důvod jediný. Po komediální stránce to bylo holé neštěstí, neboť vtipného tady neráčilo být vůbec nic. Spousta filosofických keců o tom, jak je doba strašná, ale přesto se dovedeme radovat z maličkostí. Jeden totálně blbý milostný románek. A poté už v podstatě pouze závěrečné titulky. Viděl jsem 4 lepší Menzelovy filmy a zároveň žádný horší. Víc než * bych nevykouzlil ani kdybych byl mistr Evropy v praktikování černé magie. (24.05.2012)

Intelektuálové, živnostníci a všichni ostatní političtí provinilci jsou nasazeni na práce v kovošrotu za „lepší zítřky naší milované socialistické vlasti“. Hrušínský jako zapálený straník je skvělý. Ale ta jeho úchylka: snažit se umýt romské dívky. No já nevím. Filozofující Brodský působí krásně kontrastně s tunami zrezivělého železa. Místy je na tomto místě tak neuvěřitelný, až mi připomíná anděly z Nebe nad Berlínem (film Wima Wenderse). Na co určitě ještě jen tak nezapomenu je paní učitelka vedoucí pionýry a rozdávající rudé šátky. Ta je jak vystřižená z Rudého práva. Tady ale pozitiva končí. Celý film působí mírně nudně a jako celek mě vlastně ani nezaujal. Kam se poděla Menzelova virtuozita z Ostře sledovaných vlaků? A kde je ta živelnost typická pro Postřižiny a Slavnosti sněženek? (26.02.2008)

Nekonečná poetika zasazená mezi rezivějící kladenský šrot, připravený na přetavení. A s tím také přetavení několika postav na "nové" lidské ingoty se vší absurditou takového konání. Vlajkonoše této bizarní myšlenky geniálně ztvárnil Rudolf Hrušnský, který zcela podlehl rozsahu propagandy a jal se zalévat válečné chřtány naší mírovou ocelí. Ovšem místy působil až jako Bůh, rozhodující, co je a není v naší zemi možné a zároveň jako zvrhlík, kážící "evangelium o hygieně". Právě tyto jednotlivé paradoxy postav složených do celistvého příběhu ukazují zvrhlou dobu padesátých let, ale také to, že sny a ideje nelze přetavit ve jménu jakékoliv diktatury. Krásný film! (07.04.2012)

Skřivánci na niti rozhodně jsou klenot. Svým vyzněním jsou totiž velice silným a odvážným dílem s morálním poselstvím, které ukazuje rozdíly mezi slušností a zákeřností a to ve velice lidské podobě a tak nějak česky s humorem. Z Menzelových filmů se navíc podle mého názoru, jedná o nejsilnější vizuální zážitek. Již první záběry na šerednou průmyslovou krajinu jsou fascinující a následné scény ze šrotiště nezapřou geniálního kameramana, jenž do filmu vepsal onu všudepřítomnou rezavou barvu. Projevuje se i režisérův cit pro vyznění jednotlivých scén, a to například v momentech kdy političtí provinilci platonicky pokukují po kopečkářkách. Herecké obsazení je samozřejmě bezchybné až po tu nejposlednější roli. (01.11.2010)