Národní třída
Nationalstraße
National Street
Réžia:
Štěpán AltrichterKamera:
Cristian PirjolHrajú:
Hynek Čermák, Kateřina Janečková, Jan Cina, Václav Neužil ml., Jiří Langmajer, Jiří Šoch, Bára Vozková, Leoš Juráček, Martin Sobotka, Lubor Šplíchal (viac)Obsahy(1)
Kedysi tu bol všade iba temný les, dnes tu stojí sídlisko s panelákmi. Práve tu je doma chlapík, ktorému nikto nepovie inak ako Vandam. Žije sám, v byte na okraji Prahy, a každý deň doma cvičí, aby bol v kondícii. Večer, keď sídliskom blúdia divoké zvery, chodí so svojimi kumpánmi na jedno čapované. Vandam sa snaží urobiť dojem na Lucku, ktorá v miestnom pohostinstve čapuje pivo. Často a rád sa s kadekým pobije. Je znalcom vojenskej histórie. Má pocit, že svet smeruje k zániku a schyľuje sa k veľkej bitke. A preto cvičí, aby bol na túto poslednú rozhodujúcu bitku pripravený. A tiež k tomu vychováva Psycha, mladíka, s ktorým natiera strechy panelákov. Vandamovi kumpáni z krčmy ho prezývajú „národný hrdina“. Vraj dal vtedy v Novembri ’89 na Národní tříde dejiny jednou ranou do pohybu. Film podľa rovnomennej knihy Jaroslava Rudiša, v hlavnej úlohe s Hynkom Čermákom, kombinuje dramatický príbeh s čiernym humorom. (ASFK)
(viac)Recenzie (384)
Žádný zázrak to není a o zbytečnosti filmu by se dalo bavit taky. VanDam v podání Hynka Čermáka je sice skvělej blázen se kterým se dá i ze života něco brát a něco ne,ale jinak film se absolutně potápí v příběhu,který je nějakým mentorem táty,života,síly a nevím čeho ještě.Ty roviny si absolutně nemají co říct,nejdřív nějaká poslední bitva,kdy si zatrénuji,pak chci jednu vyčepní za barem a za třetí rozbiju jednoho floutka,který si vyskočil právě na jeho oblíbenou hospodu.Vůbec jsem nechápal jakou to mělo mít sílu,ale knížka je asi slušná sračka a z filmu se vybrala aspoň postava samotnýho Čermáka,který zvednul o procento laťku film z vod podprůměru.Hudba taková jalová,ostatní herci vcelku nic,žádná velká sranda se nekoná a to tu sprostá slova jsou každou chvilku,což možná zní jako autentický hospodský bonbónek,ale i tak vše ostatní nemá absolutně co říct.Takže jediná hláška,která z balkónu kolovala už před samotným filmem,je bohužel ta nejlepší.50% ()
Hynek Čermák fajn ale jinak nuda v Praze. ()
DOBRE RANO CU..... . Rozhodne nejzajimavejsi scena z filmu. Prumerny ceksy film, ktery nicim neprekvapi, chodi ve vyslapanych stopach jinych ceskych filmu. Scenar prumerny, dejem neprekvapivy. Po tydnu uz nevim, o cem to vlasne bylo. To hovori za vse. ()
Dalších ztracených 91 minut života, proč se tyhle braky točí? České filmy až na pár výjimek za posledních 10 let jsou hrůzostrašné, ty České lvy by měli udělovat jednou za dekádu, protože aktuálně má už doma skoro každý Českého lva, ale za co??? Nechápu, co nám mají tyto filmy ukázat, že někde žijí lidé, kteří se hrozně vymezují proti konformnímu životu a jejich životním cílem je si dát každý večer svých deset piv ve své oblíbené putice a jednoho otloukánka, kterému nařežou? A pokud nám chce hospodu vzít ošklivý developer, půjdeme ukrást bráchovi Q7 a developerovi dát po hubě nebo ho rovnou zabijeme? A ta podobnost s Mostem, to má znamenat co? Stejná hospoda Severka, ve které sedí úplně stejní tydýti, to má být aktuálně největší hit točit takovéto příběhy? Děkuji, další už nechci. ()
Upřímně? Průměr. Jasně, pánové Čermák a Cina byli maximálně skvělí, dějová linka měla mezi řádky něco do sebe, ale hodně mě rušila hudba, která mi s dějem a příběhem vůbec nesouzněla a nekorespondovala. Aspoň ve většině případů. A i přes zajímavost příběhu mi přišlo zpracování takové humpolácké. Národní třída měla určitě nakročeno k lepšímu výsledku, ale i díky odfláknutému závěru (krom už zmíněného) nemůžu jít přes tři hvězdy. Škoda. ()
Tak nějak jsem dostal, co jsem chtěl (potřeboval?). Jeden z těch snímků, kde se pro koko.a, čurá.a a pí.u nechodí daleko a kde si to s celkovým pojetím i sedlo. Trpaslíkovi Čermákovi tyto role vyhovují, Cína mi nevadil a Janečková umí bejt za fešandu, to né, že né. Langmajer se mihnul, ostatní přihrávali vč. Neužila. Děj samotný? Samozřejmě o ničem, jak už je ve většině současných českých snímků zvykem. Ale bavil jsem se nad poměry, pročež jsem ve výsledku spokojen. Na víc než na průměr si filmík ovšem nesáhl. ()
Jemne kontroverzný príbeh o "národnom hrdinovi", ktorého tak trochu magorský život dostal až na hranu existencie. Altrichter to zrežíroval síce profesorsky a bez nejakých výraznejších emócií, ale za to dosť realisticky a celkovo to proste bavilo. Normálne sú to silné tri hviezdy, ale ja tú štvrtú pridám za Hyneka Čermáka, ktorý postavu Vandama zahral bravúrne. 70 % ()
Přistupoval jsem k tomu bez nadšení a spíš než na film a příběh jsem se těšil na kulisy jižního města, kde to dobře znám. O to víc jsem byl příjemně překvapen, když se z toho vyklubala taková psychologická sonda, kterou si umím představit na artových festivalech. Ta hlavní příběhová linka byla nic moc, ale ta touha fandit Vandamovi, aby našel v životě nějaký smysl a třeba i tu hospodskou ve mě byla až do konce filmu. Jsou to silné tři hvězdy a ta ústřední kulervoucí píseň mi bude znít určitě dneska ve snu. ()
Za kameru a první část jsem chtěl původně tři hvězdy, ale pak se z toho stala věc tak neskutečně blbá, trapná a zbytěčná, že si to víc jak hvězdu prostě nezaslouží. ()
Úvodem bych rád řekl, že jsem se na tento film dost těšil. Bohužel ale po shlédnutí musím konstatovat, že neměl vůbec vzniknout, něco tak špatného jsem už dlouho neviděl, byť jsem to dokoukal do konce. ()
Jedním z nedostatků aktuální české kinematografie je, že působí bezradně, pokud má uchopit přítomnost. Mám dojem, že pokud chce český tvůrce nějakým způsobem nastavit zrcadlo, tak utíká do minulosti - normalizace, šedesátých let, budovatelského socialismu, druhé světové války, první republiky. Ze současnosti se víceméně snad točí pouze nenáročné komediální filmy hladící po srsti. Replikování modelu normalizační kinematografie osmdesátých let ovšem s podstatně nižší kvalitou. Jako kdybychom žili ve fukuyamově pojetí konce světa. Jako by neexistovala témata, která stojí za pozornost filmařů. Toto vakuum občas nějaké dílo naruší. Třeba Národní třída - film, jehož samotný název odkazuje k několika významovým rovinám. Určitě nejde o dokonalé dílo. Hlavní dějový oblouk je fádní a přitom ne příliš uvěřitelný, část vztahů málo pravděpodobná. Ovšem ve vykreslení světa dělnické třídy z periferií s vyšší mírou iracionality, nakumulovaným hněvem a ambivalentním postojem k právu - té společenské vrstvy, která listopadový převrat prohrála - je prostě dobrý. Také zásluhou Hynka Čermáka. ()
Překvapivý počin s Čermákem v hlavní roli, docela drsné, sprosté, ale výstižné. Hodnocení: 55 % ()
Tak teď fakt nevim. Herecký obsazení se mi líbí, herci jako Čermák, Cina, Neužil a Langmajer jsou naše kapacity. Na druhou stranu nevím, co si myslet o Vandamovi (což se nezměnilo ani ke konci filmu). Působil na mně jako ten typický hospodský rváč s holou hlavou, ortelo-landovská mysl ... ale taky jako člověk, který kvůli neschopnému rodičovskému vzoru vyrostl do podoby toho, co je teď: nedokáže si urovnat život, násílí je řešení a on je ten spasitel co musí všechno zachránit ...touží po normálních věcech jako je láska ale neví jak na to. Prostě nevím a proto hodnotím průměrně. Možná se k filmu někdy vrátím. ()
Valej do tebe hustej film... uhm... Jó, šlo to. Aspoň to herecký obsazení a výkony. ()
Film nemá žádný smysluplný děj, řada scén postrádá základní logiku a největší úlet se dostaví nakonec. A totiž, že film konec nemá. Wow. A dokonce i jindy charismatický Čermák je jen poloviční, neb nemá co hrát. Ta jedna hvězda je za hrstku, opravdu jen hrstku vtipných hlášek. ()
Zase jednou nelituji, že jsem utratil něco peněz za český film v kině. Jen je škoda, že jsem neviděl film, který by měl svůj konec. Kdyby byla Národní Třída představena jako pilotní díl seriálu ze života nepříliš intelektuálně i hmotně bohatých lidí, přežívajících své všední životy na ponurém pražském sídlištním Jižním městě, těšil bych se na další epizody s celoživotním bitkařem Vandamem. Ten je ve svý sídlištní hospodě Severka u štamgastů za hrdinu, protože to na Národní třídě 17. listopadu roku 1989 „pořádně rozjel“. Dal první ránu. Jeho slovy, není to přesná citace ale je dost podobná tomu co ve filmu zaznělo, "už mě sralo jak tam všichni stojej a nic se neděje“. Ehm...v celém snímku uslyšíte za těch 91 minut víc sprostých slov než kolikrát i za několik dnů.. No, seriál se nekoná a filmem s vcelku jednoduchým dějem vás provedou skvělí Hynek Čermák, Kateřina Janečková, Jan Cina, Václav Neužil ml. nebo Jiří Langmajer (epizodní, ale přesto skvělé cameo v roli Vandamova bratra). Film má svojí přízračnou atmosféru vybledlých pochmurných barev extreriérů chátrajícího sídliště, velmi dobře sejmutý zvuk, občasné veselejší momenty a několik scén nezastíraného násilí. Docela si umím představit, že u mnohých diváků vzbudí zájem o Rudišovu literární předlohu. Je vcelku zřejmé, že film se s ní snažil nějak vypořádat, ovšem v závěrečných minutách to bohužel nezvládl. Přesto, byla to podívaná a dávám opravdu zasloužených 70%. P.S. Update...knížku jsem si přečetl..Doporučuji všem, kteří film viděli i neviděli. Rozhodně nedoporučují číst PŘED filmem! ()
Knihu jsem nečetl a ani recenze. Šel jsem naslepo. Docela příjemné překvapení. Scénář nenudí, zapadá do sebe, dává smysl. Kamera citlivá, herecké obsazení bez chyby. Koncert pro Hynka Čermáka, pro tuhle roli se narodil. Rapl českého filmu. Hudba mě nadchla. Altrichter zraje jako víno. Příslib do budoucna. těším se na jeho další film. 4* ()
1* za roztomile vyjetého Jana Cinu (i když je pravda, že smysl jeho postavy ani většiny dalších věcí ve filmu jsem moc nepochopila). ()
Súvisiace novinky
Vyhrajte cestu na filmový festival v Cannes
Program Kreativní Evropa MEDIA letos v únoru už počtvrté vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu.… (viac)
Přiznám se, že jsem to čekala mnohem horší, než jaké to nakonec je. Hynek Čermák ztvárnil hlavního hrdinu skvěle. V podstatě myslím, že většina funguje, jak má - režie, kamera, hudba, i odkazy na české "klasiky" (honba divočáka jak v Slavnostech sněženek, Severka jak v Mostu), nicméně myslím, že se tomu jde jen těžko smát. Vlastně tohle mi přijde jako první chyba. Téma Národní třídy moc směšné není, ani tragikomičnost tomu příliš nesedí. Zrovna se prokousávám Slepými skvrnami od Daniela Prokopa, sociologa, který mimo jiné hovoří o dost podstatné vrstvě naší společnosti, kterou tvoří lidé jako Vandam, tj. vrstvě, která má pocit, že zklamala, že nové době nestačí, a z pocitu zahnání do kouta se dopouští zoufalostí a věří na "staré dobré časy", přestože v hloubi duše je jí jasné, že žádné dobré časy nikdy nebyly, jen tehdy možná existovala šance, jak to všechno udělat jinak. Dominuje snaha přežít vlastní ubohost tím, že vytvořím nerealistický mýtus o historii své i svého národa a pak ho budu bránit pěstmi a násilím, přestože fakticky tak změnit nelze nic. Nevím, jakého hrdinu chtěl Rudiš přesně vytvořit (knihu jsem nečetla). Chápu, že parodovat Daliborka z Klusákova dokumentu by příliš funkční nebylo, protože tito lidé mají tak úzké obzory, že v podstatě jakýkoliv příběh svou plochostí již v zárodku zabíjejí. Lze hovořit jen o nich, případně jejich nejbližším okolí, nic jiného nemají, kromě své zcestné ideologie totiž nejsou vůbec ničím zajímaví. I v Národní třídě se všechno koncentruje kolem charakteru rádoby "národního" hrdiny, který měl údajně začít revoluci, což o něm rozhlašují hospodští kumpáni, ale každý tak nějak po svém chápe onu "správnou" stranu tehdejších převratných událostí. Tragédií a jistým dalším rozměrem Vandama je, že si uvědomuje svou chybu, trpí tím, ale vysvětluje si ji špatně, a proto pro sebe nedokáže najít řešení. Všechno, co dělá, mu sice připadá správné, v podstatě se dá říct, že v lecčems by se jeho snaha dala chápat jako legitimní - např. snaha pomoct kamarádce (pomiňme zištný důvod, proč jí chce pomoct), uchovat si pro sebe kousek "svého" světa - ale problém je, jak se toho snaží dosáhnout. Svého omezeného konzervativismu se zuby nehty drží jako záchranného lana, přestože právě to ho strhává do propasti. Nemůžu se prostě smát tomu, co dennodenně zažívám kolem sebe, totiž že mnoho lidí odmítá přijmout pravidla hry tak, jak jsou nastavená. Za komunismu byla řada lidí zvyklá si leccos uzpůsobit tak nějak na tělo a dnes odmítají připustit, že pokud bychom se všichni dohodli na funkčních zákonech, bylo by to výhodné pro všechny. Již předem mávnou rukou, že nic z toho nemá cenu, když jsou všichni zkorumpovaní, zlobbovaní a předpojatí. A nejvíc se všemu brání ti, co měli holý zadek tehdy i teď. I kdyby se fakticky měli líp než v minulosti, přesto si budou připadat jako lůzři. No a o druhé chybě tohoto filmu psal již xxmartinxx, totiž o nebezpečí ztotožnění se s hlavním hrdinou a jeho adoraci nekritickým publikem. Pokud by film vyzníval jako ryzí parodie, pak by nic takového nehrozilo. Ale tady se autoři jasně nevymezují proti tomu, co je nebo není v pořádku. Jim to totiž asi připadá více než jasné, že hrdina je břídil neschopný vlastní introspekce a elementárního přizpůsobení. Bohužel řada našich spoluobčanů s ním sdílí rozčarování nad neschopností policie a pohrdání rolí dalších státních složek, touhu vyřídit si ručně stručně účty s bílými límečky a bez skrupulí si brát, co si zamanu, když to tak přece dělají všichni... Především závěr filmu je příliš nejednoznačný. Já se ho snažím interpretovat směrem k hrdinovi tak, že vlastně jedinou jeho útěchou je podivná forma sebepoškozování - jedině když mu někdo rozbije hubu, něco cítí, ještě žije; to ti druzí jsou ti zlí. Což je ryze literární závěr. Ve filmu mělo zaznít určité celospolečenské poselství. Ne, že jsou v policii jedinci, kteří taky nemají všech pět pohromadě. To zrovna ničemu nepomáhá, ani příběhu, ani jeho interpretaci, natož naší současnosti. (Chci věřit, že takových policajtů máme minimum.) Představuji si, že by např. Vandam potkal svého velkého kamaráda Zdeňka Ondráčka a nejlépe před nějakým zasloužilým disidentem, čímž by před svými kumpány ztratil tvář; nebo v apolitické verzi by prostě byl odsouzen za napadení a krádež. Modrým límečkům zkrátka jisté věci nejsou zřejmé. Nezapomenu na reakci jednoho budoucího automechanika, když se asi 20 minut skutečně snažil sledovat jedno z představení Cimrmanů (podotýkám bez úvodní přednášky) a jeho úpěnlivý pohled, když při veškerém úsilí nenacházel kýžené: "A to jako vážně má být vtipný?!" () (menej) (viac)